Ladislav Boháč
Ladislav Boháč (14. dubna 1907 v Uherském Brodě – 4. července 1978 v Praze) byl český herec, režisér a hlasatel prokomunistických myšlenek.
| Ladislav Boháč | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. dubna 1907 Uherský Brod  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. července 1978 (ve věku 71 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Rodiče | Antonín Boháč |
| Příbuzní | Antonín Boháč[1] (sourozenec) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNa gymnáziu v Křemencově ulici v Praze na Novém Městě, kde učil jeho otec Antonín Boháč a kam docházeli mimo jiné též Jiří Voskovec a Miloš Nedbal, se seznámil s divadlem v dramatickém kroužku prof. Milana Svobody a bylo mu doporučeno studium na konzervatoři. To však nedokončil ,[2] stejně tak ani studium práv, neboť odešel hrát divadlo. Nejprve hrál v Gamzově Uměleckém studiu (od roku 1926), přitom ještě hostoval v Osvobozeném divadle.[3] V roce 1927 byl angažován ve Švandově divadle a v roce 1928 krátce hostoval v Divadle na Vinohradech. Od září 1928 opět působil v Osvobozeném divadle, od ledna 1929 zakotvil v pražském Národním divadle. Již jako člen Národního divadla hrál pohostinsky u Jiřího Frejky v jeho Moderním studiu.
Byl dlouholetým členem činohry Národního divadla, působil zde i jako režisér a v letech 1949 až 1953 i jako jeho ředitel. Souběžně v sezóně 1950/1951 zastával funkci šéfa opery. V ND působil od roku 1929 až do konce roku 1974 s krátkou přestávkou v letech 1967 až 1972, kdy účinkoval v Krejčově Divadle Za branou a dva roky zde byl i uměleckým vedoucím.
Ve filmu často spolupracoval s režiséry Otakarem Vávrou a Martinem Fričem, ve filmové kariéře mu hodně pomohl i Hugo Haas. V mládí ve filmu velmi často hrál milovníky a svůdce žen. Vytvořil rovněž řadu postav v televizních hrách a zabýval se i dabingem.
Byl výrazně levicově zaměřený a politicky angažovaný, plně konformní s vládnoucím komunistickým režimem; jako takový působil také jako rozhlasový herec, recitátor a hlasatel, kdy předčítal různé dobové politické dokumenty a prohlášení. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,[4] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V roce 1977 podepsal „Antichartu“.
Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze, Pardubicích a Ostravě.
Ocenění
editovat- 1953 Řád práce
- 1958 titul zasloužilý umělec
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Český bratr. Česko. Dostupné online.
- ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 35–6
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-20]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online.
Literatura
editovat- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 22, 58, ISBN 80-7243-204-4
- Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 164, 244–6, 329, ISBN 80-85774-08-9
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 94, 100, 108–9, 114, 119, 122, 132, 145, 152, 155–6, 161, 167, 181, 215, 217, 236, 238, 240, 249, 250, 252–3, 257–8, 293, 360, 361
- Ladislav Boháč, literární spolupráce Věra Benšová : Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 121, 125, 127, 129, 131, 137, 144, 153, 155, 173, 182–3, 186–7, 204, 217, 223, 233–4, foto 301, 302, 305, 321, 326, 344, 361, 362, 380, 381, 385, 449, 482, 485, 497, 501, 554, 586, 611, 642, 644
- Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 178
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 201, 330, 333
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 197, 210, 252, 335, 349, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 62, 202
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 47, 62, 83, 149, 157, 159, 164, 204, 206, 208, 247–8, 253, 278, 306, 346, 349, 380, 410, 465, 476–8, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 19, 133, 154, 156, 172, 210, 299, 300, 320, 323, 325, 332, 492, 501, 502, 520.
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 9, 125, 142–3, 163, 172, 193, 235, 298, 368, ISBN 80-207-0419-1
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 82–84.
- Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 19
- KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. Praha: Libri, 2004. 359 s. ISBN 80-7277-212-0.
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 100, 117, 149, 158, 172
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 95–6, 136, 219, 360, 504, 521, 590, 644, 650, 657–8, 664
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 35–6
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 221, 341, 385, 395–6, 398
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 352, 434
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 448, ISBN 80-204-0493-7
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 316
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 209, ISBN 80-86182-51-7
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 59–60.
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 5
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. (doslov Miloše Nedbala)
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 41, 67, 74, 78, 85, 88, 98, 101, 119, 121, 176, 179, 180, 230
- Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 56, ISBN 80-903399-5-6
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 111–112.
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 93, 105, ISBN 80-85837-35-8
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 70, 103, 146, 150, 240, ISBN 80-207-0485-X
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 10, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 180, 206, 257, ISBN 80-85625-19-9
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 5.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Boháč na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Boháč
- Ladislav Boháč v databázi Archivu Národního divadla
- Ladislav Boháč v Česko-Slovenské filmové databázi
- Ladislav Boháč ve Filmové databázi
- Ladislav Boháč na Kinoboxu
- Ladislav Boháč v Internet Movie Database (anglicky)
- Ladislav Boháč v České divadelní encyklopedii
- Ladislav Boháč na Dabingforum.cz
- Ladislav Boháč na stránkách Českého rozhlasu
- Medailon na serveru Český film
| ředitelé Národního divadla v Praze | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Václav Vydra starší |
1949–1953 Ladislav Boháč |
Nástupce: Drahoš Želenský |
