Eduard Veselý
Eduard Veselý | |
---|---|
Narození | 2. února 1817 Sloup v Čechách Rakouské císařství |
Úmrtí | 24. října 1892 (ve věku 75 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Povolání | sochař, restaurátor a učitel |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Eduard Veselý, též Wessely (2. února 1817 Sloup v Čechách – 24. října 1892 Praha[1]) byl český sochař, řezbář, restaurátor a pedagog.
Život
[editovat | editovat zdroj]Eduard Veselý pocházel ze Sloupu v Čechách, kde měli rodiště i bratři Josef a Emanuel Maxovi. Vyučil se v pražské dílně bratří Maxů a pak působil jako dlouholetý asistent Josefa Maxe.
S manželkou Terezií, rozenou Amlerovou (1833–1908) měl syna Vilhelma (1857–??), který se stal profesorem na gymnáziu v Kadani.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Eduard Veselý dodával sochy pro venkovské kostely. V Praze je jeho nejznámějším dílem litinový kandelábr plynového osvětlení na Hradčanském náměstí. Podle údajů z jeho rodiště byl také autorem původních dřevěných soch apoštolů na Staroměstském orloji,[3] které shořely při požáru v květnu 1945 a později je znovu vytvořil Vojtěch Sucharda.
Známá díla
[editovat | editovat zdroj]- Litinový kandelábr plynového osvětlení se čtyřmi ženskými postavami podle návrhu architekta Alexeje Linsbauera, Hradčanské náměstí v Praze[4]
- Socha sv. Jiří, kamenná s polychromií, v rotundě na Řípu[5]
- Řezby českých patronů, schodiště Týnského chrámu v Praze
- Sochy Krista a 12 apoštolů, dřevo s polychromií, Staroměstský orloj v Praze, origenály nyní v depozitáři Muzea hl. m. Prahy
- Dvě sochy andělů (dřevo), nástavec novobarokního oltáře, Kostel svatého Rocha v Praze
- Sochy jezuitských patronů blahoslavené Spinoly a svatého Petra Kanisia na oltáři sv. Libora v kostele sv. Ignáce v Praze (1878)
- Krucifix, Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské, Sloup v Čechách
- Socha sv. Máří Magdalény, z bývalé Kaple sv. Máří Magdalény v Malém Blaníku, nyní v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Jiljí, sign. JIL Z11, s. 124
- ↑ Soupis pražských příslušníků, Eduard Wessely, 1817
- ↑ Lužické hory: Sloup v Čechách: Rodáci a osobnosti
- ↑ Kandelábr, Hradčanské náměstí
- ↑ Podřipsko, socha sv. Jiří v rotundě
- ↑ Louňovice pod Blaníkem, Malý Blaník. www.lounovicepodblanikem.cz [online]. [cit. 2015-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z origenálu dne 2011-11-28.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN v Praze 1968, s. 225