Klih je druh lepidla, používaný pro lepení dřeva a papíru. Původní klihy byly vyráběny z kůže a kostí hospodářských zvířat (měknou ve vodě), později kaseinu (vodovzdorný), a zhruba od druhé třetiny 20. století také z umělých pryskyřic. Podstatou všech lepidel na bázi živočišného původu, označovaných společným názvem klihy, jsou bílkoviny, které poskytují koloidní roztoky s dobrými adhezními vlastnostmi.

Klih v granulích
Vodní lázeň na klih s dvojitým dnem

Klih se používá nejen ke zpevnění dřevěných spojů, ale také k výrobě překližky a lepení dýh na povrch desek. Klížení může být prováděno za studena nebo průmyslově za horka. Přírodní klih je používán již od starověku, dnes hlavně při restaurování a při výrobě hudebních nástrojů. Jeho výhoda spočívá v tom, že v případě, kdy je třeba dílce (např. dřeva) rozebrat, se klih navlhčí a nahřeje, čímž lepený spoj povolí.

Navlhčený klih se zahřívá ve vodní lázní při teplotě 55 °C pak přechází ve velmi viskózní roztok vhodný k lepení.

Druhy klihu

editovat
  • Glutinový klih – vyráběn z kůže a kostí jatečních zvířat, často ve směsi.
    • Kostní klih – světle žlutohnědý ve formě tabulek, drti, šupinek a perleti.[1]
    • Kožní klih – je kvalitnější, čistší, lepivější, průsvitnější a elastičtější než kostní klih. Vyrábí se z odchlupených kožek. Nejkvalitnější je vyráběn z králičí nebo zaječí kůže.[1]
  • Albumínový klih – připravuje se z krevního albuminu, spoje jsou odolné vůči vodě a působení vlhkosti.
  • Kaseinový klih – vyrábí se z mléčné bílkoviny kaseinu, který se získává z odtučněného mléka srážením různými způsoby. Pro přípravu lepidel se používá kyselý kasein. Jejich příprava je jednoduchá – bílý prášek se rozmíchá s vodou. Lepený spoj není choulostivý na teplotu prostředí a je vodovzdorný.
  • Rybí klih – z kostí, chrupavek nebo měchýřů. Velmi lepivý. Mezi nejkvalitnější patří vyzina, která se vyrábí z měchýřů vyzy velké nebo jesetera.[1]
  • Pergamenový klih – v minulosti byl využíván v knižní malbě a k lepení pergamenu. Vyráběn z kůží jehňat a kůzlat.[1]
  • Želatina

Reference

editovat
  1. a b c d LOSOS, Ludvík. Pozlacování a polychromie. Praha: Grada Publishing, a. s., 2005. 168 s. ISBN 80-247-0913-9. Kapitola Pomocné materiály, s. 35. 

Literatura

editovat
  • K. Havránek: Ruční obrábění dřeva, Praha 1949
  • Ing. Tesařová Daniela Ph.D.: Plasty, lepidla a nátěrové hmoty, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Externí odkazy

editovat
  •   Slovníkové heslo klih ve Wikislovníku
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy