Přeskočit na obsah

Catenaccio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nejčastější rozestavení Interu Milán v šedesátých letech

Catenaccio je označení fotbalového herního stylu, založeného na zajištěné obraně a rychlých protiútocích. Ujal se převážně v Itálii, název znamená doslova bezpečnostní řetízek na dveře.

Předchůdcem catenaccia byl systém zvaný verrou nebo riegel (zástrčka), který ve třicátých letech úspěšně zavedl Karl Rappan v klubu Servette FC a ve švýcarském národním týmu. Po druhé světové válce na něj navázali v US Triestina trenéři Mario Villini a Nereo Rocco, který dovedl v roce 1947 terstský klub k historickému druhému místu v Serii A. Později Rocco uplatňoval tuto taktiku také s týmem Calcio Padova a s AC Milán, který se stal v roce 1962 mistrem Itálie. Taktická inovace spočívala v tom, že tehdy nejčastější fotbalové rozestavení 3-2-5 (tzv. WM systém) bylo nahrazeno schématem 1-3-3-3. Za trojicí obránců, hrajících v jedné linii a osobně obsazujících soupeřovy útočníky operoval ještě jeden hráč, zvaný „zametač“, který měl za úkol zaskočit podle situace všude, kde mohla být obranná linie prolomena.

Argentinský rodák Helenio Herrera přišel v roce 1960 jako trenér do Interu Milán a zavedl vylepšené catenaccio: stáhl hru na dva klasické útočníky, tři záložníky a pět obránců, z nichž jeden měl za úkol vyrážet k překvapivým protiútokům v roli „falešného křídla“. Pro tento styl našel vhodné typy hráčů hráčů jako Tarcisio Burgnich, Armando Picchi a Giacinto Facchetti a vytvořil tým známý jako Grande Inter, který pod Herrerovým vedením získal tři italské tituly (1963, 1965 a 1966), dvakrát vyhrál Pohár mistrů (1964 a 1965) a dvakrát Interkontinentální pohár (1964 a 1965): sice nenastřílel mnoho branek, ale jen zřídka nějakou inkasoval.

Koncem šedesátých let popularita catenaccia upadla, také kvůli prohrám Interu ve finále PMEZ 1967 s Celticem a 1972 s Ajaxem. Jako catenaccio se postupně začala ironicky označovat jakákoli destruktivní hra, i když s původní Herrerovou taktikou neměla mnoho společného. Řada italských trenérů však i nadále uplatňovala modernizovanou variantu catenaccia obohacenou o vlivy totálního fotbalu, jako například Giovanni Trapattoni, který získal s Juventusem Turín jako jediný trenér v historii všechny tři evropské poháry.

Radim Procházka použil termín v názvu svého dokumentárního filmu Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy