Císařská armáda (habsburská)

Císařská armáda / Armáda Rakouského císařství / Armáda Habsburské monarchie; Kaiserliche Armee
	Císařský kyrysník za války o polské následnictví před Philippsburgem v roce 1734 (příslušník českých dragounů polního maršála Montecuccoliho ze soudobého Gudenova rukopisu)
Stát	Habsburská monarchie
Velitelství	Vídeň
Velení
Polní maršál
Ministr obrany	císař
	; Prapor rakouských dělostřelců

Císařská armáda (německy Kaiserliche Armee) nebo císařské vojsko (Kaiserliche Truppen), latinsky Exercitus Imperatoris Romani,^[1] někdy prostě jen císařští (Kaiserliche), byla armáda habsburské monarchie v letech 1593–1918.

Nelze ji zaměňovat s říšskou armádou (německy Reichsarmee), jež mohla být nasazena pouze na základě usnesení říšského sněmu, zatímco císařská armáda podléhala přímo císaři.

Periodizace

Je arbitrární, jak datovat její počátky. Může jím být rok 1276, kdy byl uzavřen vídeňský mír, jímž Přemysl Otakar II. uznal, že Rudolf I. Habsburský je právoplatný římský král. Může jím být rok 1453, kdy bylo Rakouské vévodství povýšeno na arcivévodství. Může být datována k roku 1526, kdy vznikla Habsburská monarchie. Ale nejčastěji uváděným datem je rok 1593, kdy začala dlouhá turecká válka.

Císařská armáda formálně zanikla v roce 1806 se zánikem Svaté říše římské. Ale vzhledem k tomu, že Rakouské císařství s ní mělo personální i institucionální kontinuitu, trvala tato armáda v téže podobě i poté. Na tom nic nezměnil ani rok 1867 a vznik Rakousko-Uherska. Císařská armáda tak v podobě rakousko-uherské armády fakticky zanikla až v roce 1918.

18. století

V průběhu 18. století byli císařští stále častěji označován za "Rakušany", ačkoli vojáci této armády byli rekrutováni z celého území říše. V roce 1745 byl zaveden název císařsko-královská armáda, přičemž část "císařsko" odkazovala na Svatou říši římskou a část "královská" na Uherské království. Na začátku léta 1758 měla armáda Habsburské monarchie sílu 113 700 vojáků.^[2]

Pěší pluk v roce 1749

Bitevní rozestavení rakouského pěšího praporu v roce 1749.

Přehlídkové rozestavení rakouského pěšího praporu v roce 1749.

Pěší pluk (Regiment zu Fuß) v roce 1749 se skládal ze čtyř praporů po 4 setninách. Na pravém křídle stál tělesný prapor (Leib-Battaillon), na levém křídle plukovníkův prapor (Obristen Battaillon), vpravo od středu podplukovníkův prapor (Obrist-Lieutenants Battaillon), vlevo od středu majorův prapor (Obrist-Wachtmeisters Battaillon). Na každém křídle pluku stojí granátnická setnina. Fysilíři stojí ve čtyřech řadách, granátníci ve třech. Fysilírská setnina (Fusilier-Compagnie) tvoří jeden division praporu, dělí se na dva půldivisiony a na čtyři čety (Zug) či pelotony. Celkem má setnina 136 mužů, avšak čtyři tzv. štábní setniny mají jen 135 mužů. Granátnická setnina (Grenadier-Compagnie) má 100 mužů. Štáb pluku má 36 mužů, tedy celkem má pluk 2408 mužů.

Štáb pluku

Plukovník a majitel pluku (Obrister und Regiments-Innhaber)
Plukovník a velitel (Obrister und Commendant)
Podplukovník (Obrist-Lieutenant)
Major (Obrist-Wachtmeister)
8 praporčíků (Fähndrich)
Plukovní ubytovatel (Regiments-Quartiermeister)
Auditor a sekretář (Auditor und Secretarius)
Kaplan (Caplan)
Zástupce majora (Wachtmeister-Lieutenant)
Plukovní felčar (Regiments-Feldscherer)
10 felčarů (Unter-Feldscherer)
8 praporečníků (Führer)
Profous (Profos)

Fysilírská setnina

Setník (Hauptmann) nebo u štábní setniny kapitánporučík (Capitain-Lieutenant)
Nadporučík (Ober-Lieutenant)
Podporučík (Unter-Lieutenant)
Šikovatel (Feldwäbel)
Furýr (Fourier)
5 desátníků (Corporal)
2 furýrní střelci (Fourier-Schütze)
3 tamboři (Tambour)
Pištec (Pfeiffer)
10 svobodníků (Gefreyte)
1 (za války 2) pionýři (Zimmermann)
109 (u štábní setniny 108) prostých (Gemeine)

Granátnická setnina

Setník (Hauptmann)
Nadporučík (Ober-Lieutenant)
Podporučík (Unter-Lieutenant)
Šikovatel (Feldwäbel)
Furýr (Fourier)
4 desátníci (Corporal)
2 furýrní střelci (Fourier-Schütze)
2 tamboři (Tambour)
Pištec (Pfeiffer)
1 (za války 2) pionýři (Zimmermann)
84 prostých (Gemeine)

Napoleonské války

V době napoleonských válek se rakouská pěchota skládala z 61-64 pluků řadové pěchoty, 17-18 pluků pohraniční pěchoty, 2-3 posádkových pluků a 150 zeměbraneckých pěších praporů. Jezdectvo se skládalo z 8 kyrysnických, 6 dragounských, 3 hulánských, 6 švalisérských a 11 husarských pluků.

Organizace pěchoty v roce 1792

**Organizace pěchoty habsburské armády v roce 1792**.^[3]
číslo a jméno pluku	země	doplňovací okres	posádka
1. Kaiser	Markrabství moravské	Olomouc	Prostějov
2. Arcivévoda Ferdinand	Království uherské	Wieselburg	Prešpurk (dnes Bratislava)
3. Arcivévoda Karel	Arcivévodství Rakousy pod Enží (Dolní Rakousko)	Dolní Rakousko, Horní Manhartsberg, Přemyšl	Vídeň
4. Deutschmeister	Arcivévodství Rakousy pod Enží (Dolní Rakousko)	část Dolního Vídeňského lesa, Zoloczow	Vídeň
5. První posádkový pluk	Lombardie		Milán
6. Druhý posádkový pluk	Lombardie		Mantova
7. Carl Schröder	Markrabství moravské	Přerov	Lipník nad Bečvou
8. Huff	Markrabství moravské, Království české (Čechy)	Jihlava, Břežany	Jihlava
9. Clerfayt	Nizozemsko	Nizozemsko	Tournay
10. Kheul	Království české (Čechy)	České Budějovice	České Budějovice
11. Michael Jan Wallis	Království české (Čechy)	Kouřim, Sandec	Kolín
12. Khevenhüller	Markrabství moravské	Olomouc, Zamosk	Nové Město na Moravě
13. Reisky	Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška	Görz, Dukla	Görz
14. Klebek	Arcivévodství Rakousy nad Enží (Horní Rakousko)	Mlýnská čtvrť	Linec
15. d`Alton	Království české (Čechy)	Chrudim, Myslenice	Chrudim
16. Terzi	Vévodství štýrské	Celje, Lvov	Štýrský Hradec
17. Hohenlohe	Království české (Čechy)	Litoměřice	Litoměřice
18. Stuart	Království české (Čechy)	Mladá Boleslav, Stryj	Mladá Boleslav
19. Alvinczy	Království uherské	Aba-Ujvár	Košice
20. Kounic	Markrabství moravské	Nový Jičín, Sambor	Nový Jičín
21. Gemmingen	?	Bydžov	Alt Breisach
22. Lacy	Markrabství moravské	Znojmo, Zoloczów	Znojmo
23. Arcivévoda Ferdinand ?	Dolní Rakousko	Dolní Manhartsberg	Kremže
24. Preiss	Království české (Čechy)	část Dolního Vídeňského lesa	Vídeň
25. Brechainville	Království české (Čechy)	Prachatický kraj, Stanislaw	Český Krumlov
26. Wilhelm Schröder	Okněžněné hrabství Tyrolsko	Korutany	Innsbruck
27. Strassoldo	Vévodství štýrské	Štýrský Hradec, Zaleszcyki	Štýrský Hradec
28. Wartensleben	Království české (Čechy)	Čáslav	Kutná Hora
29. Georg Olivier Wallis	Markrabství moravské	Brno	Brno
30. de Ligne	Nizozemsko	Nizozemsko	Oudenaarde
31. Orosz	Království uherské	Sedmihradsko	Forgaš
32. Gzulai	Království uherské	Budapešť	Budapešť
33. Sztaray	Království uherské	Ráb	Budapešť
34. Nicolaus I. Joseph Esteházy	Království uherské	Gran (Ostřihom)	Ráb
35. Brentano	Království české (Čechy)	Plzeň, Tarnopol	Plzeň
36. František Oldřich Kinský	Království české (Čechy)	Slaný	Most
37. de Vins	Království uherské	Uhry	Velký Varaždín
38. Württemberk	Nizozemsko	Nizozemsko	Gent
39. Nádasdy	Království uherské	Unghvár (Užohorod)	Prešov
40. Mittrowsky	Markrabství moravské	Uherské Hradiště	Kroměříž
41. Bender	Rakouské Nizozemsko	Freiburg im Breisgau	Brusel
42. Mathesen	Království české (Čechy)	Cheb	Cheb
43. Thurn	Vévodství kraňské	Lublaň	Lublaň
44. Belgiosovo	Lombardie	Lombardie	Cremona
45. Lattermann	Vévodství štýrské	Judenburg, Tarnov	Leoben
46. Neugebauer	Bádensko-Württembersko	Innsbruck	Freiburg im Breisgau
47. František Kinský	Království české (Čechy)	Rakovník	Praha
48. Capara	Lombardie	Lombardie	Milán
49. Pellegrini	Arcivévodství Rakousy pod Enží (Dolní Rakousko)	část Vídeňského horního lesa	Sv. Hyppolit
50. Stain	Arcivévodství Rakousy nad Enží (Horní Rakousko)	Innská čtvrť	Linec
51. Splény	Království uherské	Uhry	Kluž
52. Arcivévoda Antonín Viktor	Království uherské	Arad	Segedín
53. Jelačić	Království uherské	Osijek	Osijek
54. Callenberg	Království české (Čechy)	Beroun, Sanok	Praha
55. Murray	Nizozemsko	Nizozemsko	Mons
56. Václav Josef Colloredo	Vévodství slezské	Těšín	Olomouc
57. Josef Colloredo	Království české (Čechy)	Hradec Králové	Litomyšl
58. Vierset	Nizozemsko	Nizozemsko	Namur
59. Jordis	Arcivévodství Rakousy pod Enží (Dolní Rakousko)	část Vídeňského Horního lesa	Enns

19. století

Vznikem Rakouského císařství v roce 1804 byla císařská armáda označována jako císařská a císařsko-královská armáda (německy Kaiserliche und kaiserlich-königliche Armee), který byl důsledkem existence dvou císařských titulů zároveň: Svaté říše římské a Rakouska. Po roce 1806 se opět používal jen název císařsko-královská armáda (německy Kaiserlich-königliche Armee).

V době prusko-rakouské války roku 1866 se rakouská armáda skládala z 80 pluků řadové pěchoty, 32 mysliveckých praporů, 14 pluků pohraniční pěchoty, 12 kyrysnických, 2 dragounských, 14 husarských a 13 hulánských pluků, 12 dělostřeleckých pluků, 1 pluku pobřežního dělostřelectva, 2 ženijních pluků a 6 pionýrských praporů.

To vše bylo rozděleno do 10 armádních sborů a 5 samostatných jezdeckých divizí (dvou lehkých a tří záložních). Sedm armádních sborů (I., II., III., IV., VI., VIII., a X.) a všechny jezdecké divize bojovaly v rámci Severní armády polního zbrojmistra Ludwiga von Benedeka proti Prusku a 3 sbory (V., VII. a IX.) v Jižní armádě polního maršála arcivévody Albrechta proti Itálii.

V roce 1867 při rakousko-uherském vyrovnání se přetvořila na rakousko-uherskou armádu, která definitivně zanikla v roce 1918.

Reference

↑ N. Iorga, profesor Bukurešťské university, Studii şi documente cu privire la istoria Romînilor, Bucarest, Stabilimentul grafic I. V. Socecǔ, 1901, str. 261: "Omnes annales et historiae, tam huius provinciae, quam externarum gentium testantur quod ab anno 1774 usque ad annum 1789 continuis incendiis, tiraniis, irruptionibus vexata fuit haec provincia ; quare intravit exercitus imperatoris Romani et bellum gessit cum Turcis hic in provincia usque ad annum 1793. Sequenti anno statim incepit revolutio cum Pascha vidinensi et terribilis pestis, in tantum quod etiam filii patriae debuerint aufugere, et haec omnia mala durarunt usque ad annum 1802.
↑ Romaňák, Andrej et al. (1998) Olomouc – Domašov 1758. – Paseka, Praha, ISBN 80-7185-172-8, strana 15.
↑ kolektiv autorů ,Pod císařským praporem Historie habsburské armády 1526–1918 (2004), ISBN 9788090274556

Literatura

Regulament und Ordnung des gesammten kaiserlich-königlichen Fuß-Volcks, Wien 1749.
BĚLINA, Pavel; FUČÍK, Josef. Válka 1866. Praha: Havran, Paseka, 2005. 688 s.

Související články

Seznam pěších pluků císařsko-habsburské armády

[1] N. Iorga, profesor Bukurešťské university, Studii şi documente cu privire la istoria Romînilor, Bucarest, Stabilimentul grafic I. V. Socecǔ, 1901, str. 261: "Omnes annales et historiae, tam huius provinciae, quam externarum gentium testantur quod ab anno 1774 usque ad annum 1789 continuis incendiis, tiraniis, irruptionibus vexata fuit haec provincia ; quare intravit exercitus imperatoris Romani et bellum gessit cum Turcis hic in provincia usque ad annum 1793. Sequenti anno statim incepit revolutio cum Pascha vidinensi et terribilis pestis, in tantum quod etiam filii patriae debuerint aufugere, et haec omnia mala durarunt usque ad annum 1802.

[2] Romaňák, Andrej et al. (1998) Olomouc – Domašov 1758. – Paseka, Praha, ISBN 80-7185-172-8, strana 15.

[3] tiv autorů ,Pod císařským praporem Historie habsburské armády 1526–1918 (2004), ISBN 9788090274556

[1]

[2]

[3]