Vladimir Bonč-Brujevič

Vladimir Dmitrijevič Bonč-Brujevič
Vladimir Dmitrijevič Bonč-Brujevič
Narození	28. červnajul. / 10. července 1873greg.; Moskva
Úmrtí	14. července 1955 (ve věku 82 let); Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Curyšská univerzita
Povolání	překladatel, novinář, spisovatel, politik, historik a revolucionář
Zaměstnavatelé	Státní literární muzeum; Státní muzeum dějin náboženství
Ocenění	Leninův řád; medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945; Pamětní medaile 800. výročí Moskvy
Politické strany	Ruská sociálně demokratická dělnická strana (od 1898); Komunistická strana Sovětského svazu; Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická)
Choť	Věra Michajlovna Veličkinová
Děti	Jelena Vladimirovna Bončová-Brujevičová
Příbuzní	Michail Dmitrijevič Bonč-Brujevič (sourozenec); Viktor Leopoldovič Bonč-Brujevič (vnuk)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Dmitrijevič Bonč-Brujevič (rusky Владимир Дмитриевич Бонч-Бруевич; 28. června^jul./ 10. července 1873^greg., Moskva – 14. července 1955, Moskva)^[1] byl člen bolševické strany, žurnalista, historik a spisovatel. Jeho bratr byl generál Michail Bonč-Brujevič.^[1]

Životopis

Vladimir Bonč-Brujevič se narodil v rodině polského původu. Nastoupil na Moskevskou univerzitu, ale nedokončil ji.

V roce 1896 emigroval Bonč-Brujevič do Švýcarska, kde roku 1898 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Studoval na univerzitě v Curychu. Roku 1899 odešel do Kanady. Po rozkolu strany roku 1903 přešel k bolševikům.

V roce 1905 se Bonč-Brujevič vrátil do Ruska a pracoval v novinách Novaja Žizň. V průběhu revoluce působil v Petrohradu, kde dodával revolucionářům zbraně.

Roku 1912 působil v redakci novin Pravda. V roce 1917 se stal členem Petrohradského sovětu. V roce 1918 se Bonč-Brujevič stal členem Socialistické akademie věd, kde setrval až do roku 1920.

Po Leninově smrti psal Bonč-Brujevič o dějinách Ruska, náboženství, sektách a etnografii.

Roku 1933 roku se Bonč-Bruevič stal ředitelem Národního muzea literatury v Moskvě. Od roku 1945 až do smrti byl ředitelem muzea dějin náboženství a ateismu v Leningradě.

Vladimir Bonč-Brujevič je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бонч-Бруевич, Владимир Дмитриевич na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b Кудряков, В. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-11]. Heslo БОНЧ-БРУЕ́ВИЧ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-11. (rusky)

Literatura

ŘOUTIL, Michal. Bolševici a ruští sektáři. Vladimir Bonč-Brujevič a jeho „proroci revoluce“. Dějiny a současnost. Listopad 2017, roč. XXXIX, čís. 9, s. 40–43. ISSN 0418-5129.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Dmitrijevič Bonč-Brujevič na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Bonč-Brujevič
http://az.lib.ru/b/bonchbruewich_w_d/text_0050.shtml (rusky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[БРЭ-1] Кудряков, В. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-11]. Heslo БОНЧ-БРУЕ́ВИЧ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-11. (rusky)

[1]