Adolfo Bioy Casares

Adolfo Bioy Casares
Adolfo Bioy Casares
Rodné jméno	Adolfo Vicente Perfecto Bioy Casares
Narození	15. září 1914; Buenos Aires
Úmrtí	8. března 1999 (ve věku 84 let); Buenos Aires
Místo pohřbení	Hřbitov La Recoleta
Povolání	spisovatel, scenárista, novinář a editor
Stát	Argentina
Alma mater	Univerzita v Buenos Aires; Instituto Libre de Segunda Enseñanza
Významná díla	Morelův vynález
Ocenění	Velká čestná cena Argentinské společnosti spisovatelů (1975); rytíř Řádu čestné legie (1981); Mezinárodní cena Alfonse Reyese (1990); Cervantesova cena (1990); čestný doktor Stendhalovy univerzity (1992); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Silvina Ocampová (1940–1993)
Rodiče	Adolfo Bioy
Vlivy	Jorge Luis Borges
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolfo Bioy Casares (15. září 1914, Buenos Aires – 8. březen 1999, Buenos Aires) byl argentinský spisovatel, jehož manželkou byla Silvina Ocampová, sestra argentinské spisovatelky Victorie Ocampové.^[1]

Život a dílo

Značná část jeho díla spadá do žánru sci-fi & fantasy.^[2] Byl blízkým spolupracovníkem a přítelem Jorge Luis Borgese,^[3] potkali se roku 1932, vydávali společně také literární časopis Destiempo,^[4]^[5] napsali společně několik knih (např. La nueva tormentera, Nová bouře, z roku 1935) a sestavili také vlivnou antologii fantastické literatury (SF Antologia de la literatura fantástica, 1940).^[6]

V roce 1990 se stal nositelem Cervantesovy ceny za literaturu.^[7]

Morelův vynález (1940)

Proslavil ho především román Morelův vynález (La invención de Morel), který vydal roku 1940 (česky vyšel prvně roku 1988). Nešťastný vědec Morel v něm sestaví simulátor, v němž chce prožívat stále dokola jen ty šťastné momenty svého života. Umístí přístroj na pustý ostrov, ovšem netuší, že ho obývá trosečník, který tak začne události vychylovat novým směrem.

České překlady ze španělštiny

Fantastické povídky (Originál: Historias fantásticas; Historias de amor). 1. vyd. Praha: Odeon, 1981. 303 S. Překlad: František Vrhel
Morelův vynález (Originál: La invención de Morel). 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 155 S. Překlad: František Vrhel
- 2. vyd. Praha: Dokořán, 2017. 123 S. Překlad: František Vrhel
Plán úniku (Originál: Plan de evasión). 1. vyd. Brno: Julius Zirkus, 2003. 215 S. Překlad: Anežka Charvátová

Fotogalerie

Adolfo Bioy Casares (1968)
Adolfo Bioy Casares
Hrob v Buenos Aires (Cementerio de la Recoleta)
Obálky knihy Plan de evasión, česky vydáno jako Plán úniku

Odkazy

Reference

↑ Biografia de Adolfo Bioy Casares. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Adolfo Bioy Casares: Morelův vynález. Literární noviny. 2017-12-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26. Archivováno 26. 12. 2017 na Wayback Machine.
↑ Bioy Casares, Adolfo. www.escritores.org [online]. [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Destiempo| Archivo Histórico de Revistas Argentinas. www.ahira.com.ar [online]. [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26.
↑ El Tiempo.com [online]. 1990-09-22 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Heslo Adolfo Bioy Casares In: Legie.info
↑ SORELA, Pedro. Bioy Casares, premio Cervantes 1990. EL PAÍS. 1990-11-16. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. (španělsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolfo Bioy Casares na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolfo Bioy Casares
Adolfo Bioy Casares v Databázi knih

[1] Biografia de Adolfo Bioy Casares. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. (španělsky)

[2] Adolfo Bioy Casares: Morelův vynález. Literární noviny. 2017-12-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26. Archivováno 26. 12. 2017 na Wayback Machine.

[3] Bioy Casares, Adolfo. www.escritores.org [online]. [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. (španělsky)

[4] Destiempo| Archivo Histórico de Revistas Argentinas. www.ahira.com.ar [online]. [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26.

[5] El Tiempo.com [online]. 1990-09-22 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. (španělsky)

[6] Heslo Adolfo Bioy Casares In: Legie.info

[7] SORELA, Pedro. Bioy Casares, premio Cervantes 1990. EL PAÍS. 1990-11-16. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. (španělsky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Laureáti Cervantesovy ceny

1976–2000	Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996) • Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000)

2001–2020	Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016) • Sergio Ramírez Mercado (2017) • Ida Vitaleová (2018) • Joan Margarit (2019) • Francisco Brines (2020)

2021–	Cristina Peri Rossi (2021) • Rafael Cadenas (2022) • Luis Mateo Díez (2023)