Bitva u Přísečnice
Bitva u Přísečnice (německy a švédsky Preßnitz/Pressnitz) byla menším válečným střetem mezi císařskými oddíly a ustupující švédskou armádou generála Johana Banéra během třicetileté války. Bitva se odehrála 27. března 1641 v okolí horního města Přísečnice v severních Čechách, které bylo v 70. letech 20. století zatopeno vodou vodní nádrže Přísečnice. Výsledek střetnutí je považován za taktický úspěch generála Banéra, pro kterého byl zároveň poslední bitvou.
| Bitva u Přísečnice | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Třicetiletá válka | |||
 Bitva u Přísečnice, Pieter Snayers, 1648 | |||
| Trvání | 27. březen 1641 | ||
| Místo | Přísečnice, Čechy | ||
| Souřadnice | 50°28′6″ s. š., 13°7′52″ v. d. | ||
| Výsledek | ústup švédských oddílů | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Průběh bitvy
editovat
V poslední třetině března ustupovalo švédské vojsko generála Banéra po bitvě u Stříbra do Saska. Jeho předvoj dorazil dne 24. března do Kadaně a o den později do města přijel velitelský sbor. Na generálův rozkaz vyrazily zásobovací vozy a dělostřelectvo doprovázené částí jízdy k Přísečnici a hlavní voj se za nimi vydal 27. března ve čtyři hodiny ráno. Těsně za ním ho sledovaly císařské oddíly bavorské pěchoty a jízdy pod velením Zikmunda Myslíka z Hyršova. Od Ostrova navíc vyjela jízda Ottavia Piccolominiho s úmyslem vpadnout Švédům do boku a zabránit ji v ústupu. Poblíž Kovářské se srazila s oddílem předvoje Banérovy armády, který zcela zničila.[1]
Banérovy oddíly dorazily do Přísečnice brzy ráno a obsadily zámek a kopce okolo ústupové cesty do Annabergu. Vlastní bitva vypukla v poledne. Švédové nejprve opustili zámek a později i město a vypálili je. Bojovalo se v malých potyčkách pouze na křídlech, protože Zikmund Myslík se neodvážil riskantního útoku na hlavní voj. Švédové v boji ztratili značné množství mužů a sami museli zapálit část spížních vozů, ale přesto se jim povedlo spořádaně ustoupit do Saska, přičemž za sebou stihli udělat záseky, a znemožnili tak další pronásledování. Generál Banér se tak již 30. března dostal do Cvikova a císařské oddíly se 28. března vrátily do Kadaně.[1][2]
Hodnocení bitvy
editovat
Podle údajů Zikmunda Myslíka u Přísečnice padlo 4 000 Švédů z 15 000, ale počty jsou zřejmě nadsazené a rozsah bitvy zveličován, protože při průjezdu Švédů Annabergem byly popsány jejich oddíly jako silné, s mnoha děly a zavazadly. I přes relativně vysoké ztráty mužů i vybavení se generál Banér dokázal vyhnout zničení armády, a proto je považován za taktického vítěze bitvy.[1] Jiné zdroje považují za vítěze Zikmunda Myslíka, kterému se podařilo za minimálních ztrát rozdrtit třetinu švédské armády a generál Banér silně duševně a zdravotně podlomený pak 10. května téhož roku zemřel v táboře v Halberstadtu, tedy za necelých šest týdnů po prohrané bitvě.[3]
Bitva v tisku
editovatBanérův postup dlouhodobě sledovala dobová periodika, například německý Einkommendech Wochentliches Zeitungen nebo francouzské La Gazette. Einkommendech Wochentliches Zeitungen publikovaly podrobný popis bitvy v 68. čísle, vydaném po 28. březnu 1641. Jiná zpráva stejného periodika ze 3. dubna popisovala budování záseků za Přísečnicí a uvedla, že Piccolominiho vojsko se při pokusu o pronásledování Banéra zpozdilo jen o půl hodiny. La Gazette o bitvě informovaly 27. dubna 1641 na základě zprávy z Prahy datované k 30. březnu. Hlavními zdroji informací periodik byla města Lipsko, Řezno a Hamburk.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c KASL, Michal. Bitva u Přísečnice. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 4, s. 108–109.
- ↑ CRKAL, Jiří. Tvrz zámek v Přísečnici. In: KULJAVCEVA HLAVOVÁ, Jana; KOTYZA, Oldřich; SÝKORA, Milan. Hrady českého severozápadu. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012. ISBN 978-80-86531-10-6. S. 18.
- ↑ GEIJER, Eric Gustave. Geschichte Swedens. Hamburg: Friedrich Perthes, 1836. Dostupné online. S. 310.
- ↑ SLÁMA, Lukáš. Bitva u Přísečnice v dobovém tisku. In: RAK, Petr. Comotovia 2019. Sborník příspěvků z konference, věnované 150. výročí železniční dopravy v Chomutově (1870-2020). Ústí nad Labem: Albis International, 2020. ISBN 978-80-906404-3-6. S. 129–131.
