Spořice (výhybna)
Spořice (nebo též Výh Spořice) byly výhybna, která ležela v km 121,500 železniční trati Praha–Chomutov a odbočovala z ní spojka do odbočky Dubina.[3] Výhybna byla zprovozněna v roce 1961.[2] Provoz výhybny byl ukončen 16. března 2007, v následujících dnech byla provedena likvidace výhybny. Původní trať přes Spořice ustoupila těžbě hnědého uhlí a byla nahrazena přeložkou trati přes Březenský tunel a Droužkovice.[4] Výhybna se nacházela jižně od obce Spořice, na jejímž katastru rovněž ležela.[2]
| Spořice | |
|---|---|
 | |
| Stát | Česko |
| Souřadnice | 50°25′48,47″ s. š., 13°23′13,7″ v. d. |
| Provozovatel dráhy | České dráhy |
| Kód stanice | 581397[1] |
| Trať | Praha–Chomutov |
| Nadmořská výška | 330[2] m n. m. |
| V provozu | 1961[2] – 16. března 2007 |
| Zabezpečovací zařízení | RZZ[1] |
| Dopravní koleje | 2[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis výhybny
editovatVýhybna byla vybavena reléovým zabezpečovacím zařízením, které byl ovládáno výpravčím z řídicího panelu dopravní kanceláře výhybny. Zabezpečovací zařízení neumožňovalo posun, ten se ve výhybně neprováděl. Ve výhybně byly dvě dopravní koleje (č. 1 a 3), obě s užitečnou délkou 681 m. Výhybna byla osazena celkem sedmi výhybkami, všechny byly zapojeny do zabezpečovacího zařízení, byly opatřeny elektromotorickými přestavníky, ale neměly ohřev. Výhybna byla kryta třemi vjezdovými návěstidly: L od Března u Chomutova, S od Chomutova a DS od odbočky Dubina. Provoz vlaků v přílehlých traťových úsecích byla zabezpečena traťovým zabezpečovacím zařízením 2. kategorie: z/do Chomutova a Dubiny byl traťový souhlas s izolovanou kolejnicí, z/do Března u Chomutova pak reléový poloautomatický blok.[1][3]
Reference
editovat- ↑ a b c d Plánek výhybny Spořice. CD 2. změna GVD 2004/2005. České dráhy, leden 1999.
- ↑ a b c d Spořice. Atlas kolejowy / Atlas drah [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Staniční řád výhybny Spořice. Chomutov: České dráhy, 2002. Dostupné online.
- ↑ HRŮZA, Roman. Konec staré březenské trati. Želpage [online]. 2007-03-27 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.