Lockheed T-33 Shooting Star
Lockheed T-33 Shooting Star je americký proudový cvičný letoun. Byl vyvinut firmou Lockheed na konci 40. let 20. století a poprvé zalétnut v roce 1948 pilotem Tony LeVierem. Typ je variantou stíhacího letounu Lockheed P-80 Shooting Star. Původně byl označován jako TP-80C/TF-80C, ale později byl definitivně přeznačen na T-33. Jeden z nejrozšířenějších cvičných letounů byl přes svůj věk dlouho provozován řadou letectev.
| T-33 Shooting Star | |
|---|---|
 | |
| Určení | cvičný letoun |
| Výrobce | Lockheed |
| Šéfkonstruktér | Clarence Johnson |
| První let | 22. března 1948 |
| Vyřazeno | 2017 (Bolívie) |
| Charakter | vyřazen ze služby |
| Uživatel | USAF US Navy Viz |
| Výroba | 1948–1959 |
| Vyrobeno kusů | 6557 |
| Vyvinuto z typu | Lockheed P-80 Shooting Star |
| Varianty | Lockheed T2V SeaStar Canadair CT-133 Silver Star |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj
editovatT-33 vznikl úpravou stíhacího letounu P-80, oproti kterému má prodloužený trup s druhým sedadlem a ovládacími prvky. Prototyp poprvé vzlétl 22. března 1948. Ještě v témže roce byl přijat do služby a začala sériová výroba. Americké námořnictvo od roku 1949 používalo stroje T-33 jako cvičné letouny při provozu z pozemních základen. Později byla vyvinuta i varianta Lockheed T2V-1/T-1A SeaStar, schopná plného provozu z palub letadlových lodí, nebyla ale sériově vyráběna.[zdroj?!]
T-33 sloužil především jako cvičný letoun pro pokračovací výcvik, jako letoun pro řízení bezpilotních cílů a také pro vlekání cvičných cílů. Některé letouny byly vybaveny dvojicí kulometů ráže 12,7 mm pro cvičné střelby. Řada zahraničních uživatelů letoun používá jako bojový. Varianta RT-33A byla vyvinuta jako průzkumný letoun pro zahraniční uživatele.
Zahraničních uživatelů T-33 je přibližně 30 a v mnoha malých letectvech letoun stále létá.[zdroj?!] V Kanadě bylo postaveno 656 licenčních letounů Canadair CT-133 Silver Star a v Japonsku dalších 210 ve firmě Kawasaki.
V 80. letech vznikl projekt na komplexní přestavbu a modernizaci letounu. O modernizovaný letoun, označený jako Boeing Skyfox, však nebyl velký zájem a projekt byl proto zrušen.
Poslední exempláře typu T-33 v aktivní vojenské službě se nacházely u Bolivijského letectva, které je definitivně vyřadilo až 31. července 2017.[1]
Varianty
editovatUSAF
editovat- T-33A: Dvoumístný cvičný letoun.
- AT-33A: Dvoumístný cvičný letoun pro cvičné střelby, modifikace T-33A.
- DT-33A: T-33A upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
- NT-33A: Letouny verze T-33A různě přestavované pro výzkumné účely.
- QT-33A: Letouny verze T-33A přestavěné na cvičné terče.
- RT-33A: Dvoumístný průzkumný letoun. Přestavba z verze AT-33A.
US Navy
editovat- TO-1/TV-1: Označení, které US Navy používalo pro cvičné stroje Lockheed P-80C, jež od roku 1949 používalo v počtu 50 kusů pro výcvik. Technicky vzato se nejednalo o T-33 Shooting Star.
- TO-2: Dvoumístný cvičný letoun pro lety z pozemních základen. Tato verze T-33A byla později přeznačena na TV-2.
- TV-2KD: Letouny varianty TV-2 upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
- T-33B Nové označení, které bylo variantě TV-2 přiděleno v roce 1962.
- DT-33B Novější označení pro variantu TV-2KD.
Kanada
editovat- CT-133 Silver Star: dvoumístný cvičný letoun kanadského letectva
Uživatelé
editovat
Myanmar (Barma)
Belgie
Bolívie
Brazílie
Dánsko
Ekvádor
Filipíny
Francie
Guatemala
Nizozemsko
Chile
Indonésie
Írán
Itálie
Japonsko
Jižní Korea
Jugoslávie
Kolumbie
Kuba
Libye
Mexiko
Německo – Luftwaffe
Nikaragua
Norsko
Pákistán
Paraguay
Peru
Portugalsko
Řecko
Salvador
Saúdská Arábie
Singapur
Španělsko
Thajsko
Tchaj-wan
Turecko
Uruguay
USA – USAF, US Navy
Venezuela
Specifikace
editovat
Technické údaje
editovat- Posádka: 2 (instruktor, žák)
- Rozpětí: 11,5 m
- Délka: 11,2 m
- Výška: 3,3 m
- Hmotnost prázdného letounu: 3775 kg
- Max. vzletová hmotnost: 6865 kg
- Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Allison J33-A-35
- Tah motoru: 23 kN
Výkony
editovat- Nejvyšší rychlost: 970 km/h
- Dostup: 14 600 m
- Dolet: 2050 km
Výzbroj
editovat- 2 × 12,7mm kulomet Browning M3 u varianty AT-33. Zásoba střeliva 350 nábojů na hlaveň.
- Až 907 kg užitečného zatížení či raket a pum na dvou podkřídelních závěsnících.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku T-33 Shooting Star na anglické Wikipedii.
- ↑ CICALESI, Juan Carlos. Final military T-33s retired in Bolivia. AirForces Monthly. Září 2017, čís. 355, s. 6. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lockheed T-33 Shooting Star na Wikimedia Commons - Galerie Lockheed T-33 Shooting Star na Wikimedia Commons
- Fotogalerie T-33 Archivováno 21. 3. 2008 na Wayback Machine.
