Humprecht Jan Černín

Humprecht Jan říšský hrabě Czernin z Chudenic
Humprecht Jan říšský hrabě Czernin z Chudenic
	Portrét Humprechta Jana Černína od Karla Škréty
Císařský vyslanec v Benátské republice
	Ve funkci:; (jmenován 1659) 18. prosinec 1660 – září 1663
Panovník	Leopold I.
Místodržící Českého království
	Ve funkci:; 1657 – ?
Panovník	Leopold I.
Přísedící Českého zemského soudu
	Ve funkci:; 1655 – ?
Panovník	Ferdinand III.
Císařký tajný rada
Panovník	Leopold I.
Komoří arcivévody Leopolda
	Ve funkci:; 1650 – ?
Narození	14. února 1628; Radenín ; Habsburská monarchie
Úmrtí	3. března 1682 (ve věku 54 let); Kosmonosy ; Habsburská monarchie
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Choť	(1652) Diana Marie Ippoliti di Gazoldo (1636–1687)
Rodiče	Jan Křtitel Adam Czernin z Chudenic (1597–1642) a Zuzana Homutová z Harasova (1600–1654)
Děti	Heřman Jakub (1659–1710) ; Tomáš Zachariáš (1660–1700)
Příbuzní	vnučka: Marie Markéta, provdaná z Valdštejna (1689–1725) ; vnučka: Marie Gabriela, provdaná Lažanská z Bukové (okolo 1690–1758) ; vnuk: František Josef Czernin z Chudenic (1696–1733) ; vnuk: František Antonín Czernin z Chudenic (1710–1739) ; sestra: Eva Polyxena, provdaná Kapounová ze Svojkova a později z Walterskirchenu (asi 1622–1688) ; bratr: Heřman Václav František Czernin z Chudenic(asi 1626–1674/1675) ; děd: Humprecht III. Czernin z Chudenic (1570–1632) ; babička: Eva Polyxena Voračická z Paběnic († 1632) ; děd: Jiří Homut z Harasova († 1616) ; babička: Alžběta z Cimburka († 1622) ; praděd: Jan Czernin z Chudenic (1554–1580) ; prababička: Marianna z Říčan
Zaměstnání	diplomat
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1675 Řád zlatého rouna (č. 491)
Commons	Humprecht Johann Czernin von Chudenitz
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Říšský hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic (14. únor 1628 Radenín – 3. březen 1682 Kosmonosy^[1]) byl český šlechtic a diplomat. Po prastrýci hraběti Heřmanu Černínovi zdědil v roce 1651 obrovský majetek v různých částech Čech. Majetkové zázemí mu umožnilo kariéru ve službách Habsburků a v letech 1660–1663 byl císařským vyslancem v Benátkách. Zastával také vysoké funkce ve správě Českého království a stal se rytířem Řádu zlatého rouna. Proslul jako mecenáš umění, s jeho jménem jsou spojeny významné architektonické památky zámek Humprecht (na panství Kost)^[2] a Černínský palác v Praze.^[3]

Kariéra

Pocházel z nedrahovické větve Černínů, jeho otcem byl hejtman Bechyňského kraje, svobodný pán Jan Křtitel Adam Černín z Chudenic (16. srpna 1597 – 22. listopadu 1642), matkou Zuzana Homutová z Harasova (25. září 1600 – 22. února 1654, zámek Radenín). Humprecht Jan studoval u jezuitů, v rámci vzdělání podnikl v závěru třicetileté války kavalírskou cestu po Evropě. Přes Německo odcestoval do Itálie, delší dobu pobýval v Římě a Sieně, poté více než rok žil v Paříži, nakonec na přelomu let 1647–1648 strávil zimu v Bruselu. Jeho putování po Evropě je podrobně zdokumentováno díky česky psané korespondenci s matkou Zuzanou. Stal se univerzálním dědicem svého prastrýce Heřmana a v roce 1651 převzal do své správy panství Petrohrad, Krásný Dvůr,^[4] Andělská Hora, Kysibel, Kosmonosy, Kost. Jako zástavní držitel vlastnil také královské panství Mělník, do roku 1678 držel i hrad v Mladé Boleslavi. Od roku 1650 působil ve Vídni jako komoří arcivévody Leopolda Habsburského (1640–1705), mladšího syna Ferdinanda III. a pozdějšího římskoněmeckého císaře a českého a uherského krále Leopolda I. Tomu hrabě Černín věrně sloužil a radil mu po celý život. I díky tomu se z obou mužů stali osobní přátelé. V roce 1655 byl Černín jmenován přísedícím zemského soudu, v roce 1657 se stal jedním z místodržících Českého království. V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře ve Frankfurtu nad Mohanem.^[5], odkud podnikl také diplomatickou misi do Mohuče.^[6] V letech 1660–1663 byl císařským vyslancem v Benátkách. Leopold I. ho také učinil svým tajným radou. V roce 1675 mu byl udělen nejvyšší habsburský řád – Řád zlatého rouna^[7] a ve stejném roce koupil lnářské panství.^[8]^[9]^[10]

Zakladatelská činnost

Erb Humprechta Jana Černína s výčtem všech hodností, titulů a majetku na nádvoří zámku Mělník

Byl zakladatelem Černínské sbírky, umožňoval mu to i jeho majetek, který získal dědictvím v roce 1651 po prastrýci hraběti Heřmanu Černínovi z Chudenic (1579 – 1651, šlo mj. o černínský fideikomis, jenž prastrýc založil) a současně byl i dědicem jeho říšského hraběcího titulu. Jan Humprecht Černín byl jmenován vyslancem císaře a krále Leopolda I. v Benátkách v roce 1659. Zde začíná se sběratelskou aktivitou. Navázal spojení s komunitou tamních výtvarných umělců. Čelní místo mezi nimi zaujal Johann Karl Loth, jehož díla byla v hojné míře zastoupena v Černínově obrazárně. Z dalších malířů, u nichž hrabě Černín soustavně objednával obrazy byl Pietro della Vechio a Cavaliere Pioetro Liberi. Převážná část hrabětem zvolených námětů vycházela z příběhů řecké mytologie, zobrazení starozákonních výjevů a scén známých z novodobé krásné literatury. O přísun nových obrazů se mu starali četní umělečtí agenti. V roce 1663 měl hrabě ve svém majetku již na 300 obrazů. Nejspíše souběžně se skončením Černínova diplomatického působení byla v Benátkách jeho tamní obrazová sbírka pečlivě zabalena a nejpozději roku 1664 přestěhována do Prahy. Začíná budování Černínského paláce na Hradčanech, který začal stavět v roce 1667. Součástí paláce byly i galerie, které sloužily k instalaci obrazů. Definitivního umístění obrazů ve zvláštních speciálně pro ně vybudovaných prostorách Černínského paláce se však Humprecht Jan Černín nedočkal. K dokončení stavby paláce došlo až za jeho syna a dědice Heřmana Jakuba. Za pozdějších pokračovatelů rodu Černínů sbírka postupně chátrá v důsledku nedostatku finančních prostředků a obrazárna rodu Černínů je roku 1778 vydražena.

Humprecht Jan hrabě Černín z Chudenic byl donátorem 35. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674.

Humprecht Jan zemřel na kosmonoském zámku 3. března 1682 ve věku 54 let. Byl pochován v Černínské kapli katedrály svatého Víta v Praze, jeho srdce však bylo uloženo do cínové urny a slavnostně uloženo v Černínské kapli kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi.^[1] Urna byla následně^[kdy?] přenesena do mramorové tumby v kapli sv. Zikmunda katedrály sv. Víta v Praze.^[zdroj?]

Rodina

Zámek Humprecht

Za manželku měl Humprecht Jan italskou aristokratku z přední mantovské rodiny – Dianu Marii, markýzu Ippoliti hraběnku di (da) Gazoldo^{[pozn. 1]} (2. 9. 1636, Mantovsko – 21. 9. 1687, Gonzaga u Mantovy, pohřbena v Mantově),^[11] se kterou uzavřel svatební smlouvu 31. května 1652 a oženil se s ní později téhož roku ve Vídni. Markýza byla dvorní dámou císařovny a královny Eleonory Magdalény di Gonzaga. Černínova choť se se středoevropským prostředím nikdy nesžila a po roce 1666 se natrvalo vrátila do rodného Mantovska a manželé žili odděleně. (Manželství nebylo s největší pravděpodobností rozvedeno, jak se mylně často tvrdí.).^[12] Spolu měli vícero dětí, ne méně než šest, ale jen dva synové se dožili dospělosti. Ostatní děti zemřely, jak bylo v raném novověku obvyklé, v dětském, resp. v kojeneckém věku.

Heřman Jakub (21. 1. 1659 – 28. 8. 1710)
- 1. ∞ říšská hraběnka Marie Josefa Slavatová z Chlumu a Košumberka (2. 2. 1667 – 10. 8. 1708),
- 2. ∞ říšská hraběnka Anna Josefa z Khüenburgu/Kuenburgu (11. 6. 1685 – 4. 3. 1755).
Tomáš Zachaeus Temidio (křest 23. 8. 1660, Vídeň, Rakousko – 14. 2. 1700)
- ∞ říšská hraběnka Zuzana Renata z Martinic (1670 – 3. 2. 1717).^{[pozn. 2]}

Dalšími předčasně zesnulými dětmi byly: František Jan, (* 1657, z. brzy poté), Jan Ferdinand (1653–1654), Marek Dominik (1663–1663, Benátky, Itálie) a Barbora Renata (1655–1655).^[13]

Odkazy

Poznámky

↑ Jméno dle archivních podkladů z NA Praha. Např. fond Wunschwitz, složka Černín z Chudenic. Původnější přepis české předložky "z" je "di", i když dnešní literatura používá "da", což je modernější italská podoba "di".
↑ Páni z Martinic v její době již odvrhli dočasné příjmení Bořita a používali jen jména: hrabě z Martinic.

Reference

↑ ^a ^b JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 228.
↑ Heslo Humprecht in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 165–167
↑ Kolektiv: Pražské paláce, Praha, 1995; 448 s. ISBN 978-80-85770-90-2
↑ SKALICKÁ, Eva: Šlechtické rody na Rakovnicku; Rakovník, 1998; s. 33–36 ISBN 80-85868-18-0
↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 377.
↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou. Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; Jihočeská univerzita, České Budějovice, 2009; s. 161–163 ISBN 978-80-86829-43-2
↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Praha, 1991 (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); s. 270
↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Lnáře zámek, s. 253.
↑ ŠIMŮNEK, Robert: Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750, NLN, Praha, 2018; s. 446–447 ISBN 978-80-7422-654-0
↑ MILTOVÁ NOKKALA, Radka: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690; NLN, Praha, 2016; s. 285–286 ISBN 978-80-7422-510-9
↑ Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. Příprava vydání Zdeněk Hojda, Eva Chodějovská. 1. vyd. Svazek 1. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny a Národní galerie, 2014. 759 s. ISBN 978-80-7422-282-5, ISBN 978-80-7035-557-2. S. 46, 47, 74. Dále jen Hojda, Chodějovská (2014).
↑ Hojda, Chodějovská (2014), s. 64, 65, 341.
↑ Hojda, Chodějovská (2014), s. 50, 52, 56, 57, 331, 64–66, 741.

Literatura

KALISTA, Zdeněk. Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic : zrození barokního kavalíra. 2 sv. Praha: nákladem autorovým, s přispěním I. třídy České akademie věd a umění, 1932. 269 a 125 s.
KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. 3. vyd. Praha: Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6.
„Sobě, umění, přátelům“: Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939, Lubomír Slavíček; Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, Brno 2007.
Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; NPÚ, České Budějovice, 2020; 824 s. ISBN 978-8087890-31-8 (o Humprechtu Janu Černínovi s. 338–373)
KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; 463 s. ISBN 978-80-7415-071-5
KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740, NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Humprecht Jan Černín na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Humprecht Jan Černín
Rodokmen rodu
Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic

[11] Jméno dle archivních podkladů z NA Praha. Např. fond Wunschwitz, složka Černín z Chudenic. Původnější přepis české předložky "z" je "di", i když dnešní literatura používá "da", což je modernější italská podoba "di".

[14] Páni z Martinic v její době již odvrhli dočasné příjmení Bořita a používali jen jména: hrabě z Martinic.

[Juřík_228-1] JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 228.

[2] Heslo Humprecht in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 165–167

[3] Kolektiv: Pražské paláce, Praha, 1995; 448 s. ISBN 978-80-85770-90-2

[4] SKALICKÁ, Eva: Šlechtické rody na Rakovnicku; Rakovník, 1998; s. 33–36 ISBN 80-85868-18-0

[Vokáčová-5] VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 377.

[6] KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou. Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; Jihočeská univerzita, České Budějovice, 2009; s. 161–163 ISBN 978-80-86829-43-2

[7] LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Praha, 1991 (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); s. 270

[sedlacek-8] SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Lnáře zámek, s. 253.

[9] ŠIMŮNEK, Robert: Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750, NLN, Praha, 2018; s. 446–447 ISBN 978-80-7422-654-0

[10] MILTOVÁ NOKKALA, Radka: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690; NLN, Praha, 2016; s. 285–286 ISBN 978-80-7422-510-9

[hojda-chodejovska-12] Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. Příprava vydání Zdeněk Hojda, Eva Chodějovská. 1. vyd. Svazek 1. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny a Národní galerie, 2014. 759 s. ISBN 978-80-7422-282-5, ISBN 978-80-7035-557-2. S. 46, 47, 74. Dále jen Hojda, Chodějovská (2014).

[FOOTNOTEHojda,_Chodějovská_(2014)64,_65,_341-13] Hojda, Chodějovská (2014), s. 64, 65, 341.

[FOOTNOTEHojda,_Chodějovská_(2014)50,_52,_56,_57,_331,_64–66,_741-15] Hojda, Chodějovská (2014), s. 50, 52, 56, 57, 331, 64–66, 741.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[pozn. 1]

[11]

[12]

[pozn. 2]

[13]