Pavel IV.

Pavel IV.
Jeho Svatost; Pavel IV.
	223. papež
Církev	římskokatolická
Uveden do úřadu	26. května 1555 (intronizace)
Pontifikát začal	23. května 1555
Pontifikát skončil	18. srpna 1559
Předchůdce	Marcel II.
Nástupce	Pius IV.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	18. září 1505
Kardinálská kreace	22. prosince 1536
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup v Chieti (jm: 30.7.1505); arcibiskup v Brindisi (jm: 20.12.1518 – rz: 8.8.1524); kardinál-kněz u San Pancrazio (jm: 15.1.1537); arcibiskup v Chieti (jm: 20.6.1537); kardinál-kněz u San Sisto (jm: 24.9.1537); kardinál-kněz u San Clemente (jm: 6.7.1541); kardinál-kněz u St. Maria in Trastevere (jm: 24.9.1543); kardinál-biskup d. Albano (jm: 17.10.1544); kardinál-biskup d. Sabina (jm: 8.10.1546); arcibiskup v Neapoli (jm: 22.2.1549); kardinál-biskup d. Frascati (jm: 28.2.1559); kardinál-biskup d. Porto-Santa Rufina (jm: 29.11.1553); kardinál-biskup d. Ostia (e Velletri) (jm: 11.12.1553);
Zúčastnil se	papežské konzistoře 1536 (kreován kardinálem); konkláve: 1549/1550, duben 1555, květen 1555 (zvolen papežem); papežské konzistoře: červen a prosinec 1555, březen a červen 1557;
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni Pietro Carafa
Datum narození	28. června 1476
Místo narození	Capriglio, Neapolské království
Datum úmrtí	18. srpna 1559; (ve věku 83 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Santa Maria sopra Minerva
	Seznam papežů nosících jméno Pavel; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel IV. (28. června 1476 Capriglio – 18. srpna 1559 Řím), původním jménem Giovanni Pietro Carafa, byl od 23. května 1555 až do své smrti římským papežem. Byl autorem seznamu Index Librorum Prohibitorum, který, neustále doplňován, platil po několik dalších staletí.

Život

Pocházel z Neapolského království a již ve 14 letech vstoupil do dominikánského řádu. Na nátlak otce sice brzy z řádu vystoupil, ale začal se věnovat studiu teologie a v 18 letech byl vysvěcen na kněze. Později se dostal do Říma a do služeb Julia II., který ho vyslal na diplomatickou misi k aragonskému králi Ferdinandovi. Další diplomatické cesty brzy následovaly – španělské Nizozemí, kde se poprvé setkal s budoucím císařem Karlem V., do Anglie a dalších zemí. V Římě později založil řád Theatinů, italskou obdobu jezuitů. Roku 1538 získal kardinálský klobouk a roku 1542 stál u znovuobnovení římské inkvizice. Stal se také nejvyšším inkvizitorem a tím zůstal i po svém zvolení papežem. Je pohřben v kostele Santa Maria sopra Minerva.

Pontifikát

Částečně i díky vlivu inkvizice byl Giovanni Carafa roku 1555 zvolen papežem. Následně přijal jméno Pavel IV. Na Petrův stolec nastoupil jako jeden z nejstarších papežů v dějinách.

Jako papež byl Pavel IV. poháněn nacionalismem; svůj úřad využíval k zachování určitých svobod tváří v tvář čtyřnásobné zahraniční okupaci. Podobně jako papež Pavel III. byl nepřítelem rodiny Colonnů. Jeho zacházení s Giovannou d'Aragona, která se do této rodiny provdala, vyvolalo další negativní ohlasy z Benátek, protože Giovanna byla dlouhodobě patronkou umělců a spisovatelů.^[1]

Ve své zahraniční politice byl rozhodným odpůrcem Španělska a Habsburků vůbec, a tak v určitých momentech byl ochoten podpořit i Francii, ačkoli spojenectví nikdy nenabylo důvěrného charakteru. Pavlova politika vyprovokovala španělského krále, Karla V., aby společně se svým synem a následníkem trůnu Filipem přitáhl k Římu. Pavel IV. odpověděl zahájením církevního procesu, ve kterém byli oba muži obviněni z hereze a usilování o život papeže. Avšak po smrti svého otce nový král Filip II. dohodl v září 1557 mír v Cave.

Papež následně dále posiloval pozici inkvizice. Roku 1558 jmenoval doživotně nejvyšším inkvizitorem kardinála Micheleho Ghislieriho, budoucího papeže Pia V., a dal mu na starost reformu církve.

Proces s kardinálem Moronem

Právě do doby roztržky mezi papežem a Španělskem spadá i obvinění kardinála Moroneho z podpory kacířství a s ním započatý inkviziční proces. Kardinál měl být i upálen, ale papežova smrt 2 roky po Moroneho zatčení inkvizici na čas ochromila a Morone byl osvobozen. Ještě před smrtí však Pavel IV. stihl vydat bulu Cum ex apostulatus officio, podle níž každý, kdo byl podezřelý z hereze, i když byl později očištěn, nesměl být zvolen papežem.

Dílo a smrt

Cum nimis absurdum
Sanctum officium
Pavel IV. byl také autorem prvního centrálně platného indexu zakázaných knih Index Librorum Prohibitorum, který v roce 1559 vyšel v Římě, Benátkách, Janově, Bologni a v Avignonu. Zemřel nedlouho po jeho vydání, 18. srpna 1559 v Římě.

Stříbrňák ražený v Římě za pontifikátu Pavla IV. v r. 1555

Odkazy

Reference

↑ ROBIN, Larsen; LEVIN. Encyclopedia of Women in the Renaissance. [s.l.]: [s.n.] S. 24. (anglicky)

Literatura

Kowalski Jan Wierusz, Encyklopedie papežství. Praha 1994.
Hroch Miroslav - Skýbová Anna, Králové, kacíři, inkvizitoři. Praha 1987.
Holeček František J., Reformní papež „protireformace" Pavel IV. a jeho svět

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel IV. na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Pavel v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
(anglicky) The Hierarchy of the Catholic Church – Pope Paul IV

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papež Papež
Předchůdce: Marcel II.	1555–1559 Pavel IV.	Nástupce: Pius IV.

[1] ROBIN, Larsen; LEVIN. Encyclopedia of Women in the Renaissance. [s.l.]: [s.n.] S. 24. (anglicky)

[1]