Sierra Leone
Sierra Leone, plným názvem Republika Sierra Leone, je přímořský stát v západní Africe, ležící při pobřeží Atlantského oceánu na západě a jihu. Pevninskou hranici má na jihovýchodě s Libérií (306 km) a na východě a severu s Guineou (652 km).[3] Sierra Leone v překladu znamená „lví hory“.
Název
editovatZemě dostala v roce 1460 portugalské jméno Serra do Leão podle tvaru pobřežních hor připomínajících lví zuby. Po roce 1500 se na mapách objevila španělská obdoba názvu Sierra Leona.[zdroj?]
Dějiny
editovat
Nepřetržité osídlení na území Sierry Leone je doložené již z období před 2 500 lety. Od 9. století používaly zdejší kmeny železo a okolo roku 1000 se část z nich začala živit zemědělstvím. Hustý prales chránil místní obyvatele před expanzí mocných státních útvarů severozápadní Afriky, Ghanskou říší a později také jejími nástupci, říší Mali a Songhaj. Těžko sem tak pronikaly islámské vlivy ze severní Afriky. Při migraci velkého množství kmenů na počátku 15. století se na území Sierra Leone usadili dodnes dominantní kmeny Mendeů a Temneů.[4]
Tato země byla jednou z prvních, kterou v západní Africe kontaktovali Evropané. Portugalský objevitel Pedro de Sintra, který k místnímu pobřeží připlul v roce 1462, pojmenoval zdejší pohoří Serra de Leao (italsky Sierra Leone) tedy Lví hory. Prý to bylo z důvodu, že mu zdejší pohoří připomínalo spící lvici. Dle jiných pramenů prý Portugalcům ozvěny hromů v místních skalách připomínaly řev lvů.[5] Portugalci zde v roce 1495 založili přístav. Brzy je následovali Francouzi a Holanďané. Záhy se na pobřeží rozvinul obchod s otroky. Kromě otroků získávali evropští obchodníci od domorodých obyvatelů výměnou za kovové zboží a látky také slonovinu a tropické dřevo.[6] V roce 1526 zakoupil Angličan John Hawkins 500 místních otroků, načež je odvezl do kolonií v Novém světě.[zdroj?]
Doba kolonialismu
editovat
V roce 1787 založili britští abolicionisté v Sieře Leone přístav Freetown, svobodné město, kde byli usazeni osvobození černí otroci z Anglie, kolonií Spojeného království v severní Americe a jiných částí Afriky.[7] Tito osvobození černoši byli známí jako Krio. O pět let později v roce 1792 se Sierra Leone stala jednou z prvních britských kolonií v západní Africe.[8]
Po všeobecném zákazu otrokářství v roce 1807 začali na území Sierry Leone proudit další osvobození otroci a význam této britské kolonie v západní Africe dál vzrůstal. Významně Freetown rozšířili otroci, kteří sem byli převezení v roce 1800 z Jamajky. Po roce 1840 již v zemi sídlilo na 40 000 osvobozených otroků.[9] Britové využívali Freetown jako námořní základnu pro protiotrokářské hlídky a v roce 1808 učinili ze Sierry Leone svou královskou kolonii. Mezi lety 1821 až 1874 zde sídlil britský guvernér, který kromě Sierry Leone spravoval také britské osady v Ghaně a Gambii.[8]
Významnou událostí bylo založení univerzity Fourah Bay College v roce 1827, která jako jediná vysoká škola v oblasti přitahovala mnoho anglicky hovořících studentů. Stejně jako v sousední Libérii došlo i zde k jisté separaci a vymezování osvobozených „probritských“ Kriů proti zbytku domorodého obyvatelstva. Ozbrojený odpor kmenů Mende a Temne proti britské nadvládě vyvolalo vyhlášení protektorátu v roce 1896 a následná snaha vládních orgánů o zavedení „daně z chýše“.[10] Nejvýznamnější vzpourou proti britské nadvládě bylo povstání Hut Tax z roku 1898, v jehož čele stál Bai Bureh. Povstání bylo Brity po čtyřech měsících potlačeno, Bai Bureh byl odeslán do vyhnanství a 96 jeho lidí bylo pověšeno.[11]
Dekolonizaci Sierry Leone zahájili Britové v roce 1951, kdy zavedli v zemi ústavu. O dva roky později byla vytvořena ministerská správa v čele se sirem Miltonem Margaiem. Margai se v roce 1960 stal ministerským předsedou.[zdroj?]
Období nezávislosti
editovatPo druhé světové válce následovala Sierra Leone další bývalé britské kolonie a 27. dubna 1961 získala nezávislost a statut člena Britského společenství národů. Byl zaveden parlamentní systém a prvním ministerským předsedou se stal Milton Margai, který stanul v čele dominantní Sierraleonské lidové strany (Sierra Leone Peoples Party – SLPP).[12]
Již první roky nezávislosti však přinesly politickou nestabilitu a násilné převraty poté, když v roce 1964 zemřel zakladatel samostatného státu Sierry Leone, Milton Margai. Jeho bratr Albert Margai zemi jako ministerský předseda spravoval do roku 1967, kdy se konaly parlamentní volby, v nichž zvítězil Všelidový kongres (All People's Congress – APC) Siaka Stevense. Margai i Stevens však byli uvězněni brigádním generálem Davidem Lansanou, kterého ovšem vzápětí odstranili jeho armádní nadřízení z Národní reformační rady (NRC). I ty ovšem potkal podobný osud. Siaka Probyn Stevens se mohl v dubnu 1968 vrátit do úřadu předsedy vlády. V letech 1971 a 1974 se konaly další pokusy o puč. Stevens byl od roku 1971 prezidentem Sierry Leone a od roku 1977 se těšil plné podpoře parlamentu poté, co se konkurenční Lidová strana Sierry Leone připojila k APC. Rok 1977 provázely studentské demonstrace proti zkorumpované vládě a zpronevěřování fondů. V roce 1978 došlo ke změně ústavy, přičemž byly zakázány všechny strany kromě vládní APC. Jednobarevné volby se pak konaly v roce 1981.[13]
Občanská válka
editovat
V roce 1985 Siaka Stevens odstoupil a na jeho místo byl z vůle samotného Stevense dosazen jeho generálmajor Joseph Saidu Momoh. Momoh se poté pokusil o některé ústavní reformy, které by vedly k větší demokratičnosti a pluralitě systému. Nová ústava byla přijata v červenci 1991. Již na jaře téhož roku ovšem vypuklo ve východní části země při hranicích s Libérií ozbrojené povstání Jednotné revoluční fronty (RUF) kapitána Fodaye Sankoha. RUF složená původně z bývalých členů ozbrojené skupiny Charlese Taylora či bojůvek z Burkina Faso byla podporovaná ze sousední Libérie a brzy se jí podařilo ovládnout strategicky významné diamantové doly v okresu Kono.[14]
Armáda se nejprve snažila bránit ústřední vládu, ale poté se sama obrátila proti ní. 29. dubna 1992 proběhl úspěšný ozbrojený převrat a prezident Momoh byl donucen uniknout do Guineje. Kapitán Valentine Strasser, vůdčí osobnost puče, poté ovládl Prozatímní národní vládnoucí radu (National Provisional Ruling Council – NPRC), avšak v boji s povstalci RUF prokázal stejnou neschopnost jako Momohova vláda. RUF se do roku 1995 zmocňuje většiny země a oblehne hlavní město Freetown. Vláda tehdy v kritické chvíli najmula několik stovek zahraničních žoldnéřů, kteří situaci opět otočili ve prospěch NPRC. Ta byla pod domácím i mezinárodním tlakem donucena uspořádat všeobecné volby v roce 1996, které do prezidentského úřadu vynesly diplomata Ahmada T. Kabbaha.[zdroj?]
Dohodou z Abidžanu z listopadu 1996 vznikl křehký smír mezi vládou a RUF. Kabbaha ovšem již v květnu 1997 svrhla Revoluční rada ozbrojených sil (Armed Forces Revolutionary Council – AFRC) pod vedením podplukovníka Johnnyho Paula Koromy. Nová vláda s RUF spolupracovala a dohodla jisté sdílení pravomocí. Sesazený prezident Kabbah byl znovudosazen po úspěšné intervenci nigerijských sil ECOMOG (zkratka pro ECOWAS Monitoring Group) v roce 1998. Intervenci předcházelo embargo Rady bezpečnosti OSN na dovoz pohonných hmot a zbraní a jednání mezi vůdci junty a zástupci ECOWASu, které ovšem nevedlo k žádaným výsledkům.[15]
V lednu 1999 se uskutečnil další, tentokrát neúspěšný pokus RUF svrhnout prezidenta Kabbaha, při kterém povstalci Foday Sankoha dočasně obsadili část hlavního města, kde se dopouštěli masových vražd a mrzačení obyvatel. Mezi Kabbahem a Sankohovými povstalci se 7. července 1999 podařilo vyjednat mír – mírovou dohodu z Lomé. Ta umožnila zapojení ozbrojenců do státní správy; například Foday Sankoh tak získal významný vládní post, umožňující kontrolu nad těžbou diamantů. Zejména RUF ovšem dohodu z Lomé porušovala. Její čelní představitelé byli zatčeni a zbaveni správních funkcí po událostech z května 2000, kdy bylo ozbrojenci RUF zastřeleno několik účastníků demonstrace proti porušování smlouvy z Lomé. Četným útokům byly vystaveny rovněž jednotky OSN, které od listopady 1999 měly dohlížet na plnění závazků z Lomé. Bylo tedy třeba sjednat další smlouvu, k čemuž došlo v listopadu 2000 v Abuje. Navíc bylo třeba znovu nastartovat projekt Odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění povstaleckých vojáků do společnosti (Disarmament, Demobilization and Reintegration, DDRR), který byl začleněn již do dohody z Lomé. Útoky RUF nicméně pokračovaly, povstalci se blížili k hlavnímu městu a situace se dále komplikovala, když do Sierry Leone vstoupila vojska Guineje, aby zničila základny RUF, které byly využívány i pro aktivity RUF na území Guinejské republiky. Velká Británie do země vyslala své jednotky za účelem evakuace osob pod konzulární ochranou Spojeného království. Teprve druhá dohoda z Abuji z května 2001 situaci uklidnila. Oficiálně ohlásil ukončení občanské války v zemi prezident Kabbah až v lednu 2002.[16]
Současnost
editovatV květnu 2002 dosáhla strana SLPP v prezidentských i parlamentních volbách drtivého vítězství, načež je Kabbah jmenován prezidentem na dalších pět let. Téhož roku se ze země stahuje většina britských vojáků i pracovníků UNAMSILu a je zřízen Zvláštní soud pro Sierru Leone (Special Court for Sierra Leone – SCSL), který dostal za úkol prošetřit a potrestat válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které se v průběhu občanské války v zemi odehrály.[17]
Státní symboly
editovatVlajka
editovatSierraleonská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy v barvách zelené, bílé a blankytně modré.
Hymna
editovatSierraleonská hymna je píseň High We Exalt Thee, Realm of the Free (česky Oslavíme tě, svobodná země). Text napsal Clifford Nelson Fyle a píseň složil John Akar.
Geografie
editovat
Sierra Leone se nachází na západním pobřeží Afriky mezi sedmou a desátou severní rovnoběžkou. Na severu a severovýchodě tento stát o rozloze 71,740 km2 sousedí s Guineou a na východě a jihovýchodě s Libérií. Zvlněný povrch země se zvedá směrem k severní hranici. Podél pobřeží se táhne nížinný pás bažin s lagunami a mangrovovým pralesem, za nímž se rozprostírá široká a úrodná aluviální nížina. Ve vnitrozemí převládají savany a tropické deštné lesy. Severovýchod země patří do Guinejské vysočiny a zde také leží nejvyšší bod země Loma Mansa měřící 1948 m n. m.[zdroj?]
Říční síť v zemi je hustá. Většina řek protékající zemí pramení v Guineji. Mezi největší toky patří řeky Jong, Mano, Rokel, Kaba, Sewa Kolenté či Moa. Řeka Mano tvoří část hranice s Libérií a řeka Kolenté odděluje na severozápadě Sierru Leone od Guineje.[zdroj?]
Podnebí v zemi je tropické, vlhké s vysokými teplotami. V hlavním městě Freetownu je průměrná teplota nejteplejšího měsíce dubna 28 °C a nejchladnějšího července 25 °C . Nejvíce srážek spadne na západě při pobřeží a to 5500 mm. Ve vnitrozemí naprší v průměru 2000–2500 mm srážek. Období dešťů trvá v zemi od května do října.[3]
Politický systém
editovatSierra Leone je prezidentskou republikou, v jejímž čele v současnosti stojí prezident Julius Maada Bio. Výkonná moc leží v rukou přímo voleného prezidenta a jeho kabinetu. Prezident je hlavou státu a vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil a policie. Parlament má legislativní funkci. Tento systém byl zaveden změnou ústavy v roce 1991.[zdroj?]
Administrativní rozdělení
editovatZemě se dělí na 4 provincie – Eastern Province, North Western Province, Northern Province a Southern Province a jedno území Western Area. Tyto provincie jsou dále rozděleny na 12 distriktů – Bombali District, Koinadugu District, Tonkolili District, Port Loko District, Kambia District, Kenema District, Kono District, Kailahun District, Bo District, Bonthe District, Moyamba District a Pujehun District a Western Area na 2 distrikty – Western Area Urban District a Western Area Rural District.[zdroj?]
Největší města
editovat
Ekonomika
editovatEkonomika Sierra Leone trpí dlouhodobými vnitřními politickými konflikty, které brání pozitivním změnám. Většinu strategických podniků kontrolují evropští a asijští investoři nebo menší podnikatelé. Mezi hlavní zdroje příjmů země patří tropické lesy s vyhledávanými druhy tvrdého dřeva, také nerostné suroviny a rybolov.[zdroj?]
Sierra Leone je rozvojový stát s významným těžebním průmyslem. Těží se rutil, diamanty, bauxit, zlato a ilmenit. Nacházejí se zde světové zásoby rutilu, ze kterého se získává titan. Ze zisků z prodeje diamantů se financuje nákup zbraní, proto se často označují jako „krvavé diamanty“. V období let 2000–2003 platilo embargo na jejich vývoz vyhlášené Radou bezpečnosti OSN[nedostupný zdroj]. Význam má těžba dřeva. Pěstují se rýže, maniok, batáty, palmová jádra a olej, podzemnice olejná, káva, kakao a ovoce. Z živočišné výroby má význam rybolov, chov skotu, ovcí a drůbeže. V zemi je prakticky jen silniční doprava, železniční je velmi řídká. Průmysl je slabě rozvinutý, zpracovávají se hlavně zemědělské produkty a dřevo.[zdroj?]
Infrastruktura
editovatBritové na území státu postavili železnici ještě v roce 1908, z níž se ale zachovalo pouze torzo. V roce 1971 byla tato železnice odstavena. Cesty tvoří zhruba 6750 km, mnohé z nich jsou však zničeny po občanské válce a opravují se. Část dopravy je vykonávána po vodní cestě. Přístav ve Freetownu je považován za jeden z největších v západní Africe. Mezinárodní letiště se nachází ve městě Lungi vzdálené cca 2 hodiny autem od Freetownu. V Sierra Leone se jezdí vpravo.[zdroj?]
Obyvatelstvo
editovat
V roce 2013 žije v Sieře Leone přibližně 6 190 000 obyvatel. Populace je mladá a přes 40 % lidí v zemi je mladších 15 let. Téměř dvě třetiny obyvatel žijí na venkově.[zdroj?]
Hlavními etniky v Sieře Leone jsou zástupci kmenů Mende, Temne, Bulomo, Limbo a další.[18]
71 % obyvatel Sierry Leone jsou muslimové, 27 % křesťané a 2 % příslušníci tradičních afrických náboženství.[19]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ PALÁT, Pavel. U - hesla [online]. Heraldická Terminologická Konvence, 2016-10-08, rev. 2017-02-16 [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Graham Bateman, Eganová Victoria. Encyklopedie Zeměpis světa Praha: 1999. [dále jen Bateman, Eganová (1999)]. Str. 160.
- ↑ BEAH, Ismael. Došel jsem daleko. Brno: Jota, 2007. ISBN 978-80-7217-530-7. S. 275. [Dále jen: Beah (2007)].
- ↑ LANGE, Harald. Sierra Leone. Praha: Panorama, 1986. S. 19. [Dále jen: Lange (1986)].
- ↑ Baeh (2007), Str. 275.
- ↑ ILIFFE, John. Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-468-6. S. 190. [Dále jen: Iliffe (2001)].
- ↑ a b Baeh (2007), Str. 276.
- ↑ KLÍMA, Jan. Dějiny Afriky. Vývoj kontinentu´, regionů a států. Praha: Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-189-7. S. 143. [Dále jen: Klíma (2012)].
- ↑ Baeh (2007), Str. 277.
- ↑ Klíma (2012), Str. 188.
- ↑ Baeh (2007), Str. 277–278.
- ↑ Baeh (2007), Str. 278–279.
- ↑ Baeh (2007), Str. 279.
- ↑ Baeh (2007), Str. 280.
- ↑ Baeh (2007), Str. 280–282.
- ↑ Baeh (2007), Str. 282.
- ↑ Klíma (2012), Str. 35.
- ↑ United Nations High Commissioner for Refugees. 2010 Report on International Religious Freedom – Sierra Leone [online]. UNHCR.org [cit. 2012-05-20]. Dostupné online.
Literatura
editovat- WESTERMAN, Frank. El Negro. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2007. 229 s. ISBN 978-80-87053-11-9.
- BATEMAN, Graham; EGANOVÁ, Victoria. Encyklopedie Zeměpis světa. Praha: Columbus, 1999. 512 s. ISBN 80-901727-6-8.
- LANGE, Harald. Sierra Leone. Praha: Panorama, 1986. 211 s.
- BEAH, Ishmael. Došel jsem daleko. Brno: Jota, 2007. 285 s. ISBN 978-80-7217-530-7.
- ILIFFE, John. Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu. Praha: Vyšehrad, 2001. 376 s. ISBN 80-7021-468-6.
- KLÍMA, Jan. Dějiny Afriky. Vývoj kontinentu´, regionů a států. Praha: Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-189-7. S. 687.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sierra Leone na Wikimedia Commons 
Průvodce Sierra Leone ve Wikicestách
Slovníkové heslo Sierra Leone ve Wikislovníku- Politický vývoj země [1]
- Sierra Leone - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-04. (anglicky)
- Sierra Leone (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Sierra Leone Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
- Bureau of. Background Note: Sierra Leone [online]. U.S. Department of State, 2011-08-01 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Sierra Leone [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-16. (anglicky)
- Library of Congress. Country Profile: [online]. 2008-10-06 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v. Souhrnná teritoriální informace: [online]. Businessinfo.cz, 2008-10-06 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
- FYFE, Christopher, a kol. Sierra Leone [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
Autoritní data  |
|
|---|