Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca (někdy Sylva-Taroucca), v německojazyčných pramenech též Ernst Emanuel Graf von Silva-Tarouca (3. ledna 1860 Čechy pod Kosířem[1] – 15. srpna 1936 Schwaigern), byl rakouský, respektive český šlechtic, právník, dendrolog a politik, rytíř řádu svatého Jiří. V letech 1917–1918 byl posledním ministrem zemědělství Předlitavska.
| Arnošt Emanuel Silva-Tarouca | |
|---|---|
 Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca v roce 1895 jako čestný předseda Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895 | |
| Ministr zemědělství Předlitavska | |
| Ve funkci: 30. srpna 1917 – 30. října 1918 | |
| Panovník | Karel I. |
| Předchůdce | Moritz von Ertl |
| Nástupce | zánik monarchie |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1892 – 1913 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1891 – 1907 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1907 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana konzervativního velkostatku |
| Narození | 3. ledna 1860 Čechy pod Kosířem  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. srpna 1936 (ve věku 76 let) Schwaigern  Německá říše |
| Titul |  hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
| Choť | (1885) Marie Antonie z Nostitz-Rienecku (1863–1934) |
| Rodiče | August Alexandr ze Silva-Tarouca (1818–1872) a Gisela Žofie ze Stolberg-Stolbergu (1824–1864) |
| Děti | Gisela Helena, provdaná z Lobkowicz (manžel Mořic Lobkowicz) |
| Příbuzní | bratr: František Josef ze Silva-Tarouca (1858–1936) vnuk: Josef Ferdinand Lobkowicz (1918–1946) vnučka: Marie Antonie Lobkowiczová, provd. Strachwitzová (1914–2003) vnučka: Marie Ida Lobkoviczová, provd. Czerninová (1917–2002) vnuk: František z Lobkovic (1927–1998) pravnuk: Michal Lobkowicz (* 1964) |
| Alma mater | Vídeňská univerzita Karlo-Ferdin. univ. |
| Profese | botanik, politik, právník a dendrolog |
| Ocenění | Císařský rakouský řád Leopoldův |
| Commons | Arnošt Emanuel Silva-Tarouca |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatPůvod
editovatNarodil se jako Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca, vévoda Tellez da Sylva, markýz ze Strévi a Saccabonello etc., do vlivné šlechtické rodiny Silva-Tarouců původem z Portugalska, jako třetí dítě vysokého státního úředníka Augusta Alexandra Silva-Tarouca (1818–1872) a jeho první manželky Isabely[zdroj?] Stolberg-Stolberg (1824–1864). Po předčasné smrti jeho otce byl jeho poručníkem moravský šlechtic a politik Egbert Belcredi. Jeho bratrem byl Franz Josef Silva-Tarouca (1858–1936), státní úředník a politik.[2]
Studium a veřejné aktivity
editovatArnošt vystudoval gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, práva studoval na univerzitě ve Vídni a Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze[3] a pak působil krátce jako praktikant při českém místodržitelství v Praze. Vzděláním byl právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Patřily mu Trmice, Řehlovice, Velké Žernoseky, Vrchnice a Průhonice. Průhonický zámek přestavěl ve stylu české renesance a v jeho okolí založil zámecký park Průhonice coby modelový krajinářsky řešený komplex. Ačkoliv neměl formální dendrologické vzdělání, dosáhl v tomto oboru značných znalostí a publikoval odborné knihy. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Byl také aktivní v katolických spolcích a od roku 1893 se podílel na organizování katolických sjezdů v Rakousku. Ještě v roce 1915 krátce zastával post viceprezidenta Katolického lidového svazu (Katholischer Volksbund für Österreich).[2]
Stal se čestným předsedou Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Na deset let zapůjčil Silva-taroucovský palác (dnes palác Savarin) k umístění sbírek Národopisného muzea českoslovanského.[3]
Zemským a říšským poslancem
editovatDlouhodobě byl aktivní i v politice. Ve volbách roku 1891 byl zvolen za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil za velkostatkáře ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.[4] V parlamentu byl členem Strany konzervativního velkostatku.[2]
V letech 1892–1913 rovněž zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu.[2] Zde zasedal v kurii svěřeneckého velkostatku.[3] Poprvé sem byl zvolen v doplňovací volbě 29. září 1892 za kurii velkostatkářskou (svěřenecké velkostatky).[5] V roce 1907 byl povolán do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde setrval až do zániku Rakouska-Uherska.[2]
Ministrem zemědělství Předlitavska
editovatJeho politická kariéra vyvrcholila v posledních měsících monarchie, když se ve vládě Ernsta Seidlera 30. srpna 1917 stal ministrem zemědělství Předlitavska. Post si udržel i v následné vládě Maxe Hussarka a vládě Heinricha Lammasche. Funkci zastával až do 30. října 1918 a byl tak posledním šéfem tohoto rezortu v době existence monarchie.[6] Ještě během roku 1918 se o něm dokonce uvažovalo jako o možném předsedovi vídeňské vlády.[2]
Závěr života
editovatVe dvacátých letech udržoval a zveleboval průhonický park, byl předsedou Československé dendrologické společnosti, publikoval své dendrologické a sadovnické zkušenosti (počátkem 20. let vydal obsáhlou příručku Kulturhandbücher für Gartenfreunde). Pro hospodářské potíže, způsobené I. pozemkovou reformou, jakož i z rodinných důvodů- neměl z tragické příčiny potomstvo, které by se bylo schopno o park a zámek starat- se rozhodl park a panství Průhonice prodat v roce 1927 československému státu.[2]
Zemřel náhle 18. srpna roku 1936 na návštěvě u své dcery Anny, provdané hraběnky Neippergové, na zámku Schwaigern ve Württembersku, kde je také pochován. Jeho potomstvo se zajímá o bývalé panství i osobu pana hraběte dosud, z toho důvodu je v aktivním kontaktu se zastupiteli Průhonic do dnešních dnů.
Rodina
editovatV roce 1885 se seznámil s komtesou Marií Antonií, říšskou hraběnkou Nostic-Rieneck (31. 1. 1863 Praha – 23. 7. 1934 Průhonice). Ta byla majitelkou parku v Průhonicích, který je v současnosti zapsán na seznamu UNESCO. Svatba se konala 16. června téhož roku v kapli Narození Panny Marie v Průhonicích.[zdroj?] S manželkou Marií Antonií měli celkem devět dětí, dospělého věku se dožilo sedm z nich.
- 1. Marie Adelheid (26. 6. 1886 Trmice – 12. 7. 1945 Bečov nad Teplou)
- (1910) Jindřich Maria Evžen (11. 3. 1880 Paříž – 25. 4. 1966 Gallmannsegg, Štýrsko), 5. vévoda a 3. kníže Beaufort-Spontin
- 2. Gisela Helena (14. 6. 1887 Trmice – 21. 2. 1958 Praha, pohřbena v Cítově)
- I. ⚭ (1913) Josef Ferdinand Lobkowicz (4. 9. 1885 Dolní Beřkovice – 25. 10. 1914 Jarosław), JUDr., c. k. komoří, nadporučík, padl za první světové války
- II. ⚭ (1917) Mořic Lobkowicz (3. 5. 1890 Dolní Beřkovice – 7. 8. 1944 Telč, pohřben v Cítově), generální ředitel První české vzájemné pojišťovny v Praze a signatář Národnostního prohlášení české šlechty z roku 1939
- 3. Anna (28. 9. 1888 Trmice – 17. 7. 1971 Schwaigern)
- 4. Josef (20. 10. 1889 Průhonice – 24. 5. 1917), svobodný a bezdětný
- 5. František Xaver (24. 10. 1895 Průhonice – 11. 1. 1980 Seckau, Štýrsko), svobodný a bezdětný
- 6. Amadeus (14. 7. 1898, Průhonice – 21. 11. 1971)
- ⚭ (1941) Bertha Rabl (24. 2. 1902 Innsbruck – 25. 6. 1964 Štýrský Hradec)
- 7. Eleanora (8. 3. 1901 Průhonice – 23. 9. 1987), svobodná a bezdětná
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Silva-Tarouca (Sylva-Tarouca), Ernst (Arnošt) Emanuel Gf. von (1860-1936), Dendrologe, Politiker und Funktionär, s. 270. (německy)
- ↑ a b c NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Silva-Tarouca hrabě Arnošt.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/008schuz/s008019.htm
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 592.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnošt Emanuel ze Silva-Tarouca na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
- Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
