Nelson Mandela

Nelson Rolihlahla Mandela (18. července 1918 – 5. prosince 2013) byl jihoafrický bojovník proti apartheidu, politik a prezident Jihoafrické republiky v letech 1994 až 1999. Byl prvním černošským prezidentem zvoleným v prvních svobodných volbách v historii Jihoafrické republiky. Jeho vláda se soustředila na likvidaci dědictví apartheidu, zaměřovala se na institucionalizovaný rasismus, chudobu a sociální nerovnost, a zprostředkovala mezirasové usmíření v zemi. Politicky se hlásil k africkému nacionalismu a demokratickému socialismu. V letech 1991 až 1997 byl prezidentem Afrického národního kongresu. V mezinárodní politice byl generálním tajemníkem Hnutí nezúčastněných zemí v letech 1998 až 1999.

Nelson Mandela
Nelson Mandela v roce 2008
1. prezident Jihoafrické republiky
Ve funkci: 10. května 1994 – 14. června 1999
Zástupce	Frederik Willem de Klerk Thabo Mbeki
Předchůdce	Frederik Willem de Klerk (jako státní prezident JAR)
Nástupce	Thabo Mbeki
Stranická příslušnost
Členství	Africký národní kongres
Rodné jméno	Rolihllahla Mandela
Narození	18. července 1918 Mvezo, Jihoafrická unie
Úmrtí	5. prosince 2013 (ve věku 95 let) Johannesburg, Jihoafrická republika
Příčina úmrtí	onemocnění dýchacího systému
Místo pohřbení	Qunu
Choť	Evelyn Mase (1944–1957) Winnie Madikizela (1958–1996) Graça Machel (od 1999-2013)
Rodiče	Gadla Henry Mphakanyiswa a Nosekeni Fanny
Děti	6 dětí
Příbuzní	Ndileka Mandela (vnučka)
Sídlo	Houghton Estate
Alma mater	Univerzita Witwatersrand Jihoafrická univerzita Univerzita Fort Hare Londýnská univerzita
Náboženství	metodismus
Ocenění	Cena Džaváharlála Néhrúa (1979) Freedom of the London Borough of Greenwich (1983) International Simón Bolívar Prize (1983) Cena Ludovica Trarieuxe (1985) Cena OSN na poli lidských práv (1988) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.nelsonmandela.org
Commons	Nelson Mandela
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako příslušník královské rodiny národa Xhosů. Vystudoval právo na univerzitách v Alice a Johannesburgu. Po studiích se přidal k Africkému národnímu kongresu a stal se zakladatelem jeho mládežnické organizace. Poté, co se moci v roce 1948 chopila Národní strana začal Mandelův význam ve straně vzrůstat. Během své právnické praxe byl několikrát zatčen kvůli podvratným aktivitám a spolu s vedením Afrického národního kongresu byl neúspěšně obžalován v letech 1956 až 1961. Ovlivněn marxismem se tajně stal členem Jihoafrické komunistické strany a zasedl v jejím ústředním výboru. Ačkoliv byl původně odhodlaným stoupencem nenásilí, v roce 1961 ve spolupráci s jihoamerickými komunisty spoluzaložil militantní skupinu Umkhonto we Sizwe za účelem vedení sabotážní kampaně proti vládě apartheidu. V roce 1962 byl zatčen, usvědčen ze spiknutí s cílem svržení režimu a odsouzen k doživotnímu odnětí svobody.

Mandela strávil 27 let ve vězení, nejdříve na Robben Island poté ve věznicích v Kapském Městě a Paarlu. Zatím sílila mezinárodní kampaň za jeho propuštění, k němuž došlo v roce 1990, během eskalace občanských nepokojů. Mandela se zapojil do jednání s prezidentem de Klerkem s cílem ukončit režim apartheidu a ustanovení všeobecných svobodných voleb, v nichž dovedl Africký národní kongres k vítězství a stal se prvním černošským prezidentem Jihoafrické republiky. Do své vlády národní jednoty přizval členy ostatních jihoafrických politických stran a vytvořil novou ústavu. Nechal vytvořit Komisi pro pravdu a usmíření jejímž cílem bylo vyšetřování porušování lidských práv režimem apartheidu. Zatímco pokračoval v liberálně ekonomické politice předchozí vlády a podporoval pozemkovou reformu, bojoval proti chudobě a zlepšoval zdravotní péči.

V mezinárodní politice působil jako mediátor mezi Libyí a Spojeným královstvím během Aféry Lockerbie a dohlížel na intervenci Jihoafrického rozvojového společenství v Lesothu. Odmítl kandidovat ve druhém funkčním období a byl vystřídán svým zástupcem Thabo Mbekim. Mandela se stal státníkem na odpočinku věnujícím se charitě a boji proti chudobě a AIDS. Dne 5. prosince 2013, po dlouhé léčbě plicní infekce, této nemoci nakonec podlehl.

Mandela byl po celý svůj život kontroverzní osobnost. Odsuzován jako komunistický terorista, i přesto však získal mezinárodní uznání pro svůj aktivismus. Mimo jiné v roce 1988 obdržel Sacharovovu cenu za svobodu myšlení a v roce 1993 spolu s de Klerkem Nobelovu cenu míru. Mezi jeho mnohá ocenění patří jak americká Prezidentská medaile svobody tak sovětský Leninův řád. V roce 2009 prohlásilo Valné shromáždění OSN 18. červenec, den Mandelových narozenin, Mezinárodním dnem Nelsona Mandely. V Jihoafrické republice je považován za „Otce národa“, často je nazýván svým klanovým jménem Madiba nebo jako Tata (otec).

Mládí

Nelson Mandela okolo roku 1937

Mandela se narodil ve vesnici Mvezo nedaleko Umtata v dnešním Kapsku. Jeho předek byl v první polovině 19. století náčelníkem kmene Thembu, který sídlil v oblasti Transkei. Své rodové jméno Mandela získal po svém dědovi. Jeho křestní jméno Rolihlahla znamená „potížista“. V klanu byl znám pod jménem Madiba. Jeho otec Gadla Henry Mphakanyiswa byl náčelník kmene (mezi lety 1915 a 1926), jeho matka pocházela z klanu Ixhiba. Jejich svatba byla kmenem označena za morganatické manželství a Mandelovo nástupnictví tím bylo ohroženo.

Vyrůstal ve vesnici své matky v Qunu. Ona sama byla negramotná, ale zato oddaná křesťanka, i proto ho okolo roku 1925 poslala do lokální metodistické školy. Od svého učitele křtem získal anglické jméno Nelson. Jeho otec zemřel ve druhé polovině dvacátých let. Matka malého Nelsona poté odvedla do paláce kmene, kde ho svěřila do poručnictví kmenovému regentovi. Následně se několik let neviděli. Brzy se stal silně věřícím metodistou. Ve škole se věnoval angličtině, dějinám Xhosů, historii a geografii. V šestnácti letech podstoupil rituál obřízky a obdržel jméno Dalibunga.

Později studoval na škole západního typu – Clarkebury Boarding Institute ve městě Ngcobo, která byla určena původním obyvatelům Jižní Afriky. Následně přestoupil na metodistickou Healdtown Comprehensive School ve městě Fort Beaufort. Bakalářská studia (BcA.) začal na University of Fort Hare, kde se setkal s Oliverem Tambem, jenž se stal jeho celoživotním přítelem a kolegou. Tato univerzita byla opět určena jen původním obyvatelům Jižní Afriky. Studoval zde angličtinu, antropologii, politiku a římské právo. Na konci prvního roku studia se zapojil do bojkotu Studentské zastupitelské rady proti univerzitní politice, za což byl vyloučen. Později odešel do Johannesburgu, kde dálkově studoval práva na University of Witwatersrand, ale kvůli aktivitě v politice třikrát neuspěl u zkoušek a byl roku 1949 vyloučen. Právní zkoušky složil až roku 1953, od té doby pracoval jako obhájce.

Aktivismus

Počátky (1941–1954)

Roku 1941 odcestoval do Johannesburgu, kde získal práci jako noční hlídač v dole, ale brzy byl z práce vyhozen. Poté přes své přátele získal práci asistenta v právnické firmě Witkin, Sidelsky a Eidelman. Již tehdy se prohloubilo jeho přátelství se členy Afrického národního kongresu a komunistické strany. Na setkáních komunistické strany byl osloven rovností ras v Evropě, ale do strany nevstoupil kvůli programovému odmítání náboženské víry. V roce 1943 již byl velmi politicky angažovaný, kdy se zajímal o rovnost ras. Již jako mladý student se Nelson Mandela zapojil do politické opozice proti režimu bílé menšiny, která potlačovala politická, sociální a ekonomická práva jihoafrické černé většiny. V roce 1942 se stal členem Afrického domorodého kongresu v roce 1955 přejmenovaného na Africký národní kongres (ANK), kde o dva roky později společně s Walterem Sisulu, Oliverem Tambem a dalšími spoluzakládal dynamičtější Ligu mladých ANK. Africký národní kongres byl založen roku 1955 spojením Afrického domorodého kongresu, Komunistické strany Jižní Afriky (South African Communist Party, SACP) a komunistické odborové organizace Jihoafrického odborového svazu (Congress of South African Trade Unions, COSATU).

Po volbách v roce 1948 (volit směli jen občané bílé pleti), vyhrála Národní strana s její politikou zavedení apartheidu, Mandela následně vedl řadu stávek a bojkotů. V roce 1950 byl zvolen do vrcholné funkce v exekutivní složce ANK. Téhož roku se odmítl podílet na komunistické anti-apartheidní generální stávce. Ta vedla k represím režimu. V prosinci 1951 byl zvolen prezidentem Ligy mladých ANK. Roku 1952 přijal učení dialektického materialismu a smířil se s komunisty. V této době se nechal ovlivnit díly autorů, jako jsou Karl Marx, Friedrich Engels a Vladimir Iljič Lenin. Téhož roku vedl ANK v kampani odporu proti nespravedlivým zákonům, nicméně pragmaticky zvolil nenásilnou cestu odporu inspirovanou Gándhím. Ve městě Durban hovořil k davu o 10 000 lidech. Shromáždění skončilo pokusem o povstání, které bylo potlačeno. Mandela byl následně na krátký čas uvězněn ve věznici Marshall Square. Členská základna ANK následně vzrostla na sto tisíc členů. Vláda reagovala vyhlášením stanného práva. V červenci 1952 byl znovu zatčen a odsouzen za „statutární komunismus“ na devítiměsíční nucené práce s dvouletým odkladem. V srpnu 1953 si otevřel vlastní právní kancelář Mandela a Tambo. Byla to jediná kancelář v zemi, kterou vedli obyvatelé černé pleti.

Kongres lidu a obvinění z vlastizrady (1955–1961)

V roce 1955 přešel k myšlence násilné revoluce a dojednával podporu vyzbrojení ze strany Číny. Také byl jedním z organizátorů Kongresu lidu, na kterém se měl smluvit politický postup hnutí. Na kongresu byla přijata Charta svobody. Ta poskytla hnutí antiapartheidu základní program. Sepsal ji Lionel Bernstein s hlavními body demokracie, rasové rovnosti a znárodnění velkých podniků. Kongres byl nakonec rozehnán policií. V březnu 1956 byl Mandela vykázán z Johannesburgu na dobu pěti let. Téhož roku byl zatčen, ale po dlouhotrvajícím procesu (1956–1961) byl osvobozen z obvinění z vlastizrady. Roku 1959 se účastnil pan-afrického kongresu.

V roce 1961 se také stal velitelem Umkhonto we Sizwe („Kopí národa“), ozbrojeného křídla ANK (inspiroval se hnutím Fidela Castra). Ideje této militantní skupiny čerpal z děl Mao Ce-tunga a Che Guevary. Mnoho z prvních členů byli komunisté bílé pleti. Od 60. let do roku 2008 byla tato organizace označená Spojenými státy jako teroristická a její členové, včetně Nelsona Mandely měli zakázán vstup na území USA.

Uvěznění (1962–1990)

V roce 1962 v Etiopii podstoupil kurz vedení guerilly. V srpnu téhož roku byl zatčen a odsouzen na pět let za nelegální cestu do zahraničí a za podněcování ke stávce. Během roku 1963 byli zatčeni další představitelé Umkhonto we Sizwe a Mandela byl spolu s nimi postaven před soud za spiknutí proti vládě. V červnu 1964 byli Mandela a sedm dalších obviněných v tzv. Rivonijském procesu odsouzeni na doživotí za 4 sabotáže a za plánování ozbrojeného převratu.

Až do roku 1982 byl Mandela internován ve vězení na ostrově Robben (Robben Island), poté byl přemístěn do vězení v Polsmoor. V únoru 1985 odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje. Ve vězení tak zůstal až do 11. února 1990, kdy neustávající kampaň ANK a mezinárodní tlak vedly k jeho propuštění na příkaz prezidenta Frederika Willema de Klerka. Zákaz činnosti ANK byl také zrušen. Nelson Mandela v roce 1988 obdržel Sacharovovu cenu a spolu s de Klerkem sdílel Nobelovu cenu míru v roce 1993.

Prezident

Nelson Mandela v roce 1998.

V červenci 1991 stanul v čele ANK, přeměnil ho v politickou stranu a veřejně se zřekl ozbrojeného boje. Stranu pak vedl do parlamentních voleb v dubnu 1994, ve kterých získala více než 60% hlasů a 252 ze 400 poslanců. Nový parlament pak zvolil Mandelu prezidentem, úřadu se ujal složením slibu 10. května 1994. Prezidentem byl až do 14. června 1999, přestože již v prosinci 1997 skončil v čele ANK.

Jako předseda ANK a jako první černý prezident Jihoafrické republiky se podílel na přechodu od vlády menšiny a rasové segregace k demokratické vládě většiny. Získal také mezinárodní respekt za svoji obhajobu národního a mezinárodního usmíření, ačkoliv sociální výsledky za dobu jeho vlády některé radikály zklamaly. Jeho úsilí o národní usmíření vyvrcholilo v květnu 1995 přijetím nové ústavy Jihoafrické republiky, která, mimo jiné, zakazuje diskriminaci národních menšin, včetně bělochů. Mandelova vláda si ale také vysloužila kritiku za údajnou neschopnost zastavit krizi AIDS.

Nelson Mandela není vnímán jen pozitivně. Kritikové uvádějí hlavně jeho spojení s vojenskou frakcí ANC, vzrůst kriminality, brutálními a krutými operacemi a vraždou ochranky jeho manželky Winnie Mandelové z řad ANC nebo defraudace Winnie Mandelové pro kterou byla nucena opustit svou poslaneckou funkci. V roce 2008 bylo jméno Nelsona Mandely vyškrtnuto z amerického seznamu teroristů.

Aktivity po ukončení prezidentského období

Po ukončení prezidentského období v roce 1999 se Mandela stal zástupcem řady sociálních spolků a spolků bojujících za lidská práva. Obdržel mnoho zahraničních ocenění, včetně Řádu sv. Jana od britské královny Alžběty a prezidentské medaile svobody od George W. Bushe.

V únoru 2003, krátce před americkou invazí do Iráku, Mandela označil Spojené státy americké za „hrozbu světovému míru“ a prohlásil, že prezident Bush chce „uvrhnout svět do holocaustu“. Tento incident nevyvolal téměř žádnou odezvu tisku v USA. Mandela Bushe obvinil z „ignorování OSN“. Mandela pokračoval s obviněním otázkou, jestli to je „protože současný generální tajemník OSN je černoch?“

Úmrtí

Nelson Mandela byl 8. června 2013 hospitalizován kvůli plicní infekci. Koncem června byl jeho stav natolik vážný, že se očekávalo oznámení o jeho úmrtí, z tohoto stavu se však začal postupně zotavovat. Z nemocnice byl propuštěn na začátku září, ovšem jeho stav byl nadále kritický. Další měsíce strávil ve svém domě v Johannesburgu. Nemoci nakonec podlehl 5. prosince 2013. Shodou okolností zemřel v den premiéry jeho životopisného filmu Mandela: Long Walk to Freedom.

Osobní život

Socha Nelsona Mandely v Londýně.

Rodina

Svou první ženu potkal roku 1944. Evelyn Mase byla aktivistka a členka Afrického národního kongresu. Vzali se v říjnu 1944. V roce 1946 se jim narodil Madiba "Thembi" Thembekile. Druhé dítě, dcera Makaziwe, poté v roce 1947, ale žila jen devět měsíců než zemřela na meningitidu. V roce 1954 se jim narodila další dcera jménem Makaziwe Phumia. Rozvedli se roku 1958.

Nelson Mandela byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s Evelyn Ntoko Mase skončilo po 13 letech rozvodem v roce 1958 a jeho 38 let trvající manželství s Winnie Madikizela skončilo odloučením v dubnu 1992 a rozvodem v březnu 1996. O svých 80. narozeninách se oženil s Graça Machelovou, vdovou po Samora Machelovi, bývalém prezidentovi Mosambiku a spojenci ANK, který zahynul při leteckém neštěstí o 15 let dříve.

Vyznamenání

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Nelsona Mandely.

Odkaz

Mezinárodní den Nelsona Mandely

Dle usnesení valného shromáždění OSN je 18. červenec Mezinárodním dnem Nelsona Mandely.

Filmy

Nelson Mandela byl ztvárněn v několika filmech:

• 1997 – Mandela a de Klerk, v hlavní roli Sidney Poitier.
• 2007 – Sbohem, Bafano, v hlavní roli Dennis Haysbert.
• 2009 – Invictus: Neporažený, v hlavní roli Morgan Freeman.
• 2010 – Mrs Mandela, v hlavní roli David Harewood.
• 2013 – Mandela: Dlouhá cesta za svobodou, v hlavní roli Idris Elba.
• 2017 - Madiba, Kanadská minisérie v hlavní roli s Laurencem Fishburnem

Citáty

• Nenásilný pasivní odpor funguje, pokud váš protivník dodržuje stejná pravidla jako vy. Narazí-li však pokojný protest na násilnou odpověď, jeho účinnost tím končí. Já jsem násilí nepovažoval za etický princip, ale čistě za strategii; v použití neúčinné zbraně nespočívá žádné morální dobro.
• I vůdce musí pečovat o svou zahradu; i on seje a pak opatruje, zalévá a sklízí. Stejně jako zahradník musí vůdce nést odpovědnost za to, co vypěstuje; musí své dílo strážit, zahánět nepřátele, uchovávat, co se uchovat dá, a rozloučit se s tím, co nemá naději na přežití.
• Jsou chvíle, kdy musí vůdce předběhnout stádo, a s pevnou vírou, že vede své lidi správnou cestou, vyrazit novým směrem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nelson Mandela na anglické Wikipedii.

Literatura

• MANDELA, Nelson. Dlouhá cesta za svobodou: [autobiografie]. Překlad Milan Orálek. Praha: Práh, 2010. 599 s. Dostupné v prostorách Národní knihovny ČR. Krátké úryvky textu je však možné zobrazit online prohledáním dokumentu. ISBN 978-80-7252-290-3. 
• Coetzee, Jan K. (2002). Zbořené zdi. Praha: Lidové noviny.
• Gifford, Clive. (2010). 10 vůdců, kteří změnili svět. Praha: Slovart.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nelson Mandela na Wikimedia Commons
• Osoba Nelson Mandela ve Wikicitátech
• (anglicky) Biografie na stránce ANK
• (anglicky) Tisková zpráva Nobelovy ceny
• (anglicky) Nelson Mandela sings about killing whites
• Mezinárodní den Nelsona Mandely Archivováno 19. 9. 2011 na Wayback Machine.
• (anglicky) Nelson Mandela Day
• Nelson Mandela a negativní stránky jeho života
• Ani 27 let vězení Nelsona Mandelu nezlomilo Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě Nelsona Mandely, ukázky z jeho pamětí, zamyšlení nad jeho politickými úspěchy a neúspěchy.

Prezident Jihoafrické republiky
Předchůdce: Frederik Willem de Klerk	1994–1999 Nelson Mandela	Nástupce: Thabo Mbeki

Autoritní data

Biblio: 81882891-c142-4d01-80eb-439af11c9c73 NKC: kup19950000060983 BIBSYS: 90135718 BNC: 000730960 BNE: XX1721566 BNF: cb120379994 (data) CANTIC: 981058520016006706 CiNii: DA06336332 GND: 118730541 ICCU: CFIV018882 ISNI: 0000 0001 2144 7715 LCCN: n85153068 LNB: 000197705 MBA: 33c3a112-3a62-461a-b02d-763bbe168216 NARA: 10569187 NCL: 001419364 NDL: 00470984 NLA: 35325159 NLG: 61246 NLI: 987007264797705171 NLK: KAC199617580 NLP: a0000001238198 NLR: 000134999 NSK: 000140298 NTA: 070724024 PLWABN: 9810667675905606 SELIBR: 74042 SNAC: w6cs6hck SNK: 151444 SUDOC: 028570804 TePapa: 40919 Trove: 912184 ULAN: 500198443 VcBA: 495/273913 VIAF: 98029748 WorldCat Entities: E39PBJqQyJCKg6qvr8cBhhKfMP

Portály: Lidé | Politika