Žábry

Larva čolka velkého s keříčkovitými žábrami za hlavou

Žábry jsou dýchací orgán sloužící k získání kyslíku z vody a výdeji oxidu uhličitého.

Žábry jsou ektodermálního původu, jsou to zvrásněné vychlípeniny pokožky s co největším povrchem. Bývají umístěny v místě, kde proudí nejvíc okysličené vody. Například perloočky je mají na kmitajících hrudních nožkách.

U ocasatých obojživelníků se vyvíjejí zpravidla velké vnější keříčkovité žábry, které u většiny během metamorfózy mizí. U některých trvale vodních forem mohou být zachovány i v dospělosti společně s plícemi (surýni, macaráti). Žábry larev žab jsou vnitřní, překryté pojivovou řasou, s okolím komunikují pouze otvůrky (voda je k nim přiváděna ústy a ven z těla proudí žaberními štěrbinami po stranách těla za hlavou). Během metamorfózy jsou resorbovány, žaberní štěrbiny se uzavírají a dýchací funkci přebírají plíce.

Primárním dýchacím orgánem ryb jsou čtyři páry žaber umístěné na kostěných žaberních obloucích v žaberní dutině. Proudění vody je zajištěno tím, že ryba otevírá a zavírá ústa. Žraloci ústa neotevírají a proudění je zajištěno jejich pohybem vpřed. Proto se udusí, když se zamotají do sítě.

Odkazy

Literatura

• ŠIROKÝ, Pavel et al. Obecná charakteristika obojživelníků. In: Zoologie pro veterinární mediky. Multimediální pomůcka pro studenty 1. ročníku magisterského studia FVHE a FVL VFU Brno. Brno: Veterinární univerzita Brno, únor 2012 [cit. 8. 2. 2025]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200306%20oboj%C5%BEiveln%C3%ADci/obecna%20charakteristika%20obojzivelniku.html

Související články

• Macarát jeskynní
• Obojživelníci
• Pulec

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu žábry na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo žábra ve Wikislovníku

Autoritní data	PSH: 697