Vladimir Bonč-Brujevič

ruský bolševický žurnalista a spisovatel

Vladimir Dmitrijevič Bonč-Brujevič (rusky Владимир Дмитриевич Бонч-Бруевич; 28. červnajul./ 10. července 1873greg., Moskva14. července 1955, Moskva)[1] byl člen bolševické strany, žurnalista, historik a spisovatel. Jeho bratr byl generál Michail Bonč-Brujevič.[1]

Vladimir Dmitrijevič Bonč-Brujevič
Narození28. červnajul. / 10. července 1873greg.
Moskva
Úmrtí14. července 1955 (ve věku 82 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materCuryšská univerzita
Povolánípřekladatel, novinář, spisovatel, politik, historik a revolucionář
ZaměstnavateléStátní literární muzeum
Státní muzeum dějin náboženství
OceněníLeninův řád
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Pamětní medaile 800. výročí Moskvy
Politické stranyRuská sociálně demokratická dělnická strana (od 1898)
Komunistická strana Sovětského svazu
Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická)
ChoťVěra Michajlovna Veličkinová
DětiJelena Vladimirovna Bončová-Brujevičová
PříbuzníMichail Dmitrijevič Bonč-Brujevič (sourozenec)
Viktor Leopoldovič Bonč-Brujevič (vnuk)
PodpisVladimir Dmitrijevič Bonč-Brujevič – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Vladimir Bonč-Brujevič se narodil v rodině polského původu. Nastoupil na Moskevskou univerzitu, ale nedokončil ji.

V roce 1896 emigroval Bonč-Brujevič do Švýcarska, kde roku 1898 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Studoval na univerzitě v Curychu. Roku 1899 odešel do Kanady. Po rozkolu strany roku 1903 přešel k bolševikům.

V roce 1905 se Bonč-Brujevič vrátil do Ruska a pracoval v novinách Novaja Žizň. V průběhu revoluce působil v Petrohradu, kde dodával revolucionářům zbraně.

Roku 1912 působil v redakci novin Pravda. V roce 1917 se stal členem Petrohradského sovětu. V roce 1918 se Bonč-Brujevič stal členem Socialistické akademie věd, kde setrval až do roku 1920.

Po Leninově smrti psal Bonč-Brujevič o dějinách Ruska, náboženství, sektách a etnografii.

Roku 1933 roku se Bonč-Bruevič stal ředitelem Národního muzea literatury v Moskvě. Od roku 1945 až do smrti byl ředitelem muzea dějin náboženství a ateismu v Leningradě.

Vladimir Bonč-Brujevič je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бонч-Бруевич, Владимир Дмитриевич na ruské Wikipedii.

  1. a b Кудряков, В. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-11]. Heslo БОНЧ-БРУЕ́ВИЧ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-11. (rusky) 

Literatura

editovat
  • ŘOUTIL, Michal. Bolševici a ruští sektáři. Vladimir Bonč-Brujevič a jeho „proroci revoluce“. Dějiny a současnost. Listopad 2017, roč. XXXIX, čís. 9, s. 40–43. ISSN 0418-5129. 

Externí odkazy

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy