Kroužkovci (Annelida) představují kmen prvoústých živočichů, jenž zahrnuje přes 20 000 popsaných druhů. Kroužkovci měří od 0,5 mm do 3 m a jméno jim vyneslo článkování těla neboli segmentace: jednotlivé tělní články bývají odděleny přepážkami, obsahují pár coelomových váčků a mohou nést různé přívěsky, jako jsou tykadla, makadla či tzv. parapodia s funkcí končetin. Jedním z nejdůležitějších znaků kroužkovců je přítomnost chitinových štětin; tělo kryje kutikula, ta je naopak nechitinové povahy.
Kroužkovci se tradičně dělí na mnohoštětinatce, máloštětinatce a pijavice, přičemž máloštětinatci a pijavice často tvoří společný taxon opaskovci. Evolučně jsou ale máloštětinatci vnořeni v rámci mnohoštětinatců a pijavice v rámci máloštětinatců. Řada kroužkovců navíc výrazně pozměnila svůj tělní plán, ať už se jedná o ztrátu segmentace, přetvoření či ztrátu orgánových soustav, nebo miniaturizaci, a odvozují se tak mezi nimi i obskurní skupiny jako rypohlavci, sumýšovci, vláknonošci, trubicovci či lilijicovci. Řada z nich byla před nástupem molekulární systematiky klasifikována dokonce na úrovni samostatných kmenů.
Většina mnohoštětinatců žije v moři, opaskovci však obývají i sladkovodní a díky ochrannému kokonu pro zárodky též suchozemské prostředí. Rozmnožování původně vychází z planktonní larvy trochofory, ale řada kroužkovců vykazuje odvozené reprodukční strategie, dokonce včetně péče o mláďata a živorodosti. Mezi žijícími kroužkovci se objevují gonochoristé i hermafrodité (mj. všichni opaskovci), aktivní lovci, druhy požírající substrát, parazité i filtrátoři žijící v rourkách. Kroužkovci zastávají roli ekosystémových inženýrů, zvlášť významný je vliv žížal na dynamiku půdy. Někteří pak tolerují i extrémní podmínky a tvoří např. společenstva u podmořských černých kuřáků.
