Chorvatské Záhoří

Krajina v oblasti chorvatského Záhoří, pohled z hradu Veliki Tabor.

Chorvatské Záhoří (chorvatsky Zagorje, či také Hrvatsko Zagorje) je oblast Chorvatska mezi Záhřebem, slovinskou hranicí, Mezimuřím a Podrávskem. Název Záhoří vychází z faktu, že se celá oblast nachází „za horou“ Medvednica, která představuje fyzickou severní hranici chorvatské metropole Záhřebu.

Místní obyvatelstvo hovoří kajkavským nářečím chorvatštiny, které se dělí na celou řadu dialektů a má blízko ke slovinskému jazyku.

Historie

Krajina v chorvatském Záhoří je zemědělsky intenzivně využívána

V 16. století se do oblasti Záhoří stěhovalo obyvatelstvo, které prchalo před střety válek s Turky. Ty zachvátily většinu území dnešního Chorvatska a jediné Záhoří bylo dostatečně daleko od míst bojů. Kromě sedláků a prostého lidu se do této oblasti přestěhovala také šlechta, která zde dala vybudovat řadu svých sídel - hradů a zámků. Postupem času vznikly rozestrkané a řídce osídlené vesnice. Války s Turky byly finančně nesmírně náročné, což znamenalo vysokou povinnost odvodů vůči místnímu obyvatelstvu, které se bouřilo. Selské bouře byly v této oblasti časté a nejznámější z nich, kterou vedl Matija Gubec, byla dokonce předmětem historického románu spisovatele Augusta Šenoy.

V druhé polovině 19. století se díky rozvoji průmyslu intenzivně rozvíjela ta sídla, která se nacházela v nejníže položených oblastech, v okolí řek. Dobře se dařilo textilnímu průmyslu. V roce 1886 byla zprovozněna železnice Zaprešić–Varaždin, údolím řeky Krapiny. Podobně, jako tomu však bylo v jiných oblastech dnešního Chorvatska na přelomu 19. a 20. století, i v Záhoří se projevil faktor přelidnění zemědělských oblastí. Bylo stále těžší se uživit, což vedlo k silnému vystěhovalectví z oblasti. Záhořané se tak stěhovali do Záhřebu, střední Slavonie, ale také i do zahraničí.^[zdroj?] V 60. letech 20. století došlo v oblasti k útlumu těžby, což zvýšilo míru nezaměstnanosti v regionu. V současné době má Záhoří hustotu osídlení okolo 110 obyvatel/km².

Krajinný ráz

Chorvatské Záhoří přestavuje mírně zvlněnou krajinu. Kromě Medvednice se v jeho centrální části nachází ještě vrchovina Ivančšica. Nejvyšší vrcholy obou formací však nepřekonávají 1100 m. Dvě menší pahorkatiny, které se v oblasti nacházejí, nesou název Maceljsko gorje a Kalničko gorje.

Území chorvatského Záhoří přetíná na dvě poloviny severo-jižním směrem řeka Krapina, v jejímž údolí je vedena kromě zmíněné železniční trati také i dálnice spojující Záhřeb a Maribor.

Administrativní dělení

Chorvatské Záhoří je v současné době administrativně rozděleno na tři celky: Záhřebskou, Varaždinskou a Krapinsko-zagorskou župu. Jako region spíše kulturní nemá Záhoří definovány jasné hranice, a tak také není znám přesný počet jeho obyvatel. Odhaduje se nicméně, že v něm žije okolo 200 000 lidí.^[zdroj?]

Turistika

Nejznámějším turistickým objektem^[zdroj?] v regionu je hrad Trakošćan.

V současné době si chorvatské Záhoří zachovalo svůj rurální charakter. 4/5 záhořských sídel pod 500 obyvatel. Z hlediska turistického se na chorvatské Záhoří hledí jako na oblast se značným potenciálem. Jako jedna z mála regionů v Chorvatsku má výrazně středoevropský ráz; nacházejí se zde četné hrady a zámky. Mezi nejznámější hrady patří například Trakošćan či Veliki Tabor. Poslední zmíněný je zapsaný, spolu s historickým centrem Varaždinu, na listině památek UNESCO. Varaždinske, Stubičke, Tuheljske a Krapinske Toplice jsou navíc lázeňská sídla.

Kultura

Z etnografického hlediska je záhořský region velmi bohatý.^[zdroj?] V různých městech se nacházejí četná muzea a skanzeny.

V 19. století sepsal chorvatský realistický spisovatel August Šenoa známý historický román Seljačka Buna, který se na území Záhoří odehrává.

V době existence komunistické Jugoslávie se v oblasti pořádal pochod Titovým rodným krajem, který vedl ze Záhřebu záhořskou krajinou až do jeho rodiště v Kumrovci.

Seznam měst a opčin

Varaždin (49 075 st.)
Ivanec (14 434 obyv.)
Novi Marof (13 857 obyv.)
Krapina (12 950 obyv.)
Zabok (9 365 obyv.)
Bedekovčina (8.482 obyv.)
Lepoglava (8 718 obyv.)
Pregrada (7 165 obyv.)
Varaždinske Toplice (6 973 obyv.)
Sveti Križ Začretje (6 619 obyv.)
Marija Bistrica (6 612 obyv.)
Oroslavje (6 570 obyv.)
Zlatar (6 506 obyv.)
Donja Stubica (5 930 obyv.)
Krapinske Toplice (5 744 obyv.)
Gornja Stubica (5 726 obyv.)
Hum na Sutli (5 476 obyv.)
Veliko Trgovišće (5 220 obyv.)
Bednja (4 765 obyv.)
Konjščina (4 074 obyv.)
Jakovlje (3 952 obyv.)
Klanjec (3 234 obyv.)
Zlatar Bistrica (2 830 obyv.)
Stubičke Toplice (2 752 obyv.)

Známé osobnosti

Josip Broz Tito (původem z Kumrovce).
Franjo Tuđman (původem z Velikého Trgovišće).

Související články