Geografie cestovního ruchu
studium cestování a turistiky
Geografie cestovního ruchu je multidisciplinární věda a disciplína socioekonomické geografie, jejímž předmětem je studium zákonitostí, činitelů a rozmístění cestovního ruchu. V minulosti byla součástí ekonomické geografie, ale během 90. let došlo k jejímu osamostatnění. V obecné rovině se zabývá geografickými problémy terciéru a obyvatelstva.
Definice
editovatJednu z definic geografie cestovního ruchu nabízí Václav Hrála:
Geografie cestovního ruchu se zabývá studiem zákonitostí a činitelů a faktickým rozmístěním cestovního ruchu v oblastech rozličné velikosti a ekonomické váhy. V tomto rámci se orientuje na:
- vyhodnocování činitelů (faktorů a podmínek) rozmístění a jejich lokalizační váhy obecně i v konkrétních oblastech
- analýzu cestovního ruchu jako specifické formy migrace populace mezi oblastmi jejího vzniku a oblastmi jejího uspokojování ve vnitrostátním či mezinárodním měřítku
- hodnocení vlivu cestovního ruchu na změny ve struktuře a rozmístění hospodářství v oblasti
- vyhodnocování oblastí pro různé formy cestovního ruchu na základě přírodních a společenských předpokladů
- vymezení oblastní cestovního ruchu pro praktické hospodářské účely a použití
Václav Hrala, Geografie cestovního ruchu, s. 10-11[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ HRALA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha: Idea Servis, 2002. 173 s. ISBN 8085970368. S. 10–11.
Literatura
editovat- HAMARNEHOVÁ, Iveta. Geografie cestovního ruchu – Evropa. Praha: Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 272 s. ISBN 978-80-7380-093-2.
- HRALA, Václav: Geografie cestovního ruchu. Praha : Oeconomica, 2005, 109 s. ISBN 80-245-0858-3
- PÁSKOVÁ, Martina; ZELENKA, Josef: Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002, 448 s. ISBN 80-239-0152-4
- ŠTĚPÁNEK, Vít; KOPAČKA, Ludvík; ŠÍP, Jiří: Geografie cestovního ruchu. Praha : Karolinum, 2001, 228 s. ISBN 80-246-0172-9
