Árjové

označení, které pro sebe používaly indoíránské kmeny, které přibližně v letech 1 500 – 800 př. n. l. osídlily dnešní Indii, Írán a přilehlé země
(přesměrováno z Árijci)

Árjové či Árijci je označení, které pro sebe používaly indoíránské kmeny, které přibližně v letech 1 500 – 800 př. n. l. osídlily dnešní Indii, Írán a přilehlé země. Z tohoto výrazu je odvozeno označení obou velkých větví indoíránských jazyků: indoárijský a íránský. Toto slovo mohlo mít jak etnický, tak sociální význam. Nejsou však důkazy, že by jej v etnickém smyslu používali Praindoevropané či jiní Indoevropané než Indoíránci.[1][2]

Indoevropské jazyky 500 př. n. l.

V Indii se tři první varny, tedy bráhmani, kšatrijové a vaišjové, označovaly jako árjovské (árja), zatímco čtvrtá, tedy šúdrové, jako neárjovská (an-árja). Podle Jaana Puhvela toto rozdělení odkazuje na tmavší pleť (varna „barva“) domorodých obyvatel Indie.[3]

Etymologie

editovat

Na základě lingvistické analýzy lze předpokládat že se slovo árja, alespoň původně, používalo pro označení člena komunity jako protikladu cizince. *h4er „dát dohromady“, z kterého se vyvinulo *h4éros, později *h4éryos ve významu „člen něčí vlastní (etnické) skupiny, osoba stejného stavu, svobodný člověk“.[4]

Z kořene *h4éros vychází:[4]

  • chetitské arā- „člen vlastní skupiny, osoba stejného stavu, společník, přítel“, z toho zase arāwa- „svobodný (od něčeho)“, arāwahh- „osvobodit“, arawanni- „svobodný, svobodný muž“
  • lykijské arawa „svobodný (od něčeho)“ a arus „obyvatelé“)

Z kořene *h4éyros vychází védské:[4]

  • Árja „Árja, následovník védského náboženství
  • arja „milý, příznivý, připojený (k něčemu), upřímný, zbožný“
  • ari „připojený (k něčemu),věrný, upřímně zbožný“, přibližně též „příbuzný“[pozn. 1]

a v dalších jazycích:[4]

Kromě zmíněného výrazu Arijánám „Írán“ se v avestánštině objevuje také Airjánem vaédžah „prostor Árjů“ nebo Airjánám Kšathra „říše Árjů“, v středoperštině Erán véz nebo Erán Šahr. Původně toto slovo označovalo celé území obývané Íránci, nikoliv pouze dnešní Írán. Stejného původu je také starořecké označení Ariané – používané pro území mezi Persií a Indií. Velmi podobný výraz Aría byl používán pro území v okolí města Herát v dnešním Afghánistánu. Jako etnonymum je slovo árja použito například v nápisu perského krále Dáreia vládnoucího na přelomu 4. a 5. století př. n .l., který se označuje jako „Achajmenovec, Peršan, syn Peršana, Árja, árijského rodu.“.[6]

Árijská rasa

editovat
Související informace naleznete také v článku Árijská rasa.

V souvislosti s tímto označením Indoíránců se koncem 19. století vyvinulo v některých evropských zemích učení o nadřazenosti árijské rasy, jejíž příslušníci jsou předurčeni k tomu, aby ovládali ostatní, „méněcenné“ rasy a národy. Tato hypotetická árijská rasa přitom byla účelově ztotožněna s národy germánské jazykové skupiny (v této souvislosti také někdy označována jako germánská, nordická rasa) a byla proto propagována zejména v imperiální Británii (např. spisovatel Rudyard Kipling psal o údělu bílého muže) a později v nacistickém Německu se dokonce stala součástí státní ideologie.[7]

Existuje i teorie, která árijskou invazi na indický poloostrov považuje za koloniální konstrukt založený pouze na jazykové interpretaci Véd, argumentuje archeologickými nálezy (zvláště indicko-francouzským průzkumem pomocí družice SPOT[8]) a rozborem DNA.[9] V současné době je spíše názor takový, že opravdu k násilnému střetu mezi původními a novými obyvateli došlo a postupně se během 3000 let promísili.[zdroj?]

Poznámky

editovat
  1. Ve védském sanskrtu však existuje také homofonické arí- „nepřítel“.

Reference

editovat
  1. a b MALLORY, James Patrick; ADAMS, Douglas Quentin. The Oxford Introduction to Proto-Indo-European and the Proto-Indo-European World. Oxford: OUP Oxford, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0199296682. S. 32, 266. 
  2. Aryan [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 61. 
  4. a b c d MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 213. 
  5. STEWART, Sarah. Birth of the Persian Empire: The Idea of Iran. New York: I.B.Tauris, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1845110628. S. 106. 
  6. VOGELSANG, Willem. Dějiny Afghánistánu. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3077-6. S. 62. 
  7. Vídeňští vykladači světa Archivováno 8. 4. 2009 na Wayback Machine.. Ukázka z knihy HAMANNOVÁ, Brigitte. Hitlerova Vídeň: diktátorova učednická léta. Praha, 1999.
  8. http://www.archaeologyonline.net/artifacts/aryan-harappan-myth.html
  9. Archivovaná kopie. lib.bioinfo.pl [online]. [cit. 2007-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-22. 

Externí odkazy

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy