Hřib borový
 Hřib borový | |
|---|---|
 Hřib borový | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | hřib (Boletus) |
| Binomické jméno | |
| Boletus pinophilus Pilát & Dermek 1973 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřib borový (Boletus pinophilus Pilát & Dermek) je výborná jedlá houba z čeledi hřibovitých, vhodná ke konzumaci ve všech úpravách. Houbaři je oblíbená zejména pro svoji masitost a malou červivost. V období posledních let je v České republice její výskyt stále řidší.
Hřib borový je bioakumulátor těžkých kovů rtuti.[2] Ke snížení rizika se doporučuje vyhnout se sběru v blízkosti znečistěných oblastí, dolů, tavicích pecí a silnic. Navíc by póry měly být před požitím odstraněny, jelikož obsahují největší koncentraci znečištěných látek.[3]
Houba je z hlediska ohrožení v České republice řazena do kategorie VU (zranitelný),[4] měla by být tedy chráněna a ne sbírána ke konzumaci.
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Boletus aestivalis var. pinicola (Vittad.) Sacc. 1910
- Boletus edulis f. pinicola (Vittad.) Vassilkov 1966
- Boletus edulis subsp. pinicola (Forst.) Gilb.
- Boletus edulis var. pinicola Vittad.
- Boletus pinicola (Vittad.) A. Venturi 1863
- Dictyopus edulis var. fuscoruber Forqu 1890
- Oedipus edulis var. fuscoruber Bat.
- Tubiporus edulis subsp. pinicola Maire
- lidově také podborovák, sosňák, kamenáč, borák[5]
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]Makroskopický
[editovat | editovat zdroj]Klobouk má tlustě masitý, 6–30 cm široký, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti ploše rozložený až polštářovitý, na povrchu nerovný, hrbolatý a drobně svraskalý, jakoby sametový, v mládí bělavě ojíněný a někdy při okraji světle růžový. Barva klobouku se červenohnědá až sytě kaštanová. Pokožka v dospělosti jako tenounká blanka přesahuje trochu okraj klobouku.
Rourky jsou v mládí bělavé a pak žlutozelené, ve stáří až skoro zelené nebo olivové, až 25 mm vysoké. Póry jsou drobné, okrouhlé, u třeně nahnědlé, jinak stejně zbarvené jako rourky.
Třeň je 7–17 cm dlouhý a 4–10 cm široký, tvrdě masitý, dole výrazně (zejména v mládí) jakoby napuchlý, tedy kyjovitý, v mládí až kulovitý, okrový až světle hnědý, s načervenalým nádechem a s jemnou, hustou síťkou, bělavé barvy a to hlavně v horní polovině třeně.
Dužnina je tuhá, bílá, pod pokožkou klobouku vínově načervenalá nebo červenohnědá, na řezu barvu nemění. Vůně a chuť jsou příjemně houbové.
Mikroskopický
[editovat | editovat zdroj]Výtrusy jsou 12–17 × 4–5 μm velké, hnědavé barvy.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hřib borový roste od jara do podzimu (květen-říjen) v borových nebo smíšených lesích od nížin až do hor a to až do výšky 2000 m. Tvoří mykrohizu s borovicí lesní, ale vzácně ho můžeme najít i pod jinými jehličnany nebo i listnáči. Preferuje především staré borové lesy a písčité nebo hlinitopísčité půdy. Zajímavostí je, že má stejné stanoviště výskytu jako mechovka obecná (Clitopilus prunulus), která se však na stanovišti vyskytuje cca o 2 dny dříve.[6]
Nejčastější záměny
[editovat | editovat zdroj]Hřib borový je pro svůj charakteristický vzhled těžko zaměnitelný za jiný druh. Podobný je mu taktéž jedlý hřib bronzový, který je však v České republice velice vzácný a liší se tmavším zbarvením třeně a klobouku (ten je až šedočerný) a tím, že roste hlavně pod duby a pouze v teplých nížinách a pahorkatinách. Zaměnit ho lze ještě za hřib smrkový nebo hřib dubový, které však nemají hrbolatý červenohnědý klobouk.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boletus pinophilus na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
- ↑ Cocchi L, Vescovi L, Petrini LE, Petrini O. (2006). "Heavy metals in edible mushrooms in Italy". Food Chemistry 98 (2): 277–284
- ↑ ^ Benjamin, Denis R. (1995). Mushrooms: Poisons and Panaceas — a Handbook for Naturalists, Mycologists and Physicians . New York: WH Freeman and Company. p. 123. ISBN 0-7167-2600-9 .
- ↑ Holec J. & Beran M. [eds.] (2006): "Červený seznam hub (makromycetů) České republiky", Příroda, Praha [online]. [cit. 2009-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-03.
- ↑ Atlasrostlin.cz, Hřib borový (Boletus pinophilus) [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Biolib - Hřib borový [online]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6.
- Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
- Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
- Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
- L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985
- František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib borový na Wikimedia Commons - Hřib borový na Biolibu
- Hřib borový na Nahuby.sk
- Galerie hřib borový na Wikimedia Commons