Belogradčik

Belogradčik ; Белоградчик
	Pevnost Belogradčik
	; znak
Poloha
Souřadnice	43°37′33″ s. š., 22°41′14″ v. d.
Nadmořská výška	522 m n. m.
Časové pásmo	východoevropský čas (UTC+2), východoevropský letní čas (UTC+3)
Stát	Bulharsko
Oblast	Vidinská
Obština	Belogradčik
	Belogradčik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	22 km²
Počet obyvatel	4 714 (2022)
Hustota zalidnění	214,3 obyv./km²
Správa
Starosta	Boris Nikolov
Oficiální web	belogradchik.bg
Telefonní předvolba	(+359) 0936
PSČ	3900
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Belogradčik (bulharsky Белоградчик) je město na severozápadě Bulharska ve Vidinské oblasti. Leží poblíž Dolnodunajské nížiny, 15 km východně od srbských hranic a 43 km jihozápadně od Vidinu. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně přibližně 4 600^[2] obyvatel.

Historie

Osada byla založena v době Římanů, kteří zde postavili pevnost. Ta byla později významným bodem Bulharské říše. Ve 14. století se Belogradčik stal součástí Vidinského carství a po jeho vyvrácení součástí Osmanské říše. V tureckém rejstříku z roku 1454 se uvádí jako Bélighrad, protože většina domů v tomto období byla postavena z proutí a bláta natřeného vápnem. Později, aby se odlišil od srbského města Bělehrad, byl nazýván Bélighradin (malý Bělehrad). Za osmanské nadvlády se obyvatelé zabývali především řemeslem a zemědělstvím. Během vidinského povstání v roce 1850 se povstalcům nepodařilo pevnost dobýt, což vedlo k jejich následné porážce. Pevnost měla význam i v následujících válkách: v srbsko-bulharské válce v roce 1885 se podařilo Bulharům pevnost uhájit; v druhé balkánské válce ji Srbové 9. července 1913 dobyli a následně se spojili s rumunskými jednotkami, které postupovaly k městu ze severu. Později byla pevnost byla obnovena do dnešní podoby.

Obyvatelstvo

Ve městě žije 4 714 obyvatel a je zde trvale hlášeno 5 522 obyvatel.^[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:^[3]^{[p 1]}

Bulhaři: 3 489 (76.2 %)
Romové: 1 083 (23.7 %)
Turci: 5 (0.1 %)

Pamětihodnosti

Belogradčická pevnost 1,5 km jižně od centra města, v turečtině nazývaná Kaleto. Patří mezi nejlépe zachovalé bulharské pevnosti. Její zdi jsou 2 m silné a dosahují výšky až 12 m. Pevnost zde stála už v době, kdy oblast byla součástí Římské říše. Rozšířena byla ve 2. polovině 14. století. V roce 1396 byla dobyta Osmanskou říší. Rozsáhlá přestavba proběhla v 19. století a pevnost hrála důležitou roli roku 1850 při potlačení belogradčického povstání. Naposled hrála významnou úlohu během Srbsko-bulharské války v roce 1885.^[4]
Belogradčické skály, přírodní památka vyhlášená roku 1949 na ploše 50 km². Červenožluté pískovcové útvary dosahují výšky až 200 m. V roce 1984 bylo zvažováno zapsání Belogradčických skal do seznamu Světového dědictví. Patří mezi významné turistické cíle v severozápadním Bulharsku.
Hadži Husejnova mešita z roku 1751
Panovovův dům z roku 1810, sídlo místního muzea
Přírodovědné muzeum
Kostel sv. Jiří z roku 1868
Observatoř s jedním z největších dalekohledů v Bulharsku
Jeskyně Magura asi 18 km od města u obce Rabisha, dlouhá 2,5 km. Nástěnné malby z doby 1200 let př. n. l. Malby jsou veřejnosti nepřístupné.
Folklorní festival Ve stopách Thráků se koná vždy v září

Galerie

Belogradčik
Belogradčická pevnost
Belogradčická pevnost
Belogradčická pevnost
Belogradčické skály
Belogradčické skály
Belogradčické skály

Odkazy

Poznámky

↑ Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference

↑ ^a ^b Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (bulharsky)
↑ Dostupné online.
↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2022-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
↑ DOUBRAVNICKÝ, Jan. Belogradčik, bulharský skalní unikát jako z Pána prstenů. iDNES.cz [online]. 2011-06-28 [cit. 2015-10-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Belogradčik na Wikimedia Commons

[4] Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

[grao-1] Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (bulharsky)

[95f251fd940ca2e01395eb466cf810ac1eac6886-2] Dostupné online.

[etnic2011-3] НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2022-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)

[5] DOUBRAVNICKÝ, Jan. Belogradčik, bulharský skalní unikát jako z Pána prstenů. iDNES.cz [online]. 2011-06-28 [cit. 2015-10-19]. Dostupné online.

[2]

[1]

[3]

[p 1]

[4]