Kodaňská kritéria

přístupové podmínky Evropské unie

Kodaňská kritéria jsou podmínky, které musí splňovat stát vstupující do Evropské unie. Rozhodla o nich Evropská rada 22. června 1993 v Kodani při přípravě na rozšíření Evropské unie.[1]

Tato kritéria byla potvrzena i na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995. Zde byla navíc doplněna podmínka převzetí legislativy EU neboli acquis communautaire.

Kritéria členství v Evropské unii

editovat

Během jednání s každou kandidátskou zemí je pravidelně sledován pokrok při plnění kodaňských kritérií. Na základě toho se rozhoduje o tom, zda a kdy by měla konkrétní země vstoupit do EU, případně jaké kroky je třeba podniknout, než bude vstup možný.

Kritéria členství v Evropské unii jsou definována třemi dokumenty:

  • Maastrichtská smlouva z roku 1992 (článek 49)
  • Prohlášení Evropské rady z června 1993 v Kodani, tj. kodaňská kritéria – podrobněji popisující obecnou politiku
  • Rámec pro jednání s konkrétním kandidátským státem
    • konkrétní a podrobné podmínky
    • prohlášení zdůrazňující, že nový člen nemůže zaujmout své místo v Unii, dokud nebude zváženo, jestli má samotná EU dostatečnou „absorpční kapacitu“, aby se tak stalo

Geografická kritéria

editovat

Článek 49 (dříve článek O) Smlouvy o Evropské unii (SEU) nebo Maastrichtská smlouva stanoví, že o přistoupení může požádat každá evropská země, která respektuje zásady EU. Klasifikace zemí jako evropských „podléhá politickému posouzení“[2] ze strany Komise a co je důležitější – Evropské rady.

V roce 1987 Maroko požádalo o vstup do Evropských společenství (předchůdce Evropské unie). Žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že Maroko není považováno za „evropskou zemi“, a proto nemůže do ES vstoupit.

V roce 2004 do EU vstoupil Kypr i přes svou geografickou polohu jižně od Malé Asie.

Ačkoli mimoevropské státy nejsou považovány za způsobilé stát se členy, mohou se těšit různému stupni integrace s EU, jak je stanoveno v mezinárodních dohodách.

Kodaňská kritéria

editovat

Kodaňská kritéria se člení do tří skupin.

Politická kritéria

editovat

Ekonomická kritéria

editovat

Ekonomická kritéria obecně vyžadují, aby kandidátské země měly fungující tržní ekonomiku a aby jejich výrobci byli schopni vyrovnat se s konkurenčním tlakem a tržními silami v rámci Unie. K přípravě zemí na vstup do eurozóny, jak zakládajících, tak pozdějších členů, byla použita maastrichtská kritéria a Evropský mechanismus směnných kurzů.

Legislativní kritéria

editovat

A konečně, technicky mimo kodaňská kritéria, přichází další požadavek. Všichni budoucí členové musí své zákony sladit se souborem evropského práva vytvořeného v průběhu historie Unie, známým jako acquis communautaire. Při přípravě na každé přijetí je acquis rozděleno do samostatných kapitol, z nichž každá se zabývá jinou oblastí politiky. Proces pátého rozšíření, který skončil přijetím Bulharska a Rumunska v roce 2007, měl 31 kapitol. Pro rozhovory s Chorvatskem, Tureckem a Islandem bylo acquis dále rozděleno do 35 kapitol.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Copenhagen criteria na anglické Wikipedii.

  1. European Commission Enlargement [online]. European Commission [cit. 2009-02-07]. Kapitola Accession criteria. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Legal questions of enlargement (1). www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy