Wikipedie

Karviná

statutární město v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Možná hledáte: Fryštát, informace o historii centra Karviné.

Karviná (polsky Karwina, německy Karwin[4][5]) je statutární město v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji, na území historického Slezska, 90 km západně od polského Krakova na řece Olši. Karviná je univerzitním, turistickým, lázeňským a ekonomickým městem Slezské metropolitní oblasti a největším českým městem na řece Olši.[6] Středem dnešního města Karviná je původní slezské knížecí město Fryštát s rezidenčním hradem jedné z větví slezských Piastovců.[7] Karviná vznikla roku 1949 přemístěním obyvatel původní hornické Karvinné na fryštátské Horní Předměstí, které se silně rozvíjelo již od konce 19. století. Úředním spojením těchto dvou měst a připojením Ráje, Darkova a Starého Města vzniklo nové město s názvem Karviná, nicméně historickým základem Karviné je slezská knížecí rezidence Fryštát s tisíciletou historií, na jehož katastru nové město stojí. Po druhé světové válce byl Fryštát sloučen s okolními obcemi pod názvem Karviná a v novém městě byl zahájen projekt Velká Karviná s výstavbou nového městského centra a nových sídlišť okolo historického Fryštátu.[8] Dnes žije ve městě přibližně 50 tisíc[1] obyvatel s významnou slovenskou a polskou menšinou. Celý okres čítá na 240 000 obyvatel.

Statutární město Karviná
Slezské město Karviná
Slezské město Karviná
Znak statutárního města KarvináVlajka statutárního města Karviná
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
Pověřená obecKarviná
Obec s rozšířenou působnostíKarviná
(správní obvod)
OkresKarviná
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°51′15″ s. š., 18°32′34″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel49 724 (2024)[1]
Rozloha57,52 km²[2]
Nadmořská výška221 m n. m.
PSČ733 01, 733 24, 735 06, 734 01
Počet domů4 031 (2021)[3]
Počet částí obce9
Počet k. ú.6
Počet ZSJ47
Kontakt
Adresa magistrátuMagistrát města Karviné
Fryštátská 72/1
733 24 Karviná
podatelna@karvina.cz
PrimátorJan Wolf (SOCDEM)
Oficiální web: www.karvina.cz
Karviná
Karviná
Další údaje
Kód obce598917
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Původní slovanská podoba jména zněla Karvina a byla odvozena od místního staropolského karw(a) – „kráva“, které hláskově neodpovídá spisovnému polskému krowa. Jméno osady tedy znamenalo „kraví ves“. Vesnice Karvina je v nejstarším dokladu z roku 1331 pojmenována též souběžným německým Arnoldsdorf („Arnoldova ves“), které nicméně krátce nato vyšlo z užívání. Alois Vojtěch Šembera použil na své mapě Moravy podobu Karvín, na počátku 20. století se pak používala podoba Karvinná.[9] Slovanský název Karviná používá současné město od 1. ledna roku 1949, kdy bylo sloučeno s Fryštátem (původem slezsko-germánský Freistadt) a následně připojeny další vesnice.[10] Znak město převzalo od Fryštátu, jehož název se z germánštiny překládá jako "Svobodné město".

Poloha a význam

editovat
 
Renesanční věž postavil slezský kníže Fridrich Kazimír

Význam Karviné (a dříve Fryštátu) v minulosti předurčovala její strategicky výhodná poloha na obchodní cestě z Uher do Pobaltí, která již od konce 13. století měla obchodní, hospodářský, kulturní a rezidenční význam pro celou zdejší slezskou oblast. Počátky založení se uvádějí do doby rozpadu Velkomoravské říše, kdy uvolněné slezské území začali osídlovat germánsko-slezské kmeny zakládající zde svá hradiště. Nejjižněji položené pak bylo hradiště Čulla (v překladu "Za řekou"), které se dále rozvíjelo především obchodně. Dnes je to obec Staré Město. Historik Julius Bayer ho ve své knize Pamětihodnosti města Fryštátu (1876) popisuje již od počátku 11. století jako prvořadé obchodní středisko. Oblast protínaly obchodní stezky a také hlavní evropské královské cesty spojující Vídeň a Prahu s Krakovem a dále se Slezskem, Saskem a Braniborskem, což předurčilo Fryštátskému hradišti stát se rezidenčním sídlem slezského knížectví.

Od konce 13. století do roku 1572 mělo město především rezidenční význam, protože zdejší hrad se stal sídelním místem slezských knížat z královského rodu Piastovců. Po jejich vymření roku 1571 nadále zůstává rezidenčním sídlem nejvyšší slezské aristokracie, která se zde udržela až do roku 1945. Roku 1327 složil Kazimír I. Těšínský lenní slib českému králi Janu Lucemburskému a celé území se stalo součástí Českého království.,[11] Karviná (pod názvem Arnoldsdorf) je v tomto vztahu uvedena v první písemné zmínce z 20. července roku 1339, kdy kníže Mikuláš I. Opavský rozmnožil lenní statky o další lokality.[12]

 
Kostel svatého Petra z Alkantary (známý také jako Šikmý kostel)

V novověku významně ovlivnil rozvoj města od poslední čtvrtiny 18. století objev ložisek černého uhlí z roku 1776 a následný počátek těžby v západní místní části Doly, sídlišti v mírně zvlněné krajině nedaleko řeky Stonávky. Dále následoval rozvoj železáren na počátku 20. století. V závěru 19. století se město stalo lázeňským centrem Těšínska díky nálezu jodobromových solanek, které daly podnět k vzniku zdejších Lázní Darkov. Napojení města na železniční síť v polovině 19. století (Košicko-bohumínská dráha, Severní dráha císaře Ferdinanda) umožnilo prudký rozvoj těžby černého uhlí a výstavby těžkého průmyslu, což podnítilo jak stavební, tak i demografický vývoj města v druhé polovině 20. století.

 
Slezský rezidenční Fryštátský hrad v Karviné

Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 měly obce Karwin, Freistadt, Altstadt, Roj, Darkau a Lonka celkem 29 880 obyvatel (pouze v Karviné 16 808 a ve Fryštátě 7767), z toho 29 155 úředně hlášených, 23 988 (82,3 %) byli polsky, 3907 (13,4 %) německy a 1219 (4,2 %) česky mluvících, 26 616 (89,1 %) bylo katolíků, 2483 (8,3 %) protestantů, 589 (2 %) Židů a 192 dalších náboženství.[13]

Moderní Karviná vznikla roku 1949 sloučením s městem Fryštát (německy Freistadt; dnešní Karviná 1, centrum starého Fryštátu je městskou památkovou zónou). Původní Karviná (díky intenzivní těžbě uhlí dnes již neexistuje; je to předměstská část Karviná-Doly), Darkova (Karviná 3), Ráje (Karviná 4) a Starého Města (Karviná 5).[4] Později ještě byly připojeny Louky nad Olší. Nově vzniklé město se začalo budovat na katastru fryštátského Horního Předměstí ve čtyřicátých letech dvacátého století, které se rozvíjelo již od doby, kdy Severní dráha císaře Ferdinanda přivedla do Fryštátu železnici. Moderní město je postaveno převážně v architektonickém slohu Bruselský styl.

Karviná je největším českým pohraničním městem. Leží na hranici s Polskem. Přímo ve městě jsou dva hraniční přechody (z toho jeden pouze pro osobní vozidla) v místní části Karviná-Ráj. Město se rozprostírá na severním okraji předhůří Beskyd. Karviná leží v údolí řeky Olše a od krajského města Ostravy je vzdálena 18 km východním směrem.

Karviná vždy patřila k ekonomicky silným oblastem s vysokou koncentrací průmyslu, zejména těžebního, na který navazují další výrobní odvětví. Současně dosáhlo město evropského významu díky lázeňství. Již od konce 19. století byly budovány lázně Darkov díky nálezům léčivé jodobromové solanky. V posledních letech byl posílen význam města jako obchodního, univerzitního a turistického centra. Vznikem Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Opavě se Karviná stala univerzitním městem – spolu s Opavou prvním v Moravskoslezském kraji a po roce 1989 v Československu vůbec.

 
Zámek Fryštát

Historie

editovat

Nejstarší dějiny

editovat
 
Slezský kníže Mečislav, tchán českého krále Václava III., přemístil po roce 1282 Fryštát na dnešní místo, kde také postavil hradozámek. Stal se tak zakladatelem dnešní Karviné. Jeho potomci zde měli svou rezidenci až do svého vymření roku 1571

Území dnešní Karviné patří ve zdejší oblasti k místům s nejstarším osídlením, o jehož existenci svědčí nálezy kamenných nástrojů z období mladší doby kamenné. Po pádu Velké Moravy roku 906 zde bylo vybudováno slezské hradiště Čula (dnešní předměstí Steré Město), které se počátkem 11. století stalo významným obchodním střediskem. Po roce 1268 bylo toto středisko českým králem Přemyslem Otakarem II. a slezským knížetem Vladislavem proměněno v město Fryštát. Po roce 1268 však bylo po vojenském vpádu slezského knížete Mečislava vypáleno a přemístěno na dnešní místo, kde dal kníže postavit hrad (zámek Fryštát) jež jeho potomci využívali jako svou rezidenci. Nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o území dnešního města (osadě Solca) je z roku 1268. Vratislavský desátek z let 1302–1315 obsahuje původní názvy některých zdejších lokalit jako Fryenstat (Fryštát), Roy (Ráj), Carwina (Karviná), Bertholdi Villa (Darkov). Vzhledem k strategicky výhodné poloze Fryštátu na obchodní cestě z Uher do Pobaltí se zde vytvořilo významné středisko obchodu a řemesel, které se mezi léty 1282 až 1945 stalo sídlem nejvyšší slezské aristokracie, která zastupovala českého krále ve Slezsku. Město je pravděpodobně místem narození české královny Violy Alžběty a narodil se zde, vyrůstal a vládl a pravděpodobně je zde i pohřben, slezský kníže Kazimír II., ve své době nejmocnější aristokrat ve Slezsku. Jako rezidence slezských knížat, zástupců českých králů, existovalo město od roku 1571, kdy aristokratický rod slezských knížat zde vymřel smrtí knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského. Jeho žena, kněžna Kateřina s dcerou Kateřinou jsou zde pochovány, zatímco kníže Fridrich je pochován v Pardubicích. V 17. století, během 30leté války, bylo město zničeno. Zachovány zde byly jen veřejné budovy, pivovar a zámek spolu s hrstkou měšťanských domů, které jsou připomínkou rezidenčního města. Město se ale pomalu opět rozvíjelo za zdejšího pobytu aristokratických rodů Gaschinů, Taafeeů a především Larisch – Mönnichů. Fryštát, tedy historická Karviná, je dnes chráněnou památkovou zónou.

Fryštát dal také základ pro vznik zcela nového města Karviné, které se na jeho katastrálním území začalo budovat od 50. let 20. století.

 
Těšínsko v roce 1888
 
Erb slezských knížat v Karviné - Fryštátě

Lázeňské místo

editovat
 
Lázně Darkov v Karviné

Karviná je, alespoň co do počtu obyvatel, největším českým lázeňským městem a nejstarším jodobromovým lázeňským místem Evropy. Léčebné jodobromové prameny jsou ve zdejší oblasti popisované již v druhé polovině 13. století pod názvem Solca, nicméně zkoumány jako léčivé byly až o 600 let později fryštátským lékařem Alojsem Fiedlerem. Po odborném prozkoumání vídeňskou universitou, zde bylo slezským baronem Beesem založeno Lázeňské místo Ráj, později známé jako Lázně Darkov, jehož vlastníkem byl aristokratický rod Larisch - Mönnichů. První lázeňská sezona proběhla roku 1867 a od této chvíle sem putovala zejména rakouská smetánka. Po rozpadu monarchie byly lázně hojně navštěvované umělci, politiky a především sportovci. Během 2. světové války sloužily lázně jako vojenský lazaret německé armády, protože Karviná byla v době války součástí Německé říše, jako město Karwin - Freistadt. V 70. letech 20. století byly lázně rozšířeny o dva výškové bloky rehabilitačního sanatoria a v 80. letech 20. století byly v Klimkovicích postaveny zcela nové budovy sanatoria jako Nový Darkov, ale tato sanatoria dnes fungují jako samostatné lázeňské zařízení. Karviná je díky lázním velice známá především v arabských zemích a je hojně navštěvovaná bohatou arabskou klientelou.

Karviná v Československu

editovat

Během let 1918–1920 probíhal mezi nově vzniklými státy Československem a Polskem spor o Těšínsko. [14] Během něj padlo téměř 40 československých legionářů a boje byly zastaveny z podnětu prezidenta Masaryka jednáním ministra Edvarda Beneše s Poláky. Ten byl poté nařčen Karlem Kramářem, „že nerozumí politice“ („a připravil naše legie o další vítězství“). Po krátkém vojenském střetnutí[15] bylo území Těšínska v roce 1920 mezi oba státy rozděleno arbitráží vítězných mocností. Území města připadlo Československu. V roce 1938 Polsko začalo vůči Československu opět vznášet územní požadavky. Ty byly formulovány polskou vládou 21. září 1938 a vzneseny jako součást Hitlerova godesberského memoranda. 30. září 1938 polská vláda zaslala československé vládě ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 1. října 1938 polská vojska obsadila požadovaná území, včetně území dnešní Karviné. Období polského záboru však netrvalo ani rok. Po porážce Polska Německem na počátku druhé světové války oblast obsadil Wehrmacht a území města s germánským původem bylo přičleněno k Německu. V roce 1944 došlo ke sloučení měst Karvinné (dvě písmena N v názvu města se užívala od roku 1920[16]), Fryštátu a obcí Starého Města, Ráje a Darkova v jeden územní celek s názvem Karwin-Freistadt. Po osvobození města 3. května 1945 se dvojměstí rozpadlo a oblast se vrátila zpět pod správu Československa.

První výstavbu budoucího nového města, ulici Zakladatelská, zahájil předseda vlády Klement Gottwald slavnostním výkopem roku 1946. Roku 1949 následovalo opětovné sloučení okolních obcí v jeden územně správní celek pojmenovaný Karviná. Na území sloučeného města nastal velký stavební rozvoj, který trval až do 80. let 20. století. Svého vrcholu dosáhla Karviná v roce 1977 s počtem 81 882 obyvatel. Od tohoto data počet obyvatel klesá až k počtu 50 130 obyvatel k 1.1.2023[17] [18] Město netíží jen úbytek obyvatel, ale i velká nezaměstnanost, která je způsobena nedostatečnou nabídkou pracovních míst. Úbytek obyvatel je způsoben především stěhováním, protože zvláště mladí lidé těžko hledají kvalifikovanou práci.[19]

Poválečné architektura a univerzitní město

editovat

Moderní (poválečná) městská zástavba leží především na katastrálním území historického města Fryštátu (Karviná-město) a bývalé obce Ráje. V šedesátých letech dvacátého století se realizoval projekt na výstavbu nového, moderního centra Karviné v architektuře bruselského stylu, které se mělo stát pátou českou metropolí.[zdroj?]

 
Slezská univerzita v Karviné

Střed města tvoří Univerzitní čtvrť s parkem situovaným mezi křižovatkami ulicí Borovského a třídou Osvobození. Za tímto prostorem s ekologickou zelení, jemuž dominuje vzdálenější skupina výškových budov je schována řada architektonických slohů panoramatu města. Jde především o prvorepublikovou budovu Jiráskovy školy, roh rovněž prvorepublikové budovy Magistrátu, modernu zastupující Obchodní dům a restauraci s obytným blokem nebo funkcionalistické třípodlažní obytné domy.

Touto čtvrtí, jakožto celou jižní částí města, prochází silnice I/67 (třída 17. listopadu), v jejímž středu se nachází hlavní budova Slezské university (Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné) s kongresovým centrem a náměstím, obklopené nejvyššími obytnými budovami Karviné a také moderní architekturou v Bruselském stylu.

Univerzita zde plánuje své rozšíření o futuristickou budovu CEPIS - Centrum podnikání, profesních a mezinárodních studií. Na okraji města, v části Lipiny plánuje výstavbu moderního parku Eden Silesia pro vědu, školství a turistiku. Univerzitní čtvrť je nejmodernější částí Karviné a jakýmsi přechodem mezi historickým Fryštátem a obytnými sídlišti města.

Třída 17. listopadu do roku 2023 sloužila jako transitní tepna, toho roku nahrazená jižním obchvatem, takže dnes slouží jako městský bulvár osázený japonskými sakurami, díky nimž třída získala v roce 2015 titul "Alej roku 2014".[20] [21]Alej prošla ozdravením v letech 2009-10, kdy byly vykáceno 50 starých nemocných stromů a vysázeny nové[22]. Sakury mají životnost cca 20 let.

Pověsti

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Fryštát#Fryštátské pověsti.

Zvon ve zdejším kostele měl nejsilnější a nejlahodnější hlas ve Slezsku, neboť prý do zvonoviny při odlévání vhodili díl stříbra. Byl starší než samotné město, při zániku původní obce se ztratil, až po létech jej na poli vyhrabala svině. Zvon bylo slyšet až do Těšína a jeho hlasu naslouchala těšínská kněžna s takovou oblibou, že se rozhodla zvon koupit. Avšak fryštačtí jej nechtěli prodat, a proto jí řekli, že by za něj musela vysázet tolik dukátů, že by to dosáhlo po cestě z Těšína až do Fryštátu. Jenže kněžna na obchod přistoupila, a tak jí radní museli zvon vydat. Kněžna si zvon zavěsila na svém hradě, ale zvon přes noc ulétl zpět do Fryštátu. Kněžna vidouc ten zázrak to vzdala a nechala Fryštátu jak zvon, tak i peníze. Jen okna kostelní věže směrem k Těšínu nechala zazdít, aby ji hlas zvonu nelákal.

  •  
    Kresba středověké podoby hradu na současném profilu
  •  
    Malé nádvoří hradu se Zahradní bránou
  •  
    Dřevěná chodba spojuje hrad s jeho nejmladší budovou, Lottyhausem
  •  
    Fryštátský hrad je již více než 730 let krajinnou dominantou

Městské památky

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Karviné.
 
Mapa českých nemovitých kulturních památek – Karviná

Historická památková zóna

editovat
 
Špice Vídeňské kašny v historickém centru Karviné (Fryštátu)

Město založené jako nové město fryštátské jeho prvním knížetem Měškem I. Piastovským roku 1290. Nejstarší stavbou nového města, povýšeného na Slezské knížecí město je areál Fryštátského hradu, jehož stavba začala v roce 1288 a po celou dobu své existence byl sídlem nejvyšší slezské aristokracie a mezi lety 1327–1573 byl lénem českých králů. Přilehlé město pochází z počátku 14. století. V druhé polovině 19. století byly na fryštátském předměstí objeveny jodobromové prameny, díky kterým zde vznikly věhlasné lázně. Za dobu své existence se v nich léčila celá řada významných osob. Roku 1992 zde byla vyhlášená městská památková zóna. Podrobný seznam památek je uveden v článku Fryštát, Lázně Darkov, Doly (Karviná) a Staré Město (Karviná).

Slezské knížecí město

editovat

Staré lázně

editovat

Ostatní historické památky

editovat

Oblast třídy Osvobození

editovat
  • Dům Pionýrů a mládeže
  • Administrativní výšková budova na třídě Osvobození
  • Náměstí Budovatelů
  • Městský dům kultury
  • Administrativní výšková budova Kovona
  • Společenské centrum Kovona

Oblast třídy 17. listopadu

editovat

Oblast Horního okruhu

editovat
  • Náměstí Jurije Gagarina
  • Bytový výškový blok s kavárnou U Slunka
  • Kino Centrum
  • Obchodní středisko JAS
  • Výškové bloky Sanatoria Lázní Darkov
  • Administrativní výšková budova na tř. Havířská
  • Hala házené
  • Hlavní nádraží

Industriální památky

editovat

Obyvatelstvo

editovat

Počet obyvatel

editovat
Vývoj počtu obyvatel původní Karviné[23]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
8 900 11 895 16 305 24 195 29 880 35 748 37 645
Vývoj počtu obyvatel současné Karviné[23]
1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2020 2021
38 465 49 418 78 546 78 334 68 405 65 141 56 897 50 902 48 473
Vývoj počtu domů
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
1 055 1 182 1 413 1 867 2 642 3 003 3 666 4 584 5 117 5 509 4 926 4 347 4 009 4 059 4 031

Struktura populace

editovat

Podle výsledků sčítání obyvatelstva v roce 2001 se 8,5 % obyvatel města hlásilo ke slovenské a 8 % obyvatel k polské národnosti.[24] Zajímavostí města je vysoký podíl obyvatel bydlících v panelových domech, který dosahuje 92 %.[25]

  •  
    Věková struktura obyvatel obce Karviná roku 2011
  •  
    Rodinný stav obyvatel obce Karviná roku 2011
  •  
    Vzdělání obyvatel obce Karviná roku 2011

Podobně jako u dalších měst v českém pohraničí byla i socio-demografie Karviné poznamenána nepřirozenou migrací. V moderní době došlo k významným vlnám jednak po 2. sv. válce, kdy byli násilně vysídleni Němci v důsledku Benešových dekretů.[26] Druhý případ byl ve 2. pol. 20. stol. při pokusech o gentrifikaci a znovuosídlování oblastí, které byly poznamenány těžkým průmyslem. Karviná je tak jedním z řady měst, které dlouhodobě čelí imigraci nepřizpůsobivých občanů, např. romského etnika.[27] Následkem tohoto procesu se řada ulic či dokonce čtvrtí proměnila v no-go zóny (příp. dokonce ghetta[28] ), kde je pro místní obyvatele každodenním problémem nepořádek, nečistota, kriminalita, alkohol a drogy. Řada politických reprezentací, ať už na místní nebo celostátní úrovni, se pokoušela situaci narovnat : např. omezováním sociálních dávek a příspěvků na bydlení,[29] budováním tzv. anti-konfliktkních týmů anebo zásahy zmocněnců NGOs na komunitní úrovni.

Členění města

editovat
 
Katastrální území Karviné

Karviná se člení na 6 katastrálních území, na kterých leží 9 místních částí:

Místní části jsou někdy číslovány:

Správa města a správní území

editovat
Související informace naleznete také v článcích Okres Karviná a Správní obvod obce s rozšířenou působností Karviná.

Karviná byla dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Karviná ale stále existuje a skládá se ze 17 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností ze 4 obcí – Dětmarovic, Karviné, Petrovic u Karviné a Stonavy. Stále zde ovšem působí okresní soud, okresní státní zastupitelství, okresní archiv.

Úřad primátora statutárního města Karviná vykonává ode dne 8. ledna 2018 Jan Wolf (ČSSD), bývalý první náměstek, který v čele města nahradil svého stranického kolegu Tomáše Hanzela (ČSSD), který stal v čele města od roku 2006.[30]

Doprava

editovat

Silniční

editovat

Městem prochází silnice I/67 a končí silnice I/59, silnice II/472. Kolem města se v roce 2023 otevřel obchvat silnice I/67.

Železnice

editovat

První spojení Karviné železnicí bylo v roce 1869 Košicko-bohumínskou dráhou s dnes nákladovou stanicí v staré Karviné (Karviná-Doly). V roce 1898 byla postavena a napojena trať do Petrovic u Karviné.

V roce 1948, kdy Karviná (Doly) a Fryštát s obcemi Staré Město, Darkov a Ráj spojeny do dnešní Karviné a začala se rozrůstat, byla trať ve špatném stavu z důvodu poddolování a také výstavbou sídliště Ráj, se rozhodlo o zrušení úseku Karviná-Doly – Karviná Město a přebudování Košicko-bohumínské dráhy mezi Bohumínem a Českým Těšínem. Provoz tratě do Karviné města z Karviné Doly skončil v roce 1962.

Provoz na novém Karvinském hlavním nádraží začal v roce 1963. Ve stejném roce začal provoz i na stanici Karviná-Darkov, ale osobní provoz skončil v roce 2016 z důvodu malé využívanosti stanice.

Tramvajová doprava

editovat

Karviná měla tramvajové spojení s Ostravou a Bohumínem od roku 1912 na Masarykovo náměstí, do roku 1950. Se stavbou Stalingradu (Karviná Nové Město) se trať v roce 1953 prodloužila. V roce 1961 se celá trať zrušila z důvodu poddolování. V roce 2022 se plánuje postavení nové “meziměstské” tramvaje Karviná-Orlová-Rychvald-Ostrava

Městská doprava

editovat

Karviná má autobusovou dopravu o velikosti 10 linek kterou zřizuje Transdev Slezsko a. s., provozovna Karviná (bývalý dopravce 3CSAD). Linky obsluhují téměř všechny části (kromě částí Louky a Doly). Linky se číslují 511–520. Děti do 15 let a lidi starší 65 let mají v Karviné pomocí čipové karty Odiska jízdné zdarma na jeden rok.

Mezinárodní linka Karviná – Jastrzębie Zdrój

editovat

V roce 2022 se zprovoznila linka 000326 z Karviné do Jastrzębia aby odvážela obyvatele Karviné do Nákupních Center na nákupy do Polska a Poláky do fabrik na Novém Poli. Na polské straně směrem do Jastrzębia je povolen jen výstup a na druhou stranu do Česka se pouze nastupuje.

Sport

editovat
 
Městský stadion Karviná

Sportovní chloubou města je především mužský házenkářský klub HCB Karviná. Založen byl v roce 1955 a má na svém kontě již čtrnáct mistrovských titulů. První dva vybojoval ještě v československé lize (1967/68, 1971/72), ovšem zlatou érou bylo především první desetiletí 21. století. V letech 1999–2010 vyhrál všechny ročníky české extraligy s výjimkou jednoho. V letech 2003–2010 to bylo sedm titulů v řadě, čímž Karviná vyrovnala rekord pražské Dukly ze 60. a 80. let 20. století. Od té doby navíc přidala další dva tituly (2017/18, 2021/22).[31][32] Od roku 2000 do roku 2006 byla každoročním účastníkem nejprestižnější evropské klubové soutěže – Ligy mistrů. Své domácí zápasy HCB Karviná hraje v hale Cihelní, která byla postavena v roce 1982 a rekonstruována roku 2011.

 
Zimní stadion Karviná

Dalším významným klubem je fotbalový MFK Karviná, který od sezóny 2016/17 hrál nejvyšší českou fotbalovou soutěž. Strávil v ní šest sezón v řadě, přičemž nejlepšího výsledku dosáhl hned v té úvodní, kdy skončil na desátém místě. V roce 2022 sestoupil do druhé nejvyšší soutěže.[33] Své domácí zápasy sehrává na městském stadionu v Karviné-Ráji, který má kapacitu 4833 diváků. Odchovancem klubu je brankář Jan Laštůvka. Karvinský zeleno-bílý dres oblékali i reprezentanti Radek Slončík či René Bolf. Od roku 1952 působil v Karviné ještě jeden klub, jehož poslední název zněl FC Karviná. Hrával na stadionu Kovona (Kovona byl také původní název klubu). Strávil dvě sezóny v nejvyšší soutěži (1996/97, 1998/99). Zanikl v roce 2003.

Za zmínku stojí také lední hokej. Ten se hrál v Karviné již od 50. let, ale vývoj karvinského hokeje provází řada problémů. HC Baník Karviná zanikl roku 2013. Nejtradičnější klub, jehož poslední název zněl HC Býci Karviná (v minulosti SK Karviná), zanikl v roce 2021, poté co město odmítlo klub podporovat kvůli finančním nesrovnalostem.[34] Město se pak rozhodlo založit nový klub HK Karviná. Ten má však zatím jen mládežnické oddíly.[35] Paradoxem je, že mají k dispozici jednu z nejmodernějších hal v republice, Zimní stadion Karviná, který má kapacitu 7500 diváků, což z něj činí sedmý největší hokejový stadion v Česku.

Ve městě se rovněž nachází basketbalový klub TJ Sokol Karviná, jehož junioři patří mezi špičku v ČR; muži však hrají pouze 3. nejvyšší soutěž. Karviná má také zastoupení v extralize hokejbalu (HbK Karviná), juda, sportovní střelby a ve městě se rovněž hraje florbal. V poslední době je velmi oblíbená nová sportovní disciplína workout.

Životní prostředí

editovat
 
Komplex dolu Darkov v Karviné

Znečištění ovzduší

editovat

V souvislosti s vysokou koncentrací těžkého průmyslu v oblastí patří ovzduší v Karviné mezi nejvíce znečištěné v České republice.[36] Ve znečištění rakovinotvorným benzopyrenem patří podle Státního zdravotního ústavu k nejzamořenějším oblastem. V roce 2005 průměrná celoroční koncentrace benzo-a-pyrenu činila 5,1 ng·m−3.[37] Podle výzkumu prováděného společnou laboratoří Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky a Zdravotního ústavu Středočeského kraje na vzorku 23 městských strážníků v Karviné bylo v jimi vdechovaném vzduchu naměřeno 6,6 ng·m−3 benzo-a-pyrenu. Např. u strážníků v Praze bylo naměřeno 0,8 ng·m−3.[38]

Následky těžby

editovat
 
Hornická památka – důl Barbora

Některé části města se také potýkají s důsledky hlubinné těžby uhlí, zejména s poddolováním, které narušuje statiku budov, z nichž řada musela být opuštěna a stržena. Postupně tak těžbě padla za oběť původní Karviná včetně řady pozoruhodných stavebních památek. Těžba si následně vyžádala likvidaci dalších příměstských lokalit. Zlikvidována a poddolována byla převážná většina místních částí Louky nebo Darkov.

Ekonomika

editovat

Základem prosperity byla těžba kvalitního kamenného uhlí, které se stalo základem rozvoje průmyslu na celém Ostravsku. Na katastru města postupně vzniklo slučováním někdejších menších šachet několik velkodolů – Důl ČSA, Důl Darkov, Důl ČSM. Obrat v tomto vývoji nastal v 90. letech v souvislosti s útlumem těžby (v ostravské části revíru byla těžba úplně zastavena).

Kromě uhelných dolů sídlí ve městě řada dalších podniků. Sídlila zde Kovona Karviná – někdejší největší producent bytových jader a sklolaminátových materiálů u nás. Po roce 2000 vznikla ve městě průmyslová zóna Nové Pole. Své výrobní haly zde mají firmy jako Robe lighting, Shimano, Sejong, Gates, Mölnlycke Health Care a další.

Plán na výstavbu spalovny odpadů

editovat

Do městské části Karviná-Doly naplánoval krajský úřad výstavbu velkokapacitní spalovny odpadu, do které by se ze širokého okolí mohlo ročně svážet 200 000 tun komunálního odpadu. Se záměrem nesouhlasí místní obyvatelé, kteří se obávají, že by spalovna odpadů zhoršila kvalitu již dnes značně znečištěného ovzduší.[39]

Školství

editovat
 
Slezská univerzita jako jedna z dominant centrální třídy 17. listopadu
 
Jiráskova škola z 20. let 20. století je dominantou centrálního prostoru na třídě 17. listopadu

Karviná je mimo jiné také univerzitním městem. Ve městě sídlí Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Opavě. Dále se zde nachází několik středních škol: gymnázium, střední průmyslová škola, obchodní akademie, střední zdravotnická škola aj. Kromě středních škol také základní a mateřské školy.

Osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b TUREK, Adolf, a kol. Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava: Zemský archiv v Opavě, 2004. 979 s. ISBN 80-86388-23-9. S. 321–322. 
  5. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 914. 
  6. ↑ Oficiální stránky města Karviné, dostupné online
  7. ↑ Roman Lindner: Gotický hrad Fryštát v Karviné, dostupné online na webových stránkách ke stažení ve formátu pdf
  8. ↑ Bc Vítězslav Veselý: Proměny poválečné Karviné, dostupné online ke stažení ve formátu pdf
  9. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 384, 385.
  10. ↑ SAMEK Bohumil a kolektiv: Umělecké památky Moravy a Slezska 2 (J-N). Academia Praha 1999, s. 128-129.
  11. ↑ PANIC, Idzi. Śląsk Cieszyński w średniowieczu (do 1528). Cieszyn: Starostwo Powiatowe w Cieszynie, 2010. ISBN 978-83-926929-3-5. S. 75.
  12. ↑ [Codex diplomaticus Silesiae 20, Schlesiens Bergbau und Hüttenwesen Urkunden (1136-1528). Breslau 1900, s. 20, č. 67
  13. ↑ PATRYN, Ludwig. Der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1910 in Schlesien. [s.l.]: Im Verlage des schlesischen Landesausschusses Dostupné online. 
  14. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3,s. 8 – 48, s. 84 – 124, s. 125 – 148, s. 157, s. 164 – 169, s. 170 – 194
  15. ↑ Polsko-czeska wojna o Cieszyn. histmag.org [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (polsky) 
  16. ↑ WOJNAR, Petr. Hornická historie: Od krav k dolům aneb Jak se měnila a přesouvala Karviná. iDNES.cz [online]. 2016-08-05 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Počet obyvatel Karviná. www.mistopisy.cz [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  18. ↑ Města se špatnou pověstí obyvatelé opouštějí. Nezadrží je ani levné bydlení. ČT24 [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  19. ↑ Z velkých měst mizí lidé. Karviná za 30 let přišla o čtvrtinu obyvatel. iDNES.cz [online]. 2013-01-07 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  20. ↑ Po omlazení karvinské sakury uspěly, stromořadí se stalo alejí roku. iDNES.cz [online]. 2015-01-06 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  21. ↑ Třída 17. listopadu v Karviné. www.alejroku.cz [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  22. ↑ Sakurová alej v Karviné – Kudy z nudy. www.kudyznudy.cz [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. 
  24. ↑ http://vdb.czso.cz/vdbtab/tabnahledzdr.jsp?cislotab=OB006_OK.27&verze=2&zdr_cislotab=OB006_OK&kapitola_id=20&kontext=t&razeni=ta&stranka=1&uroven=[nedostupný zdroj]
  25. ↑ Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 1 – 2000, BYTOVÁ POLITIKA, Současný stav a rozsah panelové bytové výstavby
  26. ↑ Benešovy dekrety. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 23738023. 
  27. ↑ Náměstí v Karviné se z VIP místa proměnilo v obávanou lokalitu. iDNES.cz [online]. 2014-07-25 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 
  28. ↑ Smutná reportáž z Karviné: Cikánský bordel, který se nedá vydržet. Zprávy | Tiscali.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 
  29. ↑ V Karviné se bojí nepřizpůsobivých. Téměř celé město pokryje speciální bezdoplatková zóna. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 
  30. ↑ Novým primátorem Karviné se stal dosavadní první náměstek Jan Wolf z ČSSD. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-01-08 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  31. ↑ Konec čekání, házenkáři Karviné po osmi letech vyhráli extraligu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-05-20 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  32. ↑ Karviná získala házenkářský titul. V pátém zápase vyhrála nad Plzní o pět gólů. ČT sport [online]. Česká televize, 2022-05-29 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  33. ↑ Fotbalisté Karviné nezvládli duel v Jablonci a po prohře 0:2 sestoupí z nejvyšší soutěže. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-05-01 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  34. ↑ JANUSZEK, Tomáš. Hokej v Karviné zřejmě povedou noví lidé. Býci od města peníze nedostanou. Karvinský a havířovský deník. 2021-05-22. Dostupné online [cit. 2022-08-03]. 
  35. ↑ DANKOVÁ, Monika. Karvinský hokej na vzestupu díky novému vedení. Stadion patří mladým hokejistům pět dní v týdnu. TV Polar [online]. 2022-02-07 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  36. ↑ Nejhorší vzduch dýchají v ČR obyvatelé Ostravsko-Karvinska
  37. ↑ Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5
  38. ↑ Prokázáno: Lidé na Karvinsku dýchají jedy
  39. ↑ Nikola Klimšová: Lidé spalovnu nechtějí, 25. února 2010
  40. ↑ Kosarz, Wilhelm : K. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. 
  41. ↑ KRATOCHVÍL, Milan. Josef Balejka - valašský rytíř nebes = Wallachian knight of the heavens. Vyd. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM 120 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-632-4, ISBN 80-7204-632-2. OCLC 557464499 
  42. ↑ ČERNÁ, 1313. Geocaching: NEZNAMY RODAK - NIEZNANY RODAK Wilhelm Kosarz [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • WENIG, Adolf. České pověsti. Praha: Olympia, 1975.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karviná&oldid=24438322“
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy