Volby do Říšské rady 1891

Volby do Říšské rady 1891 byly volby konané ve dnech 2. a 4. března 1891 v Předlitavsku.[1] Zvoleno v nich bylo 353 členů poslanecké sněmovny (dolní komory) celostátního parlamentu, Říšské rady. Šlo o poslední volby v Předlitavsku konané podle původního kuriového systému bez všeobecného volebního práva.

Dobové souvislosti

editovat

Od roku 1879 vládla v Předlitavsku vláda Eduarda Taaffeho, která byla nejdéle fungujícím kabinetem v dějinách Předlitavska. Zejména díky stabilní provládní koalici (takzvaný Železný kruh pravice) zahrnující konzervativní německo-rakouské formace, Polský klub a české poslance mohla vláda existovat po více než jednu dekádu. Od roku 1890 ovšem vnitropolitickou scénou otřásaly takzvané Punktace, tedy pokus o česko-německé vyrovnání v Čechách. Punktace ale narazily v českém táboře na sílící opozici mladočechů, kteří se prostřednictvím kritiky punktací úspěšně vymezovali proti politice dosud ve vládě dominujících staročechů. V lednu 1891 nechal Taaffe rozpustit sněmovnu a od nových voleb si sliboval vyjasnění silových poměrů v české politice a potažmo i na celostátní úrovni. Zároveň zahájil opatrné sondování možnosti sestavení alternativní provládní většiny (z vlády odešel polský konzervativec Julian Dunajewski).[2]

Hlasování probíhalo podle původního systému kuriálního systému, v němž volební právo měla jen část populace, navíc hlasující odděleně v jednotlivých kuriích (velkostatkářská, městská, kurie obchodních a živnostenských komor a kurie venkovských obcí). Volební právo omezoval volební cenzus (daňově definovaný, tedy volit směli jen ti, kteří odváděli na daních nějakou minimální částku).

Výsledky a dopady voleb

editovat

Volby výrazně pozměnily silové poměry v rakouském parlamentu, zejména v českém táboře, kde naprosto triumfovali mladočeši, zatímco staročeská strana získala v Čechách jen jeden mandát. Mladočeši pak na Říšské radě utvořili samostatnou frakci (Klub neodvislých poslanců českých), čímž se rozpadl dosud jednotný Český klub tvořený staročechy a šlechtickou Stranou konzervativního velkostatku. Samostatně se na Říšské radě sdružili i čeští poslanci z Moravy.[3][1]

Propad staročechů a posílení mladočeské protivládní opozice měl dopad i na vládní poměry. Kabinet Eduarda Taaffeho nyní ztratil dosavadní většinu a železný kruh pravice byl rozbit. Taaffe ovšem dokázal vytvořit novou většinu a v klíčových hlasováních získal pro svou vládu podporu německých liberálů, kteří ve sněmovně byli jednoznačně nejsilnějším klubem se 108 mandáty (konzervativní německorakouský Hohenwartův klub posílený i o českou konzervativní šlechtu měl cca 70 křesel a Polský klub 58 mandátů).[1][4]

Reference

editovat
  1. a b c kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 321. 
  2. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 392–400. 
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 400. 
  4. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 410. 

Související články

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy