Otakar Šimůnek

československý člen československého Federálního shromáždění, člen československého Národního shromáždění, ministr chemického průmyslu a politik

Otakar Šimůnek (23. října 1908 Náchod19. června 1972 Praha[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění a ministr vlád Československa.

Otakar Šimůnek
Otakar Šimůnek na V. sjezdu SED 1958
Otakar Šimůnek na V. sjezdu SED 1958
poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1954 – 1960
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1972
Čs. ministr chemického průmyslu
Ve funkci:
1951 – 1954
PředchůdceJozef Púčik
NástupceJozef Púčik
ministr - předs. Stát. plánovacího úřadu
Ve funkci:
1954 – 1962
PředchůdceJozef Púčik
NástupceAlois Indra
místopředseda 2. a 3. vlády V. Širokého a vlády J. Lenárta
Ve funkci:
1959 – 1968
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození23. října 1908
Náchod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. června 1972 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik, chemik a inženýr
OceněníŘád republiky
Řád Klementa Gottwalda
CommonsOtakar Šimůnek
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Biografie

editovat

Narodil se v dělnické rodině. Vystudoval chemii a inženýrství na technické vysoké škole. Pak se angažoval v dělnickém konzumním družstvu Včela. Od roku 1934 byl členem KSČ. Za druhé světové války byl aktivní v komunistickém odboji a v květnu 1945 byl účastníkem pražského povstání.[2]

V letech 1945-1949 zastával post pracovníka Velkonákupní společnosti družstev v Praze. Od roku 1949 do roku 1951 byl náměstkem ministra výživy a v roce 1951 se stal členem vlády jako ministr chemického průmyslu ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého. V letech 1954-1960 působil v kabinetu jako ministr - předseda Státního plánovacího úřadu, přičemž v této funkci plynule přešel i do následující druhé vlády Viliama Širokého a do třetí vlády Viliama Širokého, v níž toto portfolio obsazoval až do roku 1962. V letech 1959-1960 navíc zastával post místopředsedy druhé vlády Viliama Širokého a tutéž funkci zaujímal po celé funkční období třetí vlády Viliama Širokého (1960-1963) i vlády Jozefa Lenárta (1963-1968).[3]

Zastával i četné stranické posty. X. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V období červen 1954 - červen 1958 byl kandidátem politbyra ÚV KSČ, členem politbyra od června 1958 do prosince 1962 a členem předsednictva ÚV KSČ od prosince 1962 do dubna 1968. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, v roce 1958 Řád Klementa Gottwalda.[3]

Dlouhodobě zasedal v zákonodárných sborech. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Pardubice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Východočeský kraj, podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960) a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[4][5][6][7]

Od konce 50. let 20. století patřil mezi výrazné postavy KSČ spojené s érou Antonína Novotného. Ještě v prosinci 1967 při emotivních debatách předsednictva ÚV KSČ o sesazení Novotného z postu prvního tajemníka strany byl v táboře pronovotnovských sil.[8] Poté, co Novotný ve funkci skončil, ale během pražského jara Šimůnkův politický vliv klesl. K roku 1968 se uvádí jako důchodce, bytem v Pardubicích.[9][10][11]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Pardubice). Mandát obhájil ve volbách v roce 1971 a v parlamentu zasedal do své smrti roku 1972. Pak ho nahradil Bohuslav Chňoupek.[12][13] Od prosince 1970 působil na postu předsedy Ústřední rady družstev a od roku 1971 jako člen předsednictva Ústředního výboru Národní fronty.[3][14]

Reference

editovat
  1. Otakar Šimůnek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 
  2. Otakar Šimunek [online]. munzinger.de [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 
  7. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 464. 
  9. 1958 [online]. libri.cz [cit. 2012-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-30. 
  10. 1967 [online]. libri.cz [cit. 2012-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-06. 
  11. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 
  14. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 545. 

Externí odkazy

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy