Arnošt Lustig

Arnošt Lustig (21. prosince 1926 Praha-Libeň – 26. února 2011 Praha) byl český židovský spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu.

prof. Ing. Arnošt Lustig
Arnošt Lustig (2009)
Narození	21. prosince 1926 Praha-Libeň, Československo Československo
Úmrtí	26. února 2011 (ve věku 84 let) Praha, Česko Česko
Příčina úmrtí	non-Hodgkinův lymfom
Místo pohřbení	Nový židovský hřbitov na Olšanech
Povolání	spisovatel, scenárista, novinář a historik
Etnikum	židovský
Alma mater	Vysoká škola politická a sociální
Témata	holokaust
Literární hnutí	druhá vlna válečné prózy
Významná díla	Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Démanty noci, Dita Saxová
Ocenění	Čestné občanství Prahy 2 (2006) Artis Bohemiae Amicis (2006) Cena Franze Kafky (2008) Cena Karla Čapka (cena PEN klubu) Medaile Za zásluhy I. stupeň (2000)
Politická příslušnost	Politický subjekt KSČ 1948 - 1968 cca. (člen přes 20 let)
Manžel(ka)	Věra Weislitzová-Lustigová
Děti	Eva Lustigová Josef Lustig
Rodiče	Emil Lustig a Terezie Lustig
Příbuzní	Hana Hnátová (Lustigová) - sestra
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Pocházel z rodiny malého obchodníka. Narodil se v Praze-Libni, kde s rodiči a sestrou Hanou bydlel na Královské třídě č. p. 428 (dnes Sokolovská ulice) a po čase na Královské č. p. 137. Zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (jako Žid), poté se vyučil krejčím. Dne 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína, kde se mimo jiné setkal s Petrem Ginzem (1928–1944) a jeho hodnotným chlapeckým časopisem Vedem. Později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Holokaust přežila jen jeho matka a sestra, po příjezdu do Osvětimi v roce 1944 šel otec rovnou do plynu, protože měl brýle a bylo mu 52 let. Lustigova díla se už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války. Po válce se oženil s Věrou Weislitzovou (1927–2009), která je autorkou básnické sbírky Dcera Olgy a Lea a knihy povídek Pes z Klagenfurtu.

Po válce

Mnozí lidé mu dokonce nevěřili čím si Arnošt Lustig prošel, nakonec když podle jeho slov : „ Pak jsem zjistil že když to vyprávím že mě lidi nevěří, a to mě trápilo a dráždilo, a objevil jsem když to napíšu, že mi věří, to co by mě ústně nevěřili, a tak jsem začal psát “.

Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politické a sociální, začal také přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, kde se velmi spřátelil s F. R. Krausem a stal se jeho žákem. Poté byl vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl i scenáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

Člen KSČ

V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání. Byl členem Komunistické strany Československa.

V doposud nezveřejněném rozhovoru s Karlem Hvížďalou uvádí, že litoval rozhodnutí, že hlasoval v redakci Československého rozhlasu pro popravu Milady Horákové.

"Pamatuji se na to velmi dobře a dodneška mě to straší. V rozhlase jsem pracoval s Aškenazym a Pavlem a najednou nás svolali. Přišel soudruh z Ústředního výboru KSČ a řekl nám, že existuje zrádce a škůdce lidově demokratického režimu, že je paní Horáková členkou spiknutí několika lidí, a proto že dostala trest smrti. Líčil to dost dramaticky, přednesl výčet jejich zrad a pak dodal, že se ke všemu přiznala, a říkal: Soudruzi, souhlasíte s tím?"

Hlasování proběhlo už po procesu a Arnošt Lustig se Hvížďalovi přiznal, že jej vůbec nesledoval. "Protože mě tehdy nic nezajímalo, chtěl jsem jen psát. A učit se psát. Všichni zvedli ruku, tak jsem zvedl taky ruku," přiznal

Tenkrát podobné schůze měly mechanické, strojové rituály. Já osobně vůbec neměl tušení, kdo je Milada Horáková. To jméno jsem na schůzi Československého rozhlasu slyšel poprvé. Vůbec jsem to nesledoval," uvedl Lustig

Až doma si prý uvědomil, že souhlasil s popravou člověka, kterého vůbec neznal. "Teprve když jsem přišel domů, byl sám se sebou, řekl jsem si: Člověče, jak můžeš zvednout ruku, že souhlasíš s popravou člověka, kterého vůbec neznáš? A to mě od té doby straší,"

Emigrace a Izrael

V srpnu 1968 trávil Arnošt Lustig se svou rodinou a dalšími novináři a umělci dovolenou v Itálii. Zde se ráno 22. srpna dozvěděl o invazi vojsk Varšavské smlouvy v Československu. Do Prahy se už s manželkou a dětmi nevrátili. Nejdříve odjeli do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žili v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadili v USA, kde Lustig od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem.

Po Sametové revoluci

Po návratu do Prahy se v roce 1990 stal čestným presidentem nově založené Společnosti Franze Kafky. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy.

V sobotu 26. února 2011 zemřel v Praze na rakovinu.

Odkaz

K prvnímu výročí spisovatelova úmrtí v roce 2012 byla Česko-izraelskou smíšenou obchodní komorou zřízena Cena Arnošta Lustiga. Oceněnými se stávají osobnosti, které v sobě spojují vlastnosti jako jsou „odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost“.

Dílo

2. dubna 2009 při autogramiádě v Brně

Jeho tvorba málokdy vybočila z tématu holokaustu. Jeho knihy náleží k tzv. druhé vlně válečné prózy, tj. válečná próza z 50. a 60. let. Autoři druhé vlny se spíše soustředili na psychiku a vztah jedince k době než na události v širších souvislostech, na rozdíl od faktograficky zaměřených autorů vlny první.

Nový židovský hřbitov na Olšanech, oddíl 11

Rysy jeho tvorby: vychází z drastických zkušeností hlavně z koncentračních táborů (vydává osobní zpověď). Chtěl tímto způsobem své dceři vylíčit tuto dobu. Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí (jsou nejvíce zranitelní, protože jsou bezbranní). Všechny události představuje tak, jako by byly každodenní. Příběhy jsou buď povídky nebo novely a první vznikaly už v 1. pol. 50. let. Své příběhy neustále přepracovává. Již od svých prvních próz, soustředěných v povídkových sbírkách Noc a naděje a Démanty noci píše Lustig příběhy, v jejichž centru stojí obyčejné, zdánlivě nehrdinské lidské charaktery konfrontované s mezní životní situací v koncentračních táborech. Válečnou tematiku neopouští ani ve svých rozsáhlejších, psychologicky laděných textech Můj známý Vili Feld a Dita Saxová. Ve svých prózách i s odstupem padesáti let hledá Lustig smysl lidství a podstatu lidského bytí. Pro jeho prózy, poznamenané zkušenostmi s nacistickou genocidou, je charakteristická věcnost podání a střízlivá dramatičnost.

• Noc a naděje, 1957 – sb. povídek, 7 povídek inspirovaných vlastními zážitky autora v terezínském ghettu
• Démanty noci, 1958 – sb. povídek, obsahuje povídku Tma nemá stín, která byla podle scénáře, na kterém se A. L. rovněž podílel, v režii Jana Němce roku 1964 zfilmována a patří ke klenotům české kinematografie, Kniha povídek a novel Démanty noci byla vydána poprvé v nakladatelství Mladá fronta v roce 1958. V češtině a četných překladech pak vyšla ve světě ještě několikrát. Spolu s románem Dita Saxová patří nejen k vrcholům Lustigovy tvorby, ale také do zlatého fondu poválečné literatury.
• Ulice ztracených bratří, 1959 – sb. povídek
• Můj známý Vili Feld, 1961 – novela, příběh člověka, který si obratně získává prospěch v Němci obsazené Praze i v prostředí koncentračního tábora (po válce pak deziluze a pocit zbytečnosti)
• První stanice štěstí, 1961 – povídky s poněkud socialistickým nádechem
• Dita Saxová, 1962 – novela, o dívce, která se vrací z koncentračního táboru a není pro své otřesné zážitky schopná navázat normální život; kvůli nejistotě v poválečném světě nakonec odjíždí do Švýcarska a páchá sebevraždu
• Noc a den, 1962 – přepracovaný soubor již dříve vydaných povídek
• Transport z ráje, 1962
• Nikoho neponížíš, 1963 – sb. 4 povídek z prostředí protektorátu a Květnové revoluce
• Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, 1964 – novela podle skutečné události z roku 1943 v Itálii (Tehdy Němci na Sicílii zajali bohaté židovské podnikatele s americkými pasy, pod záminkami z nich vymámí jejich peníze a ožebračí je, pak je pošlou s mladou tanečnicí Kateřinou do plynu. Ta si to jako jediná uvědomí, vytrhne dozorci pistoli a zastřelí ho, i když ví, že vzpoura je marná.)
• Vlny v řece, 1964 – souborné vydání několika jeho předchozích prací
• Bílé břízy na podzim, 1966; přepracováno jako Bílé břízy, 2008
• Propast: Román, 1966 – vojín spadne do propasti a smrtelně se zraní, bilancuje svůj život
• Hořká vůně mandlí, 1968 – povídky, osudy jedné z mnoha židovských rodin zasažených holokaustem, tematikou jsou koncentrační tábory, válka a její následky
• Miláček, 1968 – román, zde zúročil zkušenost z izraelsko-arabského konfliktu, milostný příběh odehrávající se v obleženém Jeruzalémě, očima novináře Danyho Polnauera je sledován milostný příběh z první izraelsko-arabské války. Většina vydaných nákladů byla zničena. Nové doplněné vydání 2009.
• Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch., 1979 – novela, příběh prostitutky v terezínském ghettu stylizovaný jako její deník;
• Král promluvil, neřekl nic, 1990 – román, návrat k postavě Viliho Felda z románu Můj známý Vili Feld
• Tma nemá stín, 1991
• Velká trojka, 1991 – Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Milan Kundera
• Trilogie o osudech tří židovských žen:
  • Colette: Dívka z Antverp, 1992
  • Tanga: Dívka z Hamburku, 1992
  • Lea: Dívka z Leeuwardenu, 2000
• Dům vrácené ozvěny, 1994
• Dívka s jizvou, 1995
• Kamarádi, 1995 – přibližuje život party židovských mladíků v Praze
• Modrý den, 1995
• Porgess, 1995
• Neslušné sny, 1997
• Oheň na vodě: Povídky, 1998
• Dobrý den, pane Lustig: Myšlenky o životě, 1999
• Krásné zelené oči, 2000
• Odpovědi: Rozhovory s Harry Jamesem Cargassem a Michalem Bauerem, 2000
• Eseje: Vybrané texty z let 1965–2000, 2001
• 3x18 (portréty a postřehy), 2002 – autobiografie (spoluautor František Cinger)
• Zasvěcení, 2002
• Esence, 2004 – sbírka citátů
• O literatuře, 2006 – úvaha o literatuře a sbírka povídek (česky, německy, anglicky, francouzsky)
• O ženách, 2008 – úvaha o ženách (spoluautorka Markéta Mališová)
• Zloděj Kufrů, 2008 – román o lásce náctiletých – Ludvíčka Adlera a Markétky Fischerové v Terezíně
• Láska tělo a smrt, 2009 – dvě povídky (autorka druhé je Michaela Kabátová)
• Zpověď, 2009 – esence vzpomínek a úvah o životě
• Láska a tělo, 2009 – román milostných vyznání a esejistických podobenství o smyslu života
• Okamžiky s Otou Pavlem, 2010
• O spisovatelích, 2010 (spoluautorka Markéta Mališová)
• Případ Marie Navarové, 2010 – poslední román autora; jak zasáhla smrt Heidricha osud náhodné ženy
• O ženách, 2011, nakladatel Aleš Čeněk, 177 stran, spoluautorka Mališová Markéta

Mnohé z Lustigových prací se dočkaly televizních a filmových adaptací.

Po Lustigově emigraci uschoval některé jeho rukopisy spisovatel Ota Pavel tím, že je zazdil na chatě.

O svém životě a díle hovořil v knižním rozhovoru s Karlem Hvížďalou Tachles, Lustig (2011, Mladá fronta)

Vedle své literární tvorby také spolupracoval s českým sklářem Janem Huňátem a podílel se tak na tvorbě designu otisku své dlaně v křišťálovém skle – Křišťálovém doteku.

Ocenění

• 1967: Státní cena za literaturu – za televizní inscenaci románu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
• 1996: Cena Karla Čapka
• 2000: medaile Za zásluhy 1. stupeň
• 2003: Nominace na Pulitzerovu cenu
• 2006: Čestné občanství MČ Prahy 2 uděleno 3. května
• 2008: Udělena Cena Franze Kafky
• 2009: Nominace na Mezinárodní Man Bookerovu cenu – za dlouhodobý přínos světové literatuře v angličtině

Odkazy

Externí odkazy

• Osoba Arnošt Lustig ve Wikicitátech
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnošt Lustig na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnošt Lustig
• Arnošt Lustig ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Profil na stránkách Festivalu spisovatelů Praha
• Česká televize – Třináctá komnata Arnošta Lustiga
• Zemřel Arnošt Lustig
• Arnošt Lustig v Česko-Slovenské filmové databázi
• Arnošt Lustig na Kinoboxu

Autoritní data

AbARTP: 3279 Biblio: 57ed53cb-d8dd-4d12-8efe-ff24c4dba205 NKC: jk01072683 BNE: XX1009283 BNF: cb12175848g (data) GND: 119266121 ICCU: PUVV292011 ISNI: 0000 0001 2147 4609 LCCN: n78078766 LNB: 000027670 NLI: 987007264879305171 NLP: a0000001620767 NTA: 074993216 PLWABN: 9810548193705606 SELIBR: 305612 SNAC: w60z7970 SNK: 157908 SUDOC: 030317932 VIAF: 109645153 WorldCat Entities: E39PBJjxvm7DHPwMk73rxYbWXd

Portály: Česko | Hebraistika | Lidé | Literatura