Stanislav Motl
Stanislav Motl (* 6. března 1952 Ústí nad Orlicí) je český novinář a spisovatel.
| Stanislav Motl | |
|---|---|
 Stanislav Motl | |
| Narození | 6. března 1952 (72 let) Ústí nad Orlicí  Československo |
| Povolání | novinář, spisovatel a světoběžník |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Ocenění | Cena Egona Erwina Kische (2011) Krameriova cena (2017) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatStanislav Motl vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinář začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. V období normalizace byl reportérem nejprve v časopise Svět v obrazech, poté v týdeníku Signál. V tomto časopise ministerstva vnitra mj. vylíčil v reportáži průběh Palachova týdne z pohledu tehdejší moci.[1] Po listopadu 1989 publikoval v časopise Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období druhé světové války. Od roku 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství[2], který dostal i televizní podobu.
V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy (vyšlo v nakladatelství Eminent). Je autorem scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran (2003) a hlavní cenu E. E. Kische (2011).
Kontroverze
editovatPřestože má platné lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydané ministerstvem vnitra ČR 14. 11. 1995, je někdy spojován s bývalou Státní bezpečností, která ho v letech 1974–1979 registrovala pod písmenem C (kandidáti tajné spolupráce a důvěrníci). Jeho lustrační osvědčení však neosvědčuje žádnou vědomou spolupráci a nositel tohoto osvědčení splňuje tedy – dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 – všechny podmínky lustračního zákona.[3]
Bibliografie (výběr)
editovat- 1990 – Muži generála Pattona, Novinář, ISBN 80-7077-468-1
- 1991 – A třináctý byl kat, Garamond, ISBN 80-900682-0-0
- 1992 – Tváře osudu: Stopami slavných i zapomenutých, AZ Servis
- 2001 – Nacisté pod ochranou aneb Kdo vlastně prohrál válku?, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-56-8
- 2002 – Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-61-4
- 2004 – Strážce brány, X-gem, ISBN 80-7199-080-9
- 2006 – Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-51-7
- 2007 – Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-69-X
- 2008 – Oběti a jejich vrazi – O tom, jak Česká republika pomáhala unikat válečným zločincům, Rybka Publishers, ISBN 80-87067-89-4
- 2009 – Lída Baarová a Joseph Goebbels, Eminent, ISBN 978-80-7281-350-6
- 2010 – Cesty za oponu času 1 – Stopy, fakta, tajemství…, Eminent, ISBN 978-80-7281-414-5
- 2010 – Svědek z cely smrti, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87067-47-5
- 2010 – Strážce brány, Eminent, ISBN 978-80-7281-361-2
- 2011 – Cesty za oponu času 2 – Ozvěny lidické noci, Eminent, ISBN 978-80-7281-426-8
- 2012 – Cesty za oponu času 3 – Bomba pro T. G. Masaryka, Eminent, ISBN 978-80-7281-448-0
- 2013 – Děti Antonína Kaliny. Příběh českého vězně, jehož odvaha překonala sílu smrti, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87067-31-4
- 2014 – Cesty za oponu času 4 - Šifra Karla IV., Eminent, ISBN 978-80-7281-486-2
- 2015 – Válka před válkou – Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-21-0
- 2020 – Osudové lásky, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-79-1
- 2020 – Kudy kráčela smrt, Eminent, ISBN 978-80-7281-558-6
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ REJŽEK, Jan. REJŽEK: Poslanci Ondráčkovi k výročí bití při Palachově týdnu. lidovky.cz [online]. 2014-01-14 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁČEK, Ondřej. Lovec nacistů Motl přechází z Novy do Českého rozhlasu. ČT24 [online]. 2010-01-07 [cit. 2010-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-06.
- ↑ Nález ústavního soudu České a Slovenské federativní republiky (pléna) ze dne 26. listopadu 1992 Sb. Zn. PL ÚS 1/92
Literatura
editovat- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 141, 188, ISBN 978-80-239-9604-3.
- Slovník Klubu autorů literatury faktu. Vydalo nakladatelství Epocha v roce 2012, ISBN 978-80-7425-139-9.
- http://www.bubinekrevolveru.cz/jan-pohorsky-muj-pohled-na-kauzu-stanislav-motl-ad-viktor-karlik-cunas-cunasove
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Motl na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Motl
- Stanislav Motl Archivováno 16. 9. 2009 na Wayback Machine., Česká televize, Před půlnocí, 7. září 2009
