Prevence
Prevence (z lat. praevenire, tj. předcházet) je soustava opatření, která mají bránit výskytu nežádoucího jevu a snižovat pravděpodobnost jeho vzniku. Snaží se předcházet například nemocem, drogovým závislostem, zločinům, nehodám, neúspěchu ve škole, sociálním konfliktům, násilí nebo ekologickým katastrofám.[1] Preventivní opatření ale nemusejí být efektivní.[2]
Typy prevence
editovatPrimární prevence, která zkoumá předpoklady, podmínky a příčiny jevů, jimž se má bránit, a hledá způsoby, jak zmíněným jevům předcházet, přičemž bývá zaměřena na veškeré obyvatelstvo.
Sekundární prevence se snaží příslušné jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování, šíření.
Terciární prevence se snaží zabránit opakování výskytu nežádoucího jevu. Je zaměřena na osoby právě vyléčené, propouštěné z výkonu trestu a podobně. [1]
Součástí primární prevence jsou dále:
- Nespecifická primární prevence - aktivity snižující riziko vzniku nežádoucích jevů prostřednictvím lepšího využívání volného času jedince (různé zájmové kroužky či sportovní aktivity), dále přístup podporující zdraví, prevence se nevztahuje k žádnému konkrétnímu nežádoucímu jevu, působí obecně, nespecificky.
- Specifická primární prevence - aktivity zaměřené na konkrétní cílovou skupinu a druh nežádoucího jevu, zaměřuje se na předcházení vzniku konkrétního rizika.
- Indikovaná primární prevence - jedinec byl indikován, tzn. vybrán (diagnostikou, screeningem či jiným šetřením), cílem je zachytit problém u jedince co nejdříve, posoudit jeho stav a vyhodnotit potřebnost specifických intervencí.[3]
Rizikové chování
editovatRizikové chování je častým používaným pojmem v dokumentech týkající se prevence.
Na fungování člověka má negativní dopad jak z fyzického, tak psychického hlediska. Je ohrožující pro konkrétní osobu, ale i pro její okolí.[3] Má za následek zvýšené riziko zdravotních, sociálních, psychických, vzdělávacích a dalších hrozeb.[4]
Často se vyskytují i termíny jako nežádoucí jevy či sociálně patologické jevy. Tyto termíny souhrnně označují závažné poruchy chování jedince. Projevují se porušováním zejména sociálních norem, v některých případech i právních.[3]
Mezi formy rizikového chování se řadí: „rizikově zdravotní návyky, rizikové sexuální chování, agresivní chování, delikventní chování, rizikové chování ke společenským institucím, hráčství a rizikové sportovní aktivity.“ Jednotlivé formy tohoto chování se u jedince často vyskytují souběžně.[3]
Prevence ve školství
editovatŠkoly mají povinnost realizovat programy prevence rizikového chování.[5]
Základním a výchozím dokumentem je Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže. Klíčovou roli při implementaci tohoto dokumentu zajišťuje MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Mezi nejzákladnější dokumenty školy patří:
- školní preventivní strategie
- školní preventivní program (minimální preventivní program)
- program proti šikanování [6]
Školy a učitelé hrají významnou roli při prevenci rizikového chování. Důležité je ve školním prostředí vytvořit pocit bezpečí a sounáležitosti.[7] Podpora well-beingu na základních školách se ukazuje jako důležitá součást vzdělávání a rozvoje dětí.[8] Cílem účinných preventivních programů je snížit riziko vzniku nežádoucích jevů.[9]
Na realizování prevence na školách se podílí: školní metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog, speciální pedagog, třídní učitelé a další pedagogičtí pracovníci školy.[10] Systém prevence sociálně patologických jevů se ve školách opírá především o funkci školního metodika prevence.[11] Mezi jeho standardní činnosti patří:
- metodická a koordinační činnost,
- podpora pozitivního sociálního klimatu,
- zajištění podpůrného prostředí pro žáky.
Zastupuje tedy mnohostrannou roli při úspěšné realizaci preventivních programů ve školách.[12]
Škola se snaží předcházet těmto druhům rizikového chování:
- agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové formy komunikace prostřednictvím multimédií, násilí, vandalismus, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie
- záškoláctví,
- závislostní chování, užívání všech návykových látek, netolismus, gambling
- rizikové sporty a rizikové chování v dopravě, prevence úrazů
- spektrum poruch příjmu potravy,
- negativní působení sekt,
- sexuální rizikové chování.[13]
Reference
editovat- ↑ a b MAŘÍKOVÁ, Hana; PETRUSEK, Miloslav; VODÁKOVÁ, Alena. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 80-7184-311-3.
- ↑ Abject prevention – a critical study on European behavior change interventions. www.uni-frankfurt.de [online]. [cit. 2024-12-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MIOVSKÝ, Michal. Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. [online]. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK, VFN, 2015 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online.
- ↑ HUTYROVÁ, Miluše. Děti a problémy v chování: etopedie v praxi.. 1.. vyd. [s.l.]: Portál, 2019. ISBN 978-80-262-1523-3.
- ↑ Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-74
- ↑ Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2019). Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2019-2027. https://www.msmt.cz/uploads/narodni_strategie_primarni_prevence_2019_27.pdf
- ↑ Brooks, F. M., Magnusson, J., Spencer, N., & Morgan, A. (2012). Adolescent multiple risk behaviour: an asset approach to the role of family, school and community. Journal of public health, 34(suppl_1), i48-i56.
- ↑ Bula, M., & Nehyba, J. (2022). Charakteristika a efekt programů na podporu well-beingu ve vzdělávání adolescentů: přehledová studie. Studia paedagogica, 27(3), 63-97.)
- ↑ Onrust, S. A., Otten, R., Lammers, J., & Smit, F. (2016). School-based programmes to reduce and prevent substance use in different age groups: What works for whom? Systematic review and meta-regression analysis. Clinical psychology review, 44, 45-59.
- ↑ Česká školní inspekce. (2022). Kvalita vzdělávání v České republice: Výroční zpráva 2021/2022. Dostupné online: https://www.csicr.cz/CSICR/media/Elektronicke-publikace/2022/Vyrocni_zprava_Ceske_skolni_inspekce_2021_2022/html5/index.html?pn=1
- ↑ Procházka, M. (2005). Příprava pedagogů na realizaci prevence na základních školách. Pedagogická orientace, 15(3), 95-97.)
- ↑ Procházka, M. (2020). Barriers to the implementation of primary prevention of risky behaviour in school in the context of teacher/school prevention methodologist activities. Pedagogická orientace, 30(4).
- ↑ Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2010, s. 1). Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Dostupné ke stažení z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny
