Alois Elhenický
Alois Elhenický (7. června 1844 Lhenice[1] – 23. října 1915 Smíchov[2])[3][4] byl rakouský a český stavitel, architekt a politik, na přelomu 19. století a 20. století starosta Smíchova, koncem 19. století poslanec Českého zemského sněmu.
| Alois Elhenický | |
|---|---|
 Alois Elhenický | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1889 – 1895 | |
| Starosta Smíchova | |
| Ve funkci: 1888 – 1906 | |
| Předchůdce | Antonín Štěpnička |
| Nástupce | Alois Koldinský |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | staročeši |
| Narození | 7. června 1844 Lhenice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. října 1915 (ve věku 71 let) Smíchov  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | pražská technika |
| Profese | architekt |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Commons | Alois Elhenický |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatNarodil se do rodiny truhlářského mistra Kašpara Elhenického (1816–1890). Absolvoval reálku a pak roku 1869 pražskou techniku,[3] kde studoval inženýrské stavitelství. V roce 1874 se v Písku oženil s Marií Bohumilou Podlejší (1848–1925). Z manželství vzešel syn Emil Josef (1875–1917) a dcera Berta (1887–?).
Nastoupil do firmy E. Muzika a spol., jež budovala železniční tratě. Zde působil do roku 1879. Složil stavitelskou zkoušku a od roku 1879 měl koncesi stavitele a civilního geometra na Smíchově, kde také bydlel. Od 23. května 1888 působil ve Spolku inženýrů a architektů a patřil mezi zakládající členy České matice technické. Roku 1898 mu byla na výstavě architektury a inženýrství udělena stříbrná medaile hlavního města Prahy. Roku 1901 založil v obci Obrnice u Mostu továrnu na hliněné a cihelné zboží, která vyráběla glazované střešní tašky.[4]
Architektonicky tvořil v historizujících slozích, zejména neorenesanci. Jeho dílem je komplex ústředních jatek v Praze-Holešovicích z roku 1893. Podle projektu Achille Wolfa s dílčími změnami realizoval budovu Hypoteční banky na Senovážném náměstí. Roku 1902 se podílel na dostavbě Pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé v Holečkově ulici. V roce 1904 postavil neobarokní kanceláře pro Schwarzenberský sklad dřeva v Nádražní ulici na Smíchově. Je rovněž autorem projektu ústavu slepců na Horní Palatě v Košířích, postaveného v letech 1891–1893 Leonardem Řepkou.[4] V roce 1908 navrhl a provedl přístavbu severního a jižního křídla kláštera sv. Gabriela na Smíchově.
Angažoval se i ve veřejném a politickém životě. Od roku 1887 zasedal ve smíchovském obecním zastupitelstvu. V období let 1888–1906 byl starostou Smíchova. Za jeho působení v čele obce byl vybudován přístav na Císařské louce. V centru Smíchova vyrostl Národní dům a tržnice.[4]
Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Smíchov) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k staročeské straně.[4][5]
Roku 1893 mu byl udělen Řád Františka Josefa. Roku 1907 se stal stavebním radou.[4]
Zemřel roku 1915 na Smíchově. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[6]
Dílo - fotogalerie
editovat-
Škola na Uhelném trhu 4 (1883) -
Hypoteční banka, Senovážné náměstí 13 -
Dům U černého jelena, Týnská 5 (1898) -
Ústav pro hluchoněmé, Holečkova 4 (1902) -
Schwarzenberský sklad dřeva, Nádražní 28 (1904)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ a b LIŠKOVÁ, Marie: Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913 [online]. books.google.cz [cit. 2013-10-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Alois Elhenický *7. 6. 1844 Lhenice u Netolic, † 23. 10. 1915 Praha – Smíchov [online]. starysmichov.cz [cit. 2013-10-04]. Dostupné online.
- ↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online.
- ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné online.
Literatura
editovat- MAGER, Jan Antonín; Trnka. Z osudů rodu Elhenických. Rodopisná revue [online]. Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. ISSN 2533-7394.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Elhenický na Wikimedia Commons
