Alexandr Grin

Alexandr Grin
Alexandr Grin
	Alexandr Grin (1910)
Rodné jméno	Александр Степанович Гриневский
Narození	11.jul. / 23. srpna 1880greg.; Slobodskoj
Úmrtí	8. července 1932 (ve věku 51 let); Staryj Krym
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Staryj Krym
Pseudonym	Александр Грин
Povolání	spisovatel, básník, romanopisec, povídkář a prozaik
Národnost	ruská
Stát	Sovětský svaz
Žánr	novela, črta a poezie
Témata	literární tvorba, próza, poezie a pohádka
Významná díla	Běžící po vlnách,; Nachové plachty,; Cesta nikam,; Jessie a Morgiana,; Zářivý světˇˇ,; Zlatý řetěz
Manžel(ka)	I. N. Grin (Mironova) (1921–1932)
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Grin (rusky Александр Грин, vlastním jménem Alexandr Stěpanovič Griněvskij, rusky Александр Степанович Гриневский;^[1] 23. srpna 1880, Slobodskoje – 8. července 1932, Staryj Krym^[1]) byl ruský sovětský novoromantický spisovatel.^[2]^[3]

Život

Grin se narodil v městě Slobodskoje^[1] u Vjatky (dnes Kirov). Pocházel z chudé úřednické rodiny, jeho otec byl Polák vypovězený do Vjatky za účast na polském povstání proti carismu roku 1863. Prožil neradostné dětství poznamenané bídou, alkoholismem otce a nevraživostí macechy. Byl vyloučen z gymnázia a na oděské námořní škole nemohl studovat pro nedostatek peněz.^[2]

Následně žil jako bosák (tak je označován v ruském prostředí tulák), toulal se po Rusku a živil se jako nádeník v přístavu, námořník, rybář, dřevorubec a zlatokop na Urale.^[3] Vstoupil do eserské strany a za činnost v ní byl tři roky vězněn a třikrát poslán do vyhnanství.^[2]

Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu (od roku 1924 ve Feodosiji^[1] a od roku 1930 ve Starém Krymu, kde roku 1932 zemřel.^[3]

Svým literárním dílem se Grin řadí mezi novoromantiky. Byl ovlivněn Edgarem Allanem Poem, E. T. A. Hoffmannem, Thomasem Mayne-Reidem a Francisem Bretem Hartem a ve svých příbězích, odehrávajících se většinou ve vybájené zemi Grinlandie, spojoval staré námořnické pověsti s dobrodružnými, pohádkovými i hororovými motivy a s psychologií postav i jejich rozpolceností v intencích moderní literatury.^[2] Fantastické motivy jsou nedílnou součástí vyprávění, ve kterém se objevují již prvky magického realismu. Jeho hrdinové jsou silní jedinci postavení do výjimečných situací a do jejich života zasahují tajemné impulsy a záhady.^[3]

Dílo

В Италию (1906, Do Itálie), povídka napsaná v duchu realismu,
Шапка-невидимка (1908, Kouzelná čapka), sbírka realistických povídek,
Остров Рено (1909, Ostrov Reno), první autorova romantická novela,
Пролив бурь (1910, Úžina mořských bouří), povídka,
Синий каскад Теллури (1912, Modré kaskády Telluri), povídka,
Жизнь Гнора (1912, Život Gnorův), povídka,
Зурбаганский стрелок (1913, Střelec ze Zurbaganu), povídka,
Происшествие в улице Пса (1915, Příhoda v ulici Psa), sbírka povídek,
Белый огонь (1922, Bílý oheň), sbírka povídek,
Алые паруса (1923, Nachové plachty), pohádková féerie, novela o chudé dívce, která uvěří v předpověď neznámého tuláka a věří, že si pro ni přijede princ na lodi s nachovými plachtami.
Блистающий мир (1923, Zářivý svět), román s fantastickými prvky o muži, který uměl létat, podobenství o boji dobra a zla, lásky a nenávisti.
Крысолов (1924, Krysař), povídka až s groteskním motivem převtělování se krys v lidi a naopak zobrazuje lidskou hrabivost i zrůdné ničení života.
Белый шар (1924, Bílá koule), česky jako Poklad afrických hor, dobrodružná novela,
Сердце пустыни (1924, Srdce pustiny), sbírka povídek,
На облачном берегу (1925, Na oblačném břehu), sbírka povídek,
Золотая цепь (1925, Zlatý řetěz), román odehrávající se v tajemném paláci milionáře, kterého chtějí tři podvodníci připravit o život a majetek.
Штурман Четырёх ветров (1926, Kormidelník Čtvera větrů), sbírka povídek,
История одного убийства (1926, Historie jedné vraždy), sbírka povídek,
Фанданго (1927, Fandango)), až kafkovsky napsaná povídka, založená na fantastickém motivu hrdinova přenesení se do jiného světa,
Корабли в Лиссе (1927, Koráby v Lisse), sbírka povídek,
Бегущая по волнам (1928, Běžící po vlnách), česky také Karneval v přístavu nebo Královna vln, román s detektivní zápletkou o odhalení zločinného kapitána a o věrné lásce.
Чёрный алмаз (1928, Černý démant), sbírka povídek,
Акварель (1928, Akvarel), povídka,
Колония Ланфиер (1929, Kolonie Lanfieri), sbírka povídek,
Джесси и Моргиана (1929, Jessie a Morgiana), román o dvou sestrách, mladé a krásné Jessie a stárnoucí nehezké Morgianě, která svou sestru pro její krásu nenávidí a nezastaví se ani před zločinem.
Дорога никуда (1930, Cesta nikam), román o chudém chlapci, který se dostane z bídy, ale zaplete se do boje s podlým boháčem, ve kterém zahyne.
Огонь и вода* (1930, Oheň a voda), sbírka povídek,
Автобиографическая повесть (1931, česky jako Svědectví mého života), autobiografie.

Filmové adaptace

Акварель (1958, Akvarel), sovětský televizní film, režie Otar Ioseliani,
Алые паруса (1961, Nachové plachty), sovětský film, režie Alexandr Ptuško,
Бегущая по волнам (1967, Běžící po vlnách), sovětsko-bulharský film, režie Pavel Ljubimov,
Kolonie Lanfieri (1969), česko-sovětský film, režie Jan Schmidt, v jedné z hlavních rolí Václav Neckář,
Morgiana (1972), český film, režie Juraj Herz, v hlavní dvojroli Iva Janžurová,
Человек из страны Грин (1983, Muž ze země Grin, sovětský televizní film na motivy knih Cesta nikam a Běžící po vlnách, režie Tamara Pavljučenková,
Блистающий мир (1984, Zářivý svět), sovětský film, režie Bulat Mansurov,
Золотая цепь (1988, Zlatý řetěz), ukrajinský film, režie Alexandr Muratov,
Дорога никуда (1992, Cesta nikam), sovětský film, režie Alexandr Muratov,
Nachové plachty (2001), český dokumentární film inspirovaný stejnojmenným představením Divadla bratří Formanů a autorovými literárními texty, režie Petr Forman a Miroslav Janek,
Бегущая по волнам (2007, Běžící po vlnách), ruský film, režie Valerij Pendrakovskij.

Česká vydání

Běžící po vlnách, Komunistické knihkupectví a nakladatelství, Praha 1928, přeložil K. Lukáš,
Karneval v přístavu, Literární Máj, Praha 1947, přeložila Olga Ptáčková-Macháčková,
Nachové plachty, Melantrich, Praha 1958, přeložil Miloš Noha, výbor povídek.
Zlatý řetěz, SNDK, Praha 1959, přeložila Olga Ptáčková-Macháčková, znovu Albatros, Praha 1972.
Cesta nikam, SNDK, Praha 1960, přeložila Zdeňka Psůtková, znovu 1968 a Melantrich, Praha 1980.
Svědectví mého života, SNKLU, Praha 1964, přeložila Zdeňka Psůtková,
Modré kaskády, Svět sovětů, Praha 1964, přeložila Zdeňka Psůtková, pět povídek.
Kormidelník čtvera větrů, Naše vojsko, Praha 1965, přeložila Zdeňka Psůtková, šest povídek.
Zářivý svět, Mladá fronta, Praha 1966, přeložila Zdeňka Psůtková,
Jessie a Morgiana, Svět sovětů, Praha 1966, přeložila Zdeňka Psůtková, znovu Lidové nakladatelství, Praha 1969, 1973 a 1982.
Poklad afrických hor, Albatros, Praha 1972, přeložila Zdeňka Psůtková,
Na oblačném břehu, Odeon, Praha 1972, přeložila Zdeňka Psůtková, obsahuje prózy Nachové plachty, Život Gnorův, Na oblačném řehu, Úžina mořských bouří a Královna vln.
Střelec ze Zurbaganu, Melantrich, Praha 1974, přeložila Zdeňka Psůtková, šestnáct povídek.
Zářivý svět, Královna vln, Odeon, Praha 1975, přeložila Zdeňka Psůtková,
Příhoda v ulici Psa, Práce, Praha 1978, přeložila Zdeňka Psůtková, osm povídek.
Nachové plachty, Odeon, Praha 1980, přeložila Zdeňka Psůtková,
Úžina mořských bouří, Odeon, Praha 1982, přeložila Zdeňka Psůtková, čtrnáct povídek.
Břeh nesplněných snů, Odeon, Praha 1982, přeložila Zdeňka Psůtková, obsahuje romány Zářivý svět, Jessie a Morgiana a Královna vln.
Zlatý řetěz, Cesta nikam, Albatros, Praha 1984, přeložila Olga Ptáčková-Macháčková a Zdeňka Psůtková,
Jessie a Morgiana, Královna vln, Lidové nakladatelství, Praha 1992 přeložila Zdeňka Psůtková,
Nachové plachty, Academia, Praha 2001, přeložila Zdeňka Psůtková, výbor povídek.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d Раевская, М. А. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-30]. Heslo ГРИН. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-30. (rusky)
↑ ^a ^b ^c ^d Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1978, str. 432-433
↑ ^a ^b ^c ^d Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 247-248

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Grin na Wikimedia Commons
Osoba Alexandr Grin ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Grin
(rusky) Grinlandia
(rusky) Grinovo muzeum v Kirově Archivováno 7. 5. 2005 na Wayback Machine.
(rusky) Alexandr Grin na lib.ru
(rusky) Alexandr Grin na fantlab.ru

[БРЭ-1] Раевская, М. А. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-30]. Heslo ГРИН. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-30. (rusky)

[SSSR-2] Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1978, str. 432-433

[Slovnik-3] Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 247-248

[1]

[2]

[3]