Bitva u Mühldorfu
| Bitva u Mühldorfu | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Spor o královský titul v římské říši | |||
 vyobrazení bitvy z roku 1334 | |||
| Trvání | 28. září 1322, úterý | ||
| Místo | planina u vsi Ampfing u Mühldorfu | ||
| Souřadnice | 48°16′35″ s. š., 12°33′35″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství Ludvíka Bavora
| ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Mühldorfu (německy Schlacht bei Mühldorf) byl vojenský střet mezi bavorským vévodou Ludvíkem Bavorem a rakouským vévodou Fridrichem Sličným o královský titul v římské říši, který se odehrál 28. září 1322 na planině u vsi Ampfing poblíž bavorského města Mühldorf na Innu.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Spor o římský královský titul začal v roce 1314 po smrti římského krále Jindřicha Lucemburského. V září tohoto roku došlo k volbě nového krále, ale volba byla rozdělená a volily dvě skupiny kurfiřtů. Jedna skupina zvolila Ludvíka IV. Bavorského, druhá o den později Fridricha I. Sličného. Období dvojvládí směřovalo k vojenskému střetu, na který se obě strany začaly připravovat od jara 1322. V září se sešla vojska obou stran na březích řeky Inn u Mühldorfu a 28. září se schýlilo k bitvě.[1]
Příprava bitvy
[editovat | editovat zdroj]Fridrich Sličný armádu koordinoval společně s Jindřichem Korutanským. Shromáždil vojsko z rakouských a alpských zemí a posílil je uherskou a kumánskou jízdou. K tomu mu jeho bratr Leopold Habsburský poslal na pomoc vojsko ze Švábska. Ludvík Bavor ale svoje vojsko sjednotil dříve a doposud měl převahu, o kterou by sjednocením habsburských armád přišel. Jan Lucemburský, který do Ludvíkovy armády přivedl i oddíly Franků, Slezanů a především silný oddíl Čechů pod svým přímým velením, na váhavého Ludvíka naléhal, aby tuto výhodu využil. Ačkoliv Ludvíkovou oblíbenou taktikou bylo vyčkávat, strach z posil ho přesvědčil, svolil k bitvě a Janovi dal velení.[1] Některé prameny uvádějí, že Jan poslal za Fridrichem Plichtu ze Žirotína, který v bitvě později sám padl, protože věděl, že jemu bitvu neodmítne. Šlo totiž o nejproslulejšího turnajového rytíře známého po celé Evropě a Fridrich věděl, že by Plichta na svých cestách podobnou zbabělost nezamlčel a jako nesmírně uznávaný a vážený rytíř by tak ztropil králi nemalou ostudu.[2]
Průběh bitvy
[editovat | editovat zdroj]
V mnohém z průběhu bitvy si záznamy v 50 kronikách zcela protiřečí a podávají protichůdné zprávy, přesto lze sestavit hrubý obraz událostí. K bitvě, kterou začal Jan, došlo časně ráno v úterý 28. září 1322. Symbolika dne svátku českého patrona svatého Václava psychologicky velmi zapůsobila a české vojsko na sebe vzalo hlavní tíhu boje, který byl velmi krutý a probíhal ještě v poledne. Jan se v čele svého oddílu probojoval hluboko do nepřátelských řad a čtyřikrát byl jeho útok odražen. Poslední útok už bojovali Ludvíkovi vojáci včetně Čechů bez koní, protože ti už byli většinou pobiti.[1]
Ludvík potom poslal na bojiště svoji zálohu pod vedením norimberského purkrabího, ale Fridrich měl za to, že jde o posily od jeho bratra Leopolda. Ve chvíli, kdy si uvědomil svůj omyl, bylo už pozdě a o bitvě už bylo rozhodnuto. Následoval chaos, většina rakouských mužů byla zabita, Uhři a Kumáni v domnění, že jde o zradu, opustili bojiště a Fridrich byl se svým bratrem Jindřichem zajat. Leopoldovy posily dorazily pozdě a na bitvu už neměly vliv. K poslední fázi střetu o říšskou korunu došlo v Řezně a přítomen byl Ludvík i jeho zajatci Fridrich a Jindřich.[1]
Odměna českému králi
[editovat | editovat zdroj]Za vítězství dal Ludvík Janovi Lucemburskému Chebsko, privilegia, statky i výnosy z cel a mýt a také Jindřicha Habsburského do zajetí. Toho Jan Lucemburský věznil několik měsíců na Křivoklátě a propustil ho až proti výkupnému 9 tisíc hřiven stříbra.[1]
Chebsko bylo darováno Janovi Lucemburskému listinou, kterou Ludvík podepsal v Řezně 4. října 1322. 8 let stará zástava se tak stala českou državou. Součástí listiny byly podmínky, za kterých mohli římští králové vykoupit kdykoliv území zpět. Sumu 20 tisíc hřiven stříbra ale nikdo nezaplatil a Chebsko tak zůstalo natrvalo součástí Čech.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e VYKOUPIL, Libor. Ecce homo - bitva u Mühldorfu. Rozhlas.cz [online]. 2012-09-28 [cit. 2016-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-11.
- ↑ ENŽL, Radek. Česká krev: Král válečník [online]. valka.cz, 2003-08-01 [cit. 2016-10-23]. Dostupné online.
- ↑ DOSTÁL, Tomáš. Bitva u Mühldorfu: Zásadní předěl v dějinách Chebska [online]. Muzeum Cheb [cit. 2016-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-20.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALOUN, Antonín. Bitva u Mühldorfu a její odraz (nejen) v rytířské literatuře. Praha, 2010. 68 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Mühldorfu na Wikimedia Commons - (česky) Bitva u Mühldorfu: Zásadní předěl v dějinách Chebska Archivováno 20. 8. 2016 na Wayback Machine.
