Leopold VI. Babenberský
Leopold VI. Babenberský (15. října 1176 – 28. červenec 1230 San Germano) byl vévodou štýrským od roku 1194 (po smrti otce), vévodou rakouským od roku 1198 (po smrti bratra). Byl druhorozeným synem Leopolda V. z rodu Babenberků.
| Leopold VI. Babenberský | |
|---|---|
| rakouský a štýrský vévoda | |
 Leopold VI. na vitráži, kolem 1300 | |
| Doba vlády | Štýrsko 1194–1230 Rakousko 1198–1230 |
| Narození | 15. října 1176 |
| Úmrtí | 28. července 1230 (ve věku 53 let) San Germano |
| Pohřben | kostel Klášter Lilienfeld |
| Manželka | Theodora Angelovna |
| Potomci | Leopold Babenberský Markéta Babenberská Anežka Babenberská Jindřich Babenberský Gertruda Babenberská Fridrich II. Bojovný Konstancie Babenberská |
| Dynastie | Babenberkové |
| Otec | Leopold V. Babenberský |
| Matka | Helena Uherská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatV roce 1194 se Leopold na rozdíl od svého otce a staršího bratra Fridricha zúčastnil výpravy císaře Jindřicha do jižní Itálie a Sicílie.
| „ | Na té výpravě byl mezi jinými knížaty syn vévody Leopolda, zvaný jménem svého otce, který, ačkoli dosud nepřijal rytířskou hodnost, přece nevykonával rytířskou službu o nic hůře. | “ |
| — Ansbert[1] | ||
V době Leopolda VI. pokračoval babenberský zájem o oblast Středomoří. Snad z toho důvodu Leopold zrušil zasnoubení s dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a v roce 1203 se po vzoru svého děda Jindřicha Jasomirgotta oženil s byzantskou princeznou Theodorou, vnučkou (či snad praneteří?) byzantského císaře Izáka II. Angela.[2]
Ve sporech mezi Štaufy a Welfy na přelomu 12. a 13. století stál na štaufské straně a teprve po smrti Filipa Švábského přešel na stranu Oty IV.[3] V létě roku 1211 se přidal spolu s bavorským vévodou Ludvíkem ke vznikajícímu „společenství“ císařových nepřátel v jehož jádru stál český král Přemysl Otakar I.[4] Začátkem září se spolu s ostatními sešel v Norimberku, kde zvolili (či spíše předběžně vyvolili) sicilského krále Fridricha za německého císaře.[pozn. 1] Poté, co se ale císař Ota urychleně vrátil do Německa, Leopold ale znovu vystoupil na jeho straně.[7]
V roce 1217 se zúčastnil křížové výpravy do Svaté země.[8] Také se podílel na protikatarském tažení do jižní Francie.[9]
Pravděpodobně v roce 1219 přijela na Leopoldův dvůr Anežka, dcera českého krále Přemysla Otakara I. Měla si zde „zjemnit dvorské mravy“ před plánovaným sňatkem s Jindřichem VII., synem císaře Fridricha II. Rakouský vévoda se však těžko smiřoval s myšlenkou, že dcera českého krále se měla stát manželkou budoucího římského císaře. S pomocí Ludvíka Durynského se mu podařilo dosáhnout, že z plánovaného sňatku sešlo a za Jindřicha se v listopadu 1225 v Norimberku provdala Leopoldova dcera Markéta. Zároveň se jeho syn Jindřich oženil s Ludvíkovou sestrou Anežkou Durynskou.[10]
Zemřel 28. června 1230 při mírovém jednání v San Germanu. Zatímco měkké tkáně byly pohřbeny v Monte Cassinu, jeho kosti byly převezeny a pohřbeny před hlavním oltářem kostela v cisterciáckém klášteře Lilienfeld,[11] který roku 1202 založil. V téže hrobce, opatřené v baroku sarkofágem z černého mramoru, je pohřbena i jeho dcera Markéta.
Odraz v umění
editovat- Gotické iluminované rukopisy: bývá zařazen do vyobrazení rodokmene Babenberků
- Gotické sklomalby (vitráže) tzv. Laxenburského okna z doby kolem roku 1300, nyní v městském farním kostele sv. Jiljí a Kolomana ve Steyru, pocházejí z kláštera v Klosterneuburgu, (detail zde v infoboxu)
- Barokní socha po straně portálu klášterního kostela v Lilienfeldu
- Mramorový romantický pomník z Alžbětina mostu ve Vídni, v parku před radnici, z r. 1867, autor Johann Preleuthner
- Secesní reliéfy postav Leopolda VI. a jeho manželky, defilující mezi říšskými osobnostmi na orloji v Ulmu
česká beletrie
editovatLeopold VI. vystupuje v historických románech:
- Vlastimila Vondrušky Přemyslovská epopej I., (1. vydání Praha 2011)
- Ludmily Vaňkové Dítě z Apulie, (1. vydání Praha 2011).
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Historici nejsou jednotní v tom, k čemu přesně v Norimberku v září 1211 došlo. Zatímco např. Václav Novotný[4] a v návaznosti na něho Vratislav Vaníček[5] předpokládali, že zde byl Fridrich zvolen římským císařem, Martin Wihoda předpokládá, že zde byl Fridrich „vyvolen“, aby se v budoucnu o královskou (a císařskou) korunu mohl ucházet. Zvolen římským králem byl totiž až 5. prosince 1212 ve Frankfurtu.[6]
Reference
editovat- ↑ SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. 151 s. ISBN 80-86240-67-3. S. 122.
- ↑ VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 107. Dále jen Dějiny Rakouska.
- ↑ Dějiny Rakouska, s. 108
- ↑ a b NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. S. 293–296.
- ↑ Velké dějiny II., s. 106
- ↑ WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. S. 44–52.
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. S. 106–107.
- ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 227.
- ↑ www.viennatouristguide.at
- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198-1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9. S. 143–144.
- ↑ Dějiny Rakouska, s. 109
Literatura
editovat- DOPSCH, Heinz; BRUNNER, Karl; WELTIN, Maximilian. Österreichische Geschichte 1122-1278. Die Länder und das Reich : der Ostalpenraum im Hochmittelalter. Wien: Ueberreuter, 1999. 620 s. ISBN 3-8000-3532-4. (německy)
- LECHNER, Karl. Die Babenberger : Markgrafen und Herzoge von Österreich 976-1246. 5. vyd. Wien ; Köln ; Weimar: Böhlau, 1994. 478 s. ISBN 3-205-98229-0. (německy)
- POHL, Walter; VACHA, Brigitte. Die Welt der Babenberger : Schleier, Kreuz und Schwert. Graz ; Wien ; Köln: Styria, 1995. 319 s. ISBN 3-222-12334-9. (německy)
- VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4.
- WUTZEL, Otto. Herzog Leopold VI. In: POLLAK, Walter. Tausend Jahre Österreich : eine biographische Chronik. Bd. 1, Von Babenbergern bis zum Wiener Kongress. Wien: Jugend und Volk, 1975. ISBN 3-7141-6521-5. S. 26–28. (německy)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold VI. Babenberský na Wikimedia Commons 
Leopold ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Leopoldův náhrobek v Lilienfeldu[nedostupný zdroj]
- Vitráž s podobou Leopolda VI. z kláštera Lilienfeld Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine.
- (německy) Genealogie
| Předchůdce: Leopold V. |
|
Štýrský vévoda Leopold V. 1194–1230 |
|
Nástupce: Fridrich II. Bojovný |
| Předchůdce: Fridrich I. Babenberský |
|
Rakouský vévoda Leopold VI. 1198–1230 |
|
Nástupce: Fridrich II. Bojovný |
