Wikipedie

Emil Boček

český generál a válečník

Emil Boček (25. února 1923 Brno-Tuřany[1] – 25. března 2023 Brno) byl český válečný veterán, příslušník čs. letectva ve Velké Británii.[2]

arm. gen. v. v. Emil Boček
Emil Boček v roce 2011
Emil Boček v roce 2011
Základní informace
Narození25. února 1923
Brno-Tuřany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí25. března 2023 (ve věku 100 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Vojenské informace
PříslušnostČeskoslovensko Československé státní zřízení v exilu
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Služba1940–1946
Hodnostarmádní generál v. v.
Jednotky 310. československá stíhací peruť RAF
VálkyDruhá světová válka
Bitva o Francii
Operace Varsity
VyznamenáníŘád Bílého lva Řád bílého lva III. třídy – vojenská skupina (2010)
Cena Jihomoravského kraje (2015)
Cena města Brna (2016)
Čestné občanství města Brna (2017)
Řád Bílého lva Řád Bílého lva, I. třída – vojenská skupina (2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Tuřanech. V září 1938 se začal učit strojním zámečníkem. V roce 1939 se mu podařilo ilegálně opustit protektorát a vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii. Dostal se do Bejrútu a zúčastnil se bojů ve Francii v létě 1940. Po francouzské kapitulaci byl evakuován do Velké Británie, kde v září 1940 absolvoval kurz leteckých mechaniků a byl přijat jakožto jeden z nejmladších příslušníků do RAF.[3]

Sloužil nejprve jako letecký mechanik u 312. stíhací perutě. Roku 1943 byl na pilotním výcviku v Kanadě a od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač letky „B“ u československé 310. stíhací perutě. Na svém kontě má 26 operačních letů, nalétal 73 hodin a 50 minut. Poslední bojovou akci provedl už po válce 12. května 1945 z letiště v Manstonu. 13. srpna 1945 přistál s ostatními piloty čs. stíhacích perutí v Praze-Ruzyni, následně byl přidělen k Leteckému pluku 2 v Praze-Kbelích a 1. prosince 1945 povýšen na rotmistra letectva v záloze.[2]

Jako příslušník nekomunistického odboje se stal po válce nepohodlným a 2. března 1946 byl z armády na vlastní žádost propuštěn.[3]

Před únorem 1948 vlastnil v Brně autoopravnu, kterou však po nástupu komunistického režimu musel „dobrovolně“ nechat znárodnit a předat podniku Mototechna, kde pak pracoval. Zřejmě i díky tomu se mu vyhnula perzekuce ze strany komunistického režimu. V té době byl i velmi slibným motocyklovým závodníkem.

V roce 1951 se oženil s Evou Svobodovou, s níž má syna Jiřího a dceru Zuzanu.[2]

Od roku 1958 pracoval jako soustružník v Ústavu přístrojové techniky Československé akademie věd a v letech 1983–1988 u firmy Drukov. Do důchodu odešel v roce 1988.[3]

V dubnu 1990 byl povýšen do hodnosti kapitána a v říjnu téhož roku na majora. V březnu 1993 byl povýšen na hodnost plukovníka ve výslužbě.[1]

Dne 23. března 1996 se osobně setkal ke krátkému rozhovoru s britskou královnou Alžbětou II. při její čtyřhodinové návštěvě Brna za doprovodu prezidenta republiky Václava Havla.[2]

Dne 28. října 2010 jej prezident Václav Klaus vyznamenal Řádem Bílého lva III. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[4]

O jeho životě vznikl v roce 2012 dokumentární film Nezlomný.[5]

Prezident Miloš Zeman jej dne 8. května 2014 jmenoval brigádním generálem,[6] 8. května 2017 generálmajorem[7] a 8. května 2019 armádním generálem.[8]

V prosinci 2016 byla po něm pojmenována jedna z tramvají Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Bystrc.[9]

Dne 31. ledna 2017 obdržel Cenu města Brna za rok 2016 za zásluhy o svobodu a demokracii.[10] Od prosince 2017 je také čestným občanem města Brna.[11]

Dne 28. října 2019 mu byl propůjčen prezidentem republiky Milošem Zemanem Řád bílého lva I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[12]

 
Tramvaj Generál Emil Boček

Dne 19. září 2019 zemřel Kurt Taussig, čímž se Emil Boček stal posledním žijícím československým pilotem v RAF během druhé světové války.[13] Dne 23. června 2021 zemřel válečný veterán Tomáš Lom, čímž se Emil Boček stal jedním ze tří posledních žijících československých veteránů, kteří za druhé světové války sloužili v RAF (spolu s palubním střelcem a radiotelegrafistou Jiřím P. Kafkou a navigátorem Petrem Artonem).[14] Dne 6. října 2021 zemřel Petr Arton.[15]

Celý život (kromě válečného působení) žil v Brně.[16][3] Byl činný v Československé obci legionářské a ve Sdružení bývalých příslušníků RAF a aktivně se podílel na dění v Brně.[17]

Byl pravidelným účastníkem na setkáních studentů a pracovníků ČVUT s letci RAF organizovaných po listopadu 1989 Masarykovou akademií práce, strojní společností na ČVUT v Praze a Evropským hnutím v ČR ve velké posluchárně 256 v Praze 6 - Dejvicích.

Zemřel 25. března 2023 ve věku 100 let.[18][19]

Iniciátor pomníku Edvarda Beneše v Brně

editovat

Emil Boček má zásluhu na vztyčení sochy prezidenta Edvarda Beneše v Brně, byl předsedou „Výboru pro postavení pomníku prezidenta Beneše v Brně“. Iniciativa vznikla v roce 2005 při slavnostním odhalení sochy Edvarda Beneše v Praze na Loretánském náměstí. Válečný veterán plk. Jan Horal zde zahájil iniciativu, kde bylo dohodnuto, že Emil Boček se zasadí o sochu Edvarda Beneše v Brně a Milan Malý o totéž v Českých Budějovicích.[20][21]

Socha byla umístěna před budovu Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Odhalení pomníku proběhlo 10. dubna 2010. Slavnostnímu odhalení sochy předcházela beseda se zástupci částí bývalého Československa, tedy z Česka, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Po slavnostním odhalení byli iniciátoři akce (v čele s Emilem Bočkem) oceněni Československou obcí legionářskou i magistrátem města medailí, včetně Jana Horala. Slavnostní akt doplnil také koncert Vojenské hudby Olomouc k 65. výročí ukončení 2. světové války v Janáčkově divadle. Socha pro Brno je druhou kopií sochy Karla Dvořáka, jejíž odlití Národní muzeum povolilo.[22]

Vyznamenání

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Letci z Holásek a Tuřan ve II. světové válce [online]. Virtualfighters.cz [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-11. 
  2. ↑ a b c d Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d plukovník v. v. Emil Boček (1923) - Životopis [online]. Paměť národa [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-08. 
  4. ↑ 22 vyznamenaných: stateční vojáci, Jágr, Maciuchová i básník Šiktanc. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2010-10-28 [cit. 2010-12-19]. Dostupné online. ISSN 1213-9017. 
  5. ↑ www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Prezident jmenoval generály AČR [online]. Hrad.cz, 2014-05-08 [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Prezident republiky jmenoval nové generály [online]. Hrad.cz, 2017-05-08 [cit. 2017-05-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Prezident republiky jmenoval nové generály [online]. Hrad.cz, 2019-05-08 [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ vh. Nové tramvaje v Brně. Po městě jezdí Menšík, Gollová i generál Boček [online]. idnes.cz [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Generál Boček obdrží Cenu města Brna - Brno Bystrc. www.bystrc.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ Brno - Čestní občané města Brna (od r. 1990). www.brno.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Státní vyznamenání 2019: Medailonky osobností vyznamenaných prezidentem Zemanem. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČTK. Zemřel jeden z posledních dvou žijících československých letců RAF Kurt Taussig. V mládí ho zachránil Nicholas Winton. Hospodářské noviny [online]. Economia, 2019-09-20 [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ Zemřel jeden z posledních veteránů RAF Tomáš Lom, bylo mu 96 let. iDNES.cz [online]. MAFRA [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ V Izraeli ve věku 99 let zemřel československý letec RAF Petr Arton. České noviny [online]. Česká tisková kancelář [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  16. ↑ Deníky a tisk seznam - přehled zpravodajských webů. www.rexter.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ Brno - Ceny města Brna. www.brno.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ Komunitní centrum pro válečné veterány BRNO. Facebook [online]. [cit. 2023-03-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Zemřel válečný veterán Emil Boček. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Edvard Beneš bude mít v Brně pomník. iBrno - zpravodajský portál města Brna [online]. [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  21. ↑ V Brně začala sbírka na vybudování sochy Edvarda Beneše. Radio Prague International [online]. Český rozhlas [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  22. ↑ Edvard Beneš má v Brně pomník - Informace pro veřejnost a média. www.unob.cz [online]. [cit. 2020-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-06. 
  23. ↑ Záslužný kříž ministra obrany České republiky : Vyznamenání resortu obrany [1993-souč.]. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  24. ↑ Evropská hvězda leteckých osádek : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  25. ↑ Hvězda za Francii a Německo : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  26. ↑ Medaile za obranu : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ Válečná medaile 1939-1945 : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  28. ↑ Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení 2. světové války : Vyznamenání resortu obrany [1993-souč.]. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  29. ↑ Čestná pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československé republiky : Vyznamenání resortu obrany [1993-souč.]. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  30. ↑ Pamětní medaile za účast v boji proti fašismu a za osvobození vlasti : Vyznamenání resortu obrany [1993-souč.]. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  31. ↑ Galerie veteránú R.A.F. – Jadran Šetlík [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  32. ↑ VYSLOUŽIL, Zdeněk. Legionáři udělovali pamětní medaile. Podívejte se. Prostějovský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2021-10-14 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. ISSN 1801-9846. 

Literatura

editovat
  • Jiří Plachý: Emil Boček, Strach jsem si nepřipouštěl, Jota, Brno, 2018
  • Audiokniha Jiří Plachý: Emil Boček, Strach jsem si nepřipouštěl, Jota a Audiotéka, 2018

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emil_Boček&oldid=24280710“
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy