Pelagius
Pelagius (360–418) byl křesťanský teolog britského původu, jehož učení o svobodné vůli nazývané pelagianismus bylo odsouzeno jako hereze. Jeho hlavním odpůrcem byl svatý Augustin a učení o predestinaci.
| Pelagius | |
|---|---|
 | |
| Narození | 354 Británie |
| Úmrtí | 420 (ve věku 65–66 let) Palestina |
| Bydliště | Řím (380–410) Kartágo Jeruzalém |
| Povolání | teolog, filozof, křesťanský mnich a misionář |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pelagius uměl řecky i latinsky, studoval teologii. Část svého života zasvětil askezi. V Římě, kde žil, byl znám nejen jako přísný asketa, ale i jako výborný a přesvědčivý řečník. V mládí si vysloužil respekt od církevních autorit včetně Augustina, později byl ale zavržen, protože údajně podrýval učení apoštolů a vnášel do křesťanství nové prvky, které v jejich učení neměly oporu. Pelagius učil, že člověk může konat dobro vlastními silami na základě svého svobodného rozhodnutí. To odporovalo Augustinově učení o významu Boží vůle a Boží milosti, která předurčuje, kdo bude mít právo na věčný život. Koncil v Kartágu (418) prohlásil Pelagia za kacíře, ale jeho učení přežilo.
Podle některých současných badatelů, například Iana Bradleyho, bylo Pelagiovo dílo nepochopeno. Ve skutečnosti nešlo o odchylného myslitele, nýbrž o konzervativního následovatele předchozích učení, který netvrdil, že by člověk jen pro své zásluhy mohl dojít vykoupení.
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- HUŠEK, V. Milost stvoření, zjevení a odpuštění podle Pelagia, in L. Karfíková; J. A. Dus (vyd.), Milost v patristice. Vyd. 1. Jihlava: Mlýn, 2011. 225 s. ISBN 978-80-86498-41-6. str. 137–174.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pelagius na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pelagius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
