Ladislav Quis

český spisovatel a básník

Ladislav Quis (7. února 1846 Čáslav[1]1. září 1913 Černošice[2]) byl český spisovatel, básník, právník, novinář, překladatel, literární historik a kritik, představitel skupiny ruchovců.

Ladislav Quis
Jan Vilímek: Ladislav Quis (1884)
Jan Vilímek: Ladislav Quis (1884)
Narození7. února 1846
Čáslav, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. září 1913 (ve věku 67 let)
Černošice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Národnostčeská
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníspisovatel, básník, překladatel
HnutíRuchovci
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Ladislava Quise v rodné Čáslavi
Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře Ignáce Quise a jeho manželky Veroniky, rozené Matiegkové. Otec brzy zemřel, takže rodina trpěla nouzí. Studoval nejprve na gymnáziu v Německém Brodě, ale vzhledem k finanční tísni mu poručník doporučoval, aby zanechal studií a šel se učit lékárníkem. Chlapci tehdy pomohl strýc, a tak se Ladislav octl v kvintě Akademického gymnázia v Praze. Zde byl však nespokojen, a proto v roce 1863 přestoupil uprostřed školního roku na reálné gymnázium v Táboře (v době zdejšího působení známého vlastence, pedagoga-ředitele Václava Křížka). Po maturitě Quis pokračoval studiem práv na Karlově univerzitě v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem.

V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu (za nemocného Karla Sabinu), kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Zároveň od roku 1874 pracoval jako praktikant u c. a k. zemského trestního soudu a oženil se s Kamilou Bohutínskou[3] a v roce 1878 se manželům Quisovým narodila dcera Kamila. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce.

Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Manželé Quisovi se později rozešli a žena s dcerou se odstěhovaly do Prahy[4]. Ve veřejné sféře městského života se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží (1905) a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis. Mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 30. listopadu 1901 (dopisujícím od 30. 11. 1895).[5]

Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky (1865) uveřejňoval v místním časopisu Tábor (první číslo časopisu Tábor bylo vydáno 30. dubna 1864 a potom vycházel až do roku 1941).

Ladislav Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch (I. a II.), Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva[6].

Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského (22 sešitů, 1902–1903). Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů (1898) a Erbenovy Kytice (1901).

  • Z Ruchu – básnická sbírka (1872), 2. vyd. 1887
  • Hloupý Honza – veršovaný cyklus českých pohádek (1880)
  • Ballady (1883); 2. vyd. 1898
  • Třešně – veršovaná povídka (1884), 2. vyd. 1890
  • Písničky (1887)
  • Posvícenská mše (1900)
  • Epigramy (1897)
  • Kniha vzpomínek (1902)
  • Vzpomínky ze staré Prahy – výbor pořídili, k vydání připravili a vysvětlivkami opatřili Aleš Haman a Květoslava Neradová (1. vyd., Praha, Vyšehrad 1984)

Překlady

editovat

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Za Ladislavem Quisem (nekrolog). Zlatá Praha. 52/1912-1913, s. 621. Dostupné online. 
  3. Pobytová přihláška manželů u pražského magistrátu
  4. Pražská policejní přihláška s přípisem pouze choť.
  5. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 248.
  6. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Ladislav Quis, s. 6. 

Externí odkazy

editovat
  • Za Ladislavem Quisem (nekrolog). Zlatá Praha. 52/1912-1913, s. 621. Dostupné online. 
  • Ladislav Quis v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR

Literatura

editovat
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 224–225. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 591–592. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 258. 
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1181–1182. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 11. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy