Oskar Brüsewitz

Oskar Brüsewitz
Narození	30. května 1929 Vilkyškiai, Litva Litva
Úmrtí	22. srpna 1976 (ve věku 47 let) Halle Východní Německo Východní Německo
Příčina úmrtí	sebevražda upálením
Povolání	luteránský pastor
Zaměstnavatel	evangelická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Kostel Rippicha (Gutenborn, okres Burgenlandkeis (BLK), Sasko-Anhaltsko), spojený se jménem Oskara Brüsewitze

Hrob Oskara Brüsewitze za kostelem Rippicha

Protestantské dětské hřiště v Rippicha se navrací k myšlence Oskara Brüsewitze (foto 2017)

Michaeliskirche a pamětní sloup

Pamětní deska Oskara Brüsewitze na pamětním sloupu

Oskar Brüsewitz (30. května 1929, Vilkyškiai, Litva - 22. srpna 1976, Halle, Německá demokratická republika ) byl východoněmecký luteránský pastor, který se upálil na protest proti potlačování náboženství v komunistickém východním Německu (NDR). Bezprostřední příčinou byly rozepře s prostátním vedením evangelické církve.

Život

V roce 1944 se teprve patnáctiletý Oskar Brüsewitz s blížícím se koncem druhé světové války nechal naverbovat do řad vojáků wehrmachtu. Upadl do zajetí Rudou armádou a stal se tak válečným zajatcem. Po skončení druhé světové války pracoval jako obuvník. Ke křesťanství jej přivedl vliv jeho rodiny (kolem roku 1954) a v letech 1964 až 1969 navštěvoval luteránský seminář v durynském Erfurtu. Teologická studia zakončil v roce 1970, kdy byl vysvěcen v evangelickém luteránském (protestantském) kostele Rippicha (v okrese Zeitz). Oskar Brüsewitz na sebe upozornil východoněmecké úřady nejen svojí kritikou komunistického režimu, ale i symbolickými protesty a to včetně instalace kříže složeného z neonových svítidel, který umístil ve svém kostele. Provládní vedení jeho církve jej v roce 1976 navrhlo přesunout do jiného rektorátu. To byl okamžitý spouštěcí impuls pro spáchání sebevraždy upálením na veřejném trhu před kostelem v Zeitzu. Úředníci ministerstva pro státní bezpečnost sice oheň rychle uhasili, ale Oskar Brüsewitz o čtyři dny později zemřel v důsledku popálenin.

V den svého protestu 18. srpna 1976 umístil Brüsewitz na střechu svého auta před kostelem Michaeliskirche v Zeitzu dva plakáty obviňující komunisty z represí. Stálo na nich: „Funkspruch an alle – Funkspruch an alle – Wir klagen den Kommunismus an wegen Unterdrückung der Kirchen in Schulen an Kindern und Jugendlichen“ a „Funkspruch an alle – Funkspruch an alle – Die Kirche in der DDR klagt den Kommunismus an! Wegen Unterdrückung der Kirchen in Schulen an Kindern und Jugendlichen“ ve volném překladu: „Rádiová zpráva všem - Rádiová zpráva všem - obviňujeme komunismus z potlačování církví ve školách pro děti a mládež“ a „Rádiová zpráva všem - Rádiová zpráva všem - Církev v NDR obviňuje komunismus! Kvůli útlaku církví ve školách s dětmi a mladými lidmi“. Ve svém dopise před sebevraždou psal Oskar Brüsewitz o „předstíraném hlubokém míru, který také pronikl do křesťanství“ ve východním Německu, zatímco ale ve skutečnosti došlo k „mocné válce mezi světlem a temnotou“.

Brüsewitz zemřel na své těžké popáleniny dne 22. srpna 1976 v nemocnici v Halle Dölau. Jeho sebeobětování přineslo podporu jak jeho farníkům, tak představitelům církve a vedlo uvnitř církevní hierarchie k přehodnocení vztahu s komunistickou diktaturou. Dnešní protestantská církev vidí v jeho činu první krok k projevům masového lidového odporu, které v roce 1989 vedly ke kolapsu východního Německa.

Komunistické úřady se zpočátku pokusily umlčet a cenzurovat informace o celé události, ale když zprávy přesto unikly na veřejnost a setkaly se zde se vzrůstající podporou, byl Oskar Brüsewitz označen za psychopata. Dne 31. srpna 1976 Neues Deutschland, oficiální noviny tehdejší vládnoucí strany východního Německa (SED), vytiskly článek s názvem „Du sollst nicht falsch Zeugnis reden“, který tvrdil, že sebeupálení je činem nemocného a pomateného muže. Podobný článek se objevil v Die Neue Zeit, novinách Východoněmecké křesťansko–demokratické unie.

O dvacet let později, šest let po sjednocení Německa, si v roce 1996 v protestantském kostele církevní provincie Sasko připomněli věřící i duchovní jeho oběť. Biskup Dehmke nazval jeho smrt „aktem zoufalství“ na protest proti represivní povaze komunistického režimu a příliš blízké spolupráci představitelů tehdejší církve s oficiální státní ideologií a jejími představiteli.

Při příležitosti 30. výročí jeho smrti (2006) napsal Neues Deutschland omluvu za článek, který v roce 1976 o Oskaru Brüsewitzovi publikovali. V omluvě připustili, že příspěvek byl „pomlouvačný“ a že jej nepsali jejich tehdejší novináři, nýbrž že text vznikl v jedné z mnoha kanceláří ústředního výboru SED. Kromě zmíněné omluvy také publikovali několik z tisíců kritických dopisů, které tehdy dostali do redakce od čtenářů a jenž nebyly v roce 1976 otištěny. Potlačování opozice v tehdejším východním Německu má za úkol dokumentovat a prezentovat veřejnosti Brüsewitzovo centrum (německy Brüsewitz-Zentrum) působící v Německu, které bylo založeno iniciativou členů Panevropy. Cílem centra je napravit škody na veřejném chápaní a uvědomování si náboženské svobody napáchané východoněmeckým režimem.

Brüsewitzova smrt je v Německu známá jako „Fanal von Zeitz“ nebo „Fire Signal of Zeitz“ („Ohňový signál z Zeitzu“).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oskar Brüsewitz na anglické Wikipedii.

Literatura

• K. Motschmann: Oskar Brüsewitz, Würzburg 1978, ISBN 3-921155-37-1
• H. Müller-Embergs, H. Schmoll, W. Stock: Das Fanal. Das Opfer des Pfarrers Brüsewitz aus Rippicha und die evangelische Kirche (Oběť faráře Brüsewitze z Rippichy a protestantského kostela), Berlin 1993.
• Harald Schultze (Hrsg.): Das Signal von Zeitz - Reaktionen auf die Selbstverbrennung von Oskar Brüsewitz (Signál z Zeitz - reakce na sebeupálení Oskara Brüsewitze), Leipzig 1993, ISBN 3-374-01427-5
• H. Müller-Embergs, W. Stock, M. Wiesner: Das Fanal. Das Opfer des Pfarrers Brüsewitz aus Rippicha und die evangelische Kirche (Oběť faráře Brüsewitze z Rippichy a protestantského kostela), Münster 1999 (rozšířené 2. vydání), ISBN 3-402-05263-6
• Freya Klier: Oskar Brüsewitz - Leben und Tod eines mutigen DDR-Pfarrers (Oskar Brüsewitz - život a smrt statečného pastora z NDR), Berlin 2004, ISBN 3-00-013746-7
• Krampitz, Karsten; Tautz, Lothar; Ziebath, Dieter: " Ich werde dann gehen..." - Erinnerungen an Oskar Brüsewitz („Pak půjdu ... “ – vzpomínky na Oskara Brüsewitze), Leipzig 2006, ISBN 3-374-02398-3
• BLAŽEK, Petr: Živé pochodně v sovětském bloku : Politicky motivované případy sebeupálení 1966-1989. Praha: ÚSTR, 2019. ISBN 978-80-88292-58-6.
• STACH, Sabine. Politika odkazu. Jan Palach a Oskar Brüsewitz jako političtí mučedníci. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3177-8.

Film

• Der Störenfried. Ermittlungen zu Oskar Brüsewitz. (Potížista. Pátrání po Oskaru Brüsewitzovi.) Dokumentární film od Thomase Frickela (1992)

Související články

• Seznam politických sebeupálení
• Vasyl Makuch
• Jan Palach
• Jan Zajíc
• Ryszard Siwiec
• Romas Kalanta
• Liviu Cornel Babeș (1942–1989) – rumunský lidskoprávní aktivista a malíř
• Brüsewitz-Zentrum
• Zeitz
• Sebeupálení

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oskar Brüsewitz na Wikimedia Commons
• Německá národní knihovna (autoritní záznam)
• Životopis na webu Středoněmeckého rozhlasu (MDR) website
• Leben und Wirken von Oskar Brüsewitz (Život a dílo Oskara Brüsewitze) „Biographie by Stiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur“ (Životopis podle Nadace pro dokumentování zločinů diktatury SED) (ve formátu *.PDF)
• „Der Protestant“, Článek v Berliner Tagesspiegel ze dne 6. srpna 2006
• „Du sollst nicht falsch Zeugnis reden“, Článek v Berliner Zeitung ze dní 19. a 20. srpna 2006
• UOKG-conference on 30th anniversary of Oskar Brüsewitz's death (Konference UOKG ke 30. výročí úmrtí Oskara Brüsewitze)
• Bundesregierung (Spolková vláda)
• Stiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur (Nadace pro dokumentování zločinů diktatury SED)
• Das Fanal
• Článek v Die Welt ze dne 18. srpna 2006: Der Fall Oskar Brüsewitz (Případ Oskara Brüsewitze)

Autoritní data	Biblio: 6ce544ec-e876-4dfd-9d40-e6e13672a25e NKC: jo2017958234 BNF: cb15679844b (data) GND: 118515977 ISNI: 0000 0000 4364 0420 LCCN: n93083583 NTA: 304163074 PLWABN: 9811793581605606 SUDOC: 059060042 VIAF: 37707624 WorldCat Entities: E39PBJfCtKmvxvpBBgGbkTTT73

Portály: Historie | Křesťanství | Lidé | Německo