Antifeminismus je široce definován jako opozice proti některým nebo všem formám feminismu. Jako antifeminismus lze označit buď teoretické odmítnutí potřeby zrovnoprávnit ženy ve společnosti a politice, nebo odpor vůči organizovaným hnutím, která takové zrovnoprávnění prosazují, nebo vůči konkrétním politickým krokům, která tato hnutí prosazují.

Demonstrantky proti snaze o přijetí ústavního Dodatku o rovnoprávnosti (Equal Rights Amendment – ERA) ve floridském senátu (1979).

Antifeministé jsou stoupenci antifeminismu. Vyznačují se myšlenkami nebo chováním odrážejícím nedůvěru v ekonomickou, politickou a sociální rovnost pohlaví.[1] Antifeministé mohou být muži i ženy.

Pojmenování

editovat

Francouzská aktivistka za práva žen Hubertine Auclert použila v roce 1882 poprvé pojem féminisme, aby popsala svůj politický postoj. Pojem se rychle rozšířil především na mezinárodních konferencích a kongresech žen. V Německu ale našel jen málo využití v politických aktivitách žen, neboť krátce po francouzsko-německé válce v letech 1870-71 se chtěli Němci od svých francouzských sousedů jazykově vymezit. Zároveň to byl pravděpodobně důvod, proč se tento pojem v průběhu času přece jen prosadil. Odpůrci ženského hnutí shazovali snahy žen o emancipaci a prohlašovali feminismus za něco negativního. V reakci na to byli tito odpůrci brzy označováni jako antifeministé.[2]

Pojem vytvořila německá feministka Hedwig Dohmová v knize Antifeministé (Die Antifeministen, 1902) podle vzoru tehdy již existujícího pojmu antisemitismus.[3][4] Dílo Antifeministé se skládá v zásadě ze sbírky článků, které již publikovala v různých časopisech. Práce je ideologicky kritickou analýzou různých typů antifeministů a jejich motivů.

Druhy antifeministů

editovat
  • Rovnocenný antifeminista: Osoba, která věří v rovnost mezi pohlavími, ale nevěří, že feministická filozofie sdílí tyto ideály.
  • Přirozený antifeminista: Osoba, která věří, že pohlaví jsou rozdělena do různých oblastí kompetencí, ať už Bohem, nebo od přírody, a že když osoba jednoho pohlaví vystoupí z role svého určeného pohlaví, vede to buď k neštěstí, nebo k negativní produktivitě. Vyznačuje se myšlenkami nebo chováním odrážejícím nedůvěru v ekonomickou, politickou a sociální rovnost pohlaví.
  • Misogynistický antifeminista: Ten, kdo věří, že ženy jsou podřadné a měly by být pod vedením nebo ve službě mužům.[5]

Významní světoví představitelé

editovat

Antifeminismus v současném českém prostředí

editovat

Téma antifeminismu nebylo v minulosti v českém veřejném prostoru probíráno, přestože pro to existovaly předpoklady. V komunistickém Československu byla nerovnost pohlaví zakotvena přímo v zákonech, muži byli diskriminováni povinnou vojnou,[6] pozdějším věkem odchodu do důchodu [7] a všeobecně rozšířeným svěřováním dětí z rozvedených manželství do péče matek.[8] V dnešní České republice jsou si již obě pohlaví teoreticky rovna, přetrvává však pověra o matce jako důležitějším rodiči pro dítě.[9]

Proto se v poslední době rozvinula kritika českých feministek, které na jednu stranu volají po odstranění všech přetrvávajících forem diskriminace (např. požadavky na genderové kvóty v politických funkcích nebo v podnicích),[10] na druhou stranu mlčí o narovnání rodových rozdílů při rozhodování o péči o děti rozvedených rodičů,[11] případně proti rodičovské rovnosti aktivně vystupují.[12] S kritikou feminismu vystupuje např. lidskoprávní sdružení K 213 [13][14] nebo webový portál Střídavka.[15] Kromě rodičovské nerovnosti jsou feminismu zazlívány destrukce současné společnosti a totalitářské tendence. [16][17]

Ze současné české literatury se profiluje jako antifeministka např. spisovatelka Věra Nosková, část jejíž tvorby je věnována kritice nerovného postavení mužů a žen. Její knihy Chraňme muže a Příběhy mužů zaznamenaly dopady feminismu na muže a celou společnost, antiutopický román Rozkošný zákon pak paroduje feministickou totalitu.

Reference

editovat
  1. heslo antifeminist [online]. Farlex, Inc [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. 
  2. STREUBEL, CHRISTIANE. Radikale Nationalistinnen : Agitation und Programmatik rechter Frauen in der Weimarer Republik. Frankfurt am Main: Campus 444 s. Dostupné online. ISBN 3-593-38210-5, ISBN 978-3-593-38210-4. OCLC 74269974 S. 63. (německy) Disertační práce. 
  3. GLUECKEL, OF HAMELN, 1646-1724. Die Memoiren der Glückel von Hameln. Weinheim: Beltz Athenäum xvii, 320 pages s. Dostupné online. ISBN 3-89547-040-6, ISBN 978-3-89547-040-0. OCLC 32162597 (německy) 
  4. PAUL, HERMANN, 1846-1921. Deutsches Wörterbuch. 9., vollständig neu bearbeitete Aufl.. vyd. Tübingen: M. Niemeyer xxxix, 1130 pages s. Dostupné online. ISBN 3-484-10679-4, ISBN 978-3-484-10679-6. OCLC 25910720 S. 269. (německy) 
  5. Urban Dictionary: Anti-feminist. Urban Dictionary [online]. [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Vojenská základní služba se stává minulostí | Ministerstvo obrany. www.army.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  7. 101/1964 Sb. Zákon o sociálním zabezpečení. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  8. FOLTÝNOVÁ, Petra. Kult mateřství, čili upřednostňování matek při svěřování dítěte do péče [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  9. ČT. ÚS: Pouhý nesouhlas matky nesmí zamezit střídavé péči. ČT24 [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  10. ŠPRINCOVÁ, Veronika; MOTTLOVÁ Markéta. Kvóty a další opatření pro vyšší zastoupení žen v politice. Ženy a muži v rovnováze. 2015. Dostupné online. 
  11. VUČKA, Jan. Zaveďme kvóty na soudce. Chraňme muže - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2017-01-29 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  12. HODINA, Aleš. Ostudné hlasování levice. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  13. Feministická lobby zaúřadovala. www.k213.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  14. FIALA, Jiří. Ženy bez mužů. www.k213.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  15. CHADŽIJSKÁ, Markéta. Žblebt roku 2017: Eva Ondřejová. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  16. PATTA, Ivo. Proměny feminismu. www.k213.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  17. BROŽ, Jindřich. Feminismus: ideologie směřující k totalitarismu (1). Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy