Kulturní a sociální antropologie

Kulturní a sociální antropologie je společenská věda, která se zabývá lidskými kulturami, jejich vznikem a vývojem, srovnáváním různých kultur a významem kultury pro člověka. Na rozdíl od sociologie však vychází od jednotlivce a klade důraz na to, jak lidé svým kulturám a společnostem sami rozumějí. Proto se zajímá také o historii a místní tradice.

Název oboru

Název kulturní antropologie, který se užívá hlavně v USA, vznikl v souvislosti se srovnávacím studiem archaických či domorodých společností v 19. století, zejména v tehdejších koloniích. Tyto společnosti poskytovaly bohatý a velmi rozmanitý materiál, jehož sbíráním se zabývala etnografie či národopis. Pro srovnávací studium kultur a hledání společných rysů se užívá v Evropě i název etnologie. Se zánikem koloniálního systému od poloviny 20. století se zájem badatelů začal obracet i k současným společnostem, mimo jiné proto, že „primitivní“ společnosti rychle mizely. Ve Velké Británii se proto ujal název sociální antropologie, který zdůrazňuje právě antropologické studium společností moderních. V současné době znamená „kulturní antropologie“ a „sociální antropologie“ prakticky totéž a někdy se mluví o kulturně-sociální antropologii.

Metody

Kulturní a sociální antropologie chce zkoumat člověka v jeho kultuře a společnosti. Kulturu i společnost však pokládá za historický výtvor jisté lidské skupiny a snaží se je tudíž nejen popsat, ale také pochopit pokud možno tak, jak ji chápou členové zkoumané skupiny. Základem antropologického zkoumání je proto terénní výzkum: dlouhodobý pobyt ve zkoumaném prostředí, rozhovory s místními lidmi (pokud možno bez tlumočníka), zúčastněné pozorování, které se snaží vyhnout vlastním předsudkům a pochopit zkoumané prostředí v jeho odlišnosti.

Tuto snahu rozumět a chápat lidi jiných kultur vyvinuli nejprve misionáři, kteří se sice snažili domorodce obrátit na křesťanství a změnit jejich zvyky, potřebovali se však s nimi domluvit a pobývali mezi nimi mnoho let. Přitom nasbírali množství cenného materiálu, na nějž pak navázali i jiní cestovatelé a badatelé. Metodu primárního antropologického zkoumání v pralesích Jižní Ameriky vzorně předvádí například Pierre Clastres, Kronika indiánů Guayakí.^[1]

Metody, jež přitom antropologové vyvinuli, se však ukázaly jako velmi užitečné i pro zkoumání společností současných, zejména pro studium menšin, okrajových skupin, ale i pro výzkum chování nebo lidských preferencí v současných rozvinutých společnostech vůbec. Dnes se proto používají pro výzkum v oblasti migrace, integrace menšin a přistěhovalců, i pro prevenci různých nebezpečných společenských tendencí, jako je xenofobie, fundamentalismus nebo rasismus.

Metody kulturní antropologie jsou však kritizovány v přístupu evoluční psychologie^[2]

Témata

E. B. Tylor (1832-1917)

Standardní učebnice kulturní a sociální antropologie zpravidla zahrnují tato hlavní témata:

člověk a společnost, kultura a socializace;
společenské systémy, status a role;
rodina a příbuzenství, příbuzenské systémy;
prostředí a hospodaření, ekonomie a směna;
jazyk a společnost, sociolingvistika;
společenský řád a autorita, moc ve společnosti;
svátky, rituály a náboženství.^[3]

Hlavní školy

Émile Durkheim (1858-1918)

Franz Boas (1858-1942)

Zakladatelé kulturní a sociální antropologie se snažili nasbíraný etnografický materiál utřídit a nalézt v něm hlavní vývojovou tendenci lidských společností vůbec. V návaznosti na osvícenské teorie pokroku, na Charlese Darwina a Herberta Spencera rozlišili tři stadia společenského vývoje, divošství, barbarství a civilizaci. Tento směr se nazývá evolucionismus (Herbert Spencer, Lewis Henry Morgan, Edward Burnett Tylor, James George Frazer). Jakkoli bylo toto zkoumání pro antropologii významné, nedokázalo patřičně respektovat rozmanitost společností a kultur, zejména nebralo ohled na rozdíly v prostředí a podmínkách, v nichž jednotlivé kultury vznikaly.

Na to reagoval difusionismus, který odmítl jednoduchou představu lineárního pokroku a zdůraznil význam kulturních přenosů, šíření jednotlivých společenských jevů či kulturních prvků migrací a nápodobou (Franz Ratzel, Leo Frobenius, Franz Boas). Empirickou stránku antropologického bádání vyzvedl také funkcionalismus (Émile Durkheim, Bronislaw Malinowski, Radcliffe-Brown), který se zajímal o praktické fungování různých společností, na praktický význam různých příbuzenských, náboženských a ekonomických institucí pro život dané společnosti. Funkcionalistický výklad se tedy ptá po smyslu a účelu jednotlivých zvyků, pravidel i obřadů.

Celkovou povahu každé kultury, provázanost jejích prvků zdůraznil americký konfiguracionismus (Alfred Louis Kroeber, Ruth Benedictová, Clyde Kluckhohn): každou kulturu charakterizuje určitá konfigurace či vzorec (pattern), který podstatně ovlivňuje všechny její prvky. Význam společenských stránek kultury a výchovy proti biologickému determinismu vyzvedla škola osobnosti a kultury, inspirovaná rovněž F. Boasem (Margaret Meadová, Ralph Linton), kterou pod vlivem psychoanalýzy S. Freuda obohatil Abram Kardiner a Cora DuBois.

Jinou reakcí na čistě analytické postupy byl francouzský strukturalismus (Claude Lévi-Strauss), který zdůrazňuje celkový charakter každé kultury a zkoumá strukturní podobnosti mezi nimi. Kultura znamená také pořádání zkušenosti, vytváření kategorií a systémů. Podobně postupuje s využitím myšlenek sémiotiky i symbolická antropologie (Louis Dumont, Victor Turner, Mary Douglasová, Clifford Geertz). Vlivy prostředí zdůraznila kulturní ekologie (Alfred Louis Kroeber, Roy Abraham Rappaport), význam společenských tříd a adaptace na hmotné podmínky sleduje kulturní materialismus (Marvin Harris) a neoevolucionismus.^[4]

Odkazy

Reference

↑ P. Clastres, Kronika indiánů Guayakí. Praha 2003
↑ http://massive-error.blogspot.com/2012/01/all-better-to-fool-you-with-my-dear.html - All the Better to Fool You With, My Dear
↑ Srv. například R. F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha 1999.
↑ L. Hrdý - V. Soukup - A. Vodáková (vyd.), Sociální a kulturní antropologie. Kap. II.2.

Literatura

Ruth Benedict, Kulturní vzorce. Praha: Portál, 2019 - 296 s. ISBN 978-80-262-1446-5
M. Augé, Antropologie současných světů. Brno: Atlantis, 1999 - 127 s. ISBN 80-7108-154-X
I. T. Budil, Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 2003 - 487 s. ISBN 80-7254-321-0
J. Copans, Základy antropologie a etnologie. Praha: Portál, 2001 - 124 s. ISBN 80-7178-385-4
M. W. Davies, Kulturní antropologie. Praha: Portál, 2003 - 175 s. ISBN 80-7178-778-7
T. H. Eriksen, Antropologie multikulturních společností: rozumět identitě. Praha: Triton, 2007 - 268 s. ISBN 978-80-7254-925-2
L. Hrdý – V. Soukup – A. Vodáková (vyd.), Sociální a kulturní antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993 - 157 s. ISBN 80-901424-1-9
P. Kokaisl, Základy antropologie. Praha: Provozně ekonomická fakulta ČZU, 2007, 2009, 2011 - 184 s. DOI: 10.13140/RG.2.1.1547.1441, ISBN 978-80-213-1722-2
F. Mayer (vyd.), Antologie francouzských společenských věd: antropologie, sociologie, historie. Praha: Cefres, 1995 - 234 s. ISBN 80-901759-2-9
R. F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006 - 268 s. ISBN 80-86429-25-3
J. Sokol, Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002 - 222 s. ISBN 80-7178-627-6
V. Soukup, Americká kulturní antropologie. I./II. Praha: Univerzita Karlova, 1992 - 162 s. ISBN 80-7066-623-4
V. Soukup, Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Karolinum, 1996 - 303 s. ISBN 80-7184-158-7
V. Soukup, Dějiny antropologie: encyklopedický přehled dějin fyzické antropologie, paleoantropologie, sociální a kulturní antropologie. Praha: Karolinum, 2004 - 667 s., ISBN 80-246-0337-3
J. Špirk, Antropologický slovník: pojmy a problémy filosofické antropologie. Plzeň: Západočeská univerzita, 1996 - 144 s. ISBN 80-7082-258-9
J. Wolf, Člověk a jeho svět: úvod do studia antropologických věd. Praha: Karolinum, 1993 - 313 s. : obr. ISBN 80-7066-746-X
J. Wolf, Integrální antropologie na prahu 21. století. Praha: Karolinum, 2002 - 439 s. ISBN 80-246-0380-2

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kulturní antropologie na Wikimedia Commons
(anglicky) Anthropology.net Portál antropologie s odkazy, texty, blogy atd.
(anglicky) Online Dictionary of Anthropology
(anglicky) Division of Anthropology, American Museum of Natural History Databáze s popisy a obrázky více než 160.000 etnografických předmětů.
(anglicky) The Anthropological Index Online Online bibliografie.
(anglicky) National Anthropological Archives, Smithsonian Institution Sbírky etnografických a antropologických předmětů
(anglicky) Anthropology departments around the world

Texty a tutoriály

Sbírka textů a ilustrací k mezikulturnímu výzkumu umění na FF UK Archivováno 1. 2. 2021 na Wayback Machine.
(anglicky) Anthrobase.com Sbírka antropologických textů
(anglicky) Palomar College Anthropology Tutorials Archivováno 8. 9. 2008 na Wayback Machine.—Tutoriály na antropologická témata (příbuzenství, hospodaření, náboženství, evoluce a pod.)

[1] P. Clastres, Kronika indiánů Guayakí. Praha 2003

[2] ttp://massive-error.blogspot.com/2012/01/all-better-to-fool-you-with-my-dear.html - All the Better to Fool You With, My Dear

[3] Srv. například R. F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha 1999.

[4] L. Hrdý - V. Soukup - A. Vodáková (vyd.), Sociální a kulturní antropologie. Kap. II.2.

[1]

[2]

[3]

[4]