Dobrič (bulharsky Добрич, rumunsky Bazargic) je město na severovýchodě Bulharska; jde o deváté největší město v zemi a o ekonomické a kulturní centrum oblasti Dobrudža. Leží 30 km od Černého moře a jeho letovisek, asi 50 km severně od Varny, 480 km od Sofie a 320 km od Staré Zagory. Administrativně je město totožné se stejnojmennou obštinou a žije zde přibližně 87 tisíc[1] obyvatel.

Dobrič
Добрич
Pravoslavný chrám sv. Jiří
Pravoslavný chrám sv. Jiří
Dobrič – znak
znak
Dobrič – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška225 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
OblastDobričská
ObštinaDobrič
Dobrič
Dobrič
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha109,0 km²
Počet obyvatel87 361 (2024)[1]
Hustota zalidnění801,3 obyv./km²
Etnické složeníBulhaři, Turci, Romové
Náboženské složenípravoslaví, islám
Správa
StarostaJordan Jordanov
Oficiální webwww.dobrich.bg
Telefonní předvolba(+359)-058
PSČ9300
Označení vozidelTX
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První thrácké osídlení se datuje asi do 4.–3. století př. n. l., pocházejí z něj ojedinělé archeologické nálezy pohanských hrobů. V centru města byla objevena nekropole s pohanskými hroby z počátku první bulharské říše.[2] K zániku zdejšího osídlení došlo patrně v první třetině 11. století v důsledku ničivých vpádů Pečeněhů, které vylidnily vnitrozemí Dobrudži.

Nepřetržité osídlení je zdokumentováno od konce 16. století v osmanském berním rejstříku, kde je zmíněna malá vesnice se 14 domácnostmi.[2] O pouhé čtvrt století později byla obec již v dokumentech uváděna jako město při obchodní stezce k Černému moři. V letech 1646–1650 město navštívil Evlija Čelebi a zaznamenal zde přes 1 000 domů, asi 100 obchodů, 3 hostince, 3 lázně, 12 mešit a 12 škol.[3] Obyvatelstvo i jeho správu tvořili většinou osmanští Turci, existenci regionálního centra dokládá i fakt, že se zde narodil turecký sultán Ahmed III.. Prosperita trvala do počátku 19. století, kdy tu žilo asi 12 tisíc obyvatel. Město bylo známo řemesly a obchodem s vlnou, lnem, kůžemi, ovčím sýrem a dalšími zemědělskými produkty z okolí.

První bulharští osadníci se sem stěhovali z východních částí Bulharska po rusko-tureckých válkách (1810, 1828, 1845). Po krymské válce sem přesídlila velká skupina Bulharů z oblasti Kotle (Котленско). Postupně vytvořili náboženskou a kulturní společnost. V roce 1843 postavili první bulharský pravoslavný chrám sv. Jiří (Свети Георги/Sveti Georgi), a v roce 1844 založili bulharskou školu. Během rusko-tureckých válek v letech 1806–1812 a 1828–1829 obsadila Dobrič ruská armáda, ale po Bukurešťském míru se vrátila turecká správa, která skončila 27. ledna 1878. Po obnovení bulharského státu byla oblast Dobrudže rozdělena: sever připadl Rumunsku, jih Bulharsku. V roce 1882 byl název města změněn z tureckého na bulharský Dobrič podle jména panovníka Dobrudže, bojara Dobrotiče. Po skončení druhé balkánské války v roce 1913 připadly Dobrič a jižní Dobrudža Rumunsku. Na základě dohody z Craiovy bylo město navráceno Bulharsku spolu s celou Jižní Dobrudžou. Politické nepokoje v prvních desetiletích 20. století a tři po sobě jdoucí bulharské války město poznamenaly. Kromě kostela a zcela přestavěné synagogy nemá stavební památky.

Historické názvy města

editovat

Ekonomika

editovat

Město je převážně průmyslové se strojírenskou a textilní produkcí. Oproti prosperijícím přímořským letoviskům je zdejší cestovní ruch pouze tranzitní.

Náboženství

editovat

Ve městě jsou činné tři kostely bulharské pravoslavné církve, jeden kostel arménské církve a jedna mešita.

Kultura a turistické cíle

editovat
  • Literární památník a rodný dům Jordana Jovkova, galerie umění, etnografické muzeum,
  • Koncertní síň, adaptovaná z bývalé synagogy (postavené v roce 1887).
  • Dva národně obrozenecké pomníky (bulharského chána Asparucha a etnické skupiny Gagauzů.
  • Ocelová věž vysílače s vyhlídkovou restaurací, 147 metrů vysoká, postavena v roce 2000.
  • Fotbalový klub FC Dobrudža Dobrič byl založen roku 1919, hraje ve 2. bulharské lize a provozuje stadion o kapacitě 12 500 sedadel.
  • Mezinárodní tenisová asociace ATP zde každoročně pořádá tenisový turnaj mužů.

Osobnosti

editovat
 
Sultán Ahmed III.
  • Ahmed III. (1673-1736) - turecký sultán, narodil se zde
  • Jordan Jovkov (1880-1937) - bulharský spisovatel, žil zde
  • Dora Gabe (rozená Isidora Petrova Peysach) (1888-1983) - bulharká spisovatelka a politička židovského ruského původu
  • Kadriye Nurmambet (1933-2023) - krymskotatarská folková zpěvačka zvaná Slavík Dobrudži, zdejší rodačka
  • Emel Emin (* 1938) - krymský Tatar, básník, spisovatel a turkolog
  • Ivan Barnev (* 1973) - bulharský herec, narodil se zde
  • Miroslav Kostadinov (* 1976) - bulharský zpěvák, narodil se zde
  • Preslava (* 1984) - bulharská pop-folková zpěvačka, narodila se zde

Obyvatelstvo

editovat

Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj populace města od třicátých let (1934–2021):[4]

Dobrič
Rok 1887[5] 1900[6] 1910[5] 1934[4] 1946[4] 1956[4] 1965[4] 1975[4] 1985[4] 1992[4] 2001[4] 2011[4] 2021[4]
Populace 10 717 13 436 17 146 30 381 32 671 43 951 56 626 88 233 109 142 104 494 100 000 91 030 79 269

K 15. prosinci 2024 ve městě žilo 86 879 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 99 179 obyvatel.[7] Podle sčítání 7. září 2021 bylo národnostní složení následující:[8][p 1]

 BulhařiTurciRomovéostatní'"`UNIQ--ref-00000017-QINU`"': 559 (0.8 %)

Partnerská města

editovat

Galerie

editovat

Poznámky

editovat
  1. Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.
  2. jiné a neurčené národnosti

Reference

editovat
  1. a b Dostupné online.
  2. a b Община Добрич. История [online]. [cit. 2025-01-04]. Dostupné online. (bulharsky) 
  3. ТЕОДОСИЕВ, Росен; ТЕОДОСИЕВ, Петър. Историята на Добрич - Хаджиоглу Пазарджик. Читател [online]. Сдружение „Читател“, 2016-02-29 [cit. 2025-01-04]. Dostupné online. (bulharsky) 
  4. a b c d e f g h i j k Nacionalen statističeski institut. Справка за населението на гр. Добрич, общ. Добрич, обл. Добрич Код EKATTE - 72624 [online]. Национален статистически институт [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (bulharsky) 
  5. a b MLADENOV, Čavdar; DIMITROV, Emil. Урбанизацията в България от освобождението до края на Втората световна война. S. 13–17. География [online]. [cit. 2024-09-18]. Roč. 2009, čís. 1, s. 13–17. ve formátu pdf. (bulharsky) 
  6. pop-stat.mashke.org. Cities of Bulgaria [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2024 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-12-15 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (bulharsky) 
  8. Население по етническа принадлежност, статистически райони, области и общини към 7.09.2021 година [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2022 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (bulharsky) 

Externí odkazy

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy