Ch-20
| Ch-20 (AS-3 Kangaroo) | |
|---|---|
 Střela Ch-20 jako muzejní exponát | |
| Typ | střela vzduch-země |
| Místo původu |  Sovětský svaz |
| Historie služby | |
| Ve službě | 60.–80. léta 20. století |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Mikojan-Gurevič |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 12 000 kg |
| Délka | 14,95 m |
| Náplň | termonukleární hlavice |
| Síla exploze | 0,3–3 Mt |
Ch-20 (v kódu NATO AS-3 Kangaroo) byla sovětská letecká nadzvuková střela s plochou drahou letu vyzbrojená jadernou a později termojadernou hlavicí. Ve výzbroji byla v letech 1960–1991. Jejím nosičem byl strategický bombardér Tupolev Tu-95K. Nejprve bylo jejím určením zasazovat jaderné údery cílům na území USA, později měla být využita proti válečným lodím. Vyřazena byla na základě odzbrojovací dohody START I.[1]
Vznik a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Vývoj střely Ch-20 začal v roce 1954 pod označením Kometa K-20. Střela měla umožnit sovětským strategickým bombardérům Tupolev Tu-95K provádět jaderné údery z oblastí mimo dosah nepřátelské protivzdušné obrany. Vývojem střely byla pověřena Mikojanova konstrukční kancelář OKB-155. Vzhledem k tomu, že střela musela unést čtyřtunovou jadernou hlavici, měla podobu malého letounu s proudovým pohonem. Jeho koncepce byla ovlivněna experimentálním stíhacím letounem Mikojan-Gurevič I-7U. Vývojem naváděcího systému byla pověřena konstrukční kancelář KB-1. Prototyp střely Ch-20 byl testován v letech 1957–1958. Vojskové zkoušky byly dokončeny 1. listopadu 1959. Komplex K-20 byl oficiálně zařazen do výzbroje 9. září 1960.[1]
Dva prototypy mateřského letounu Tu-95K vyrobil závod č. 18 v Kujbyševu. Tu-95K poprvé vzlétl 1. ledna 1956. Sériová výroba mateřských letounů v letech 1958–1962 dala celkem 48 kusů Tu-95K a tři cvičné Tu-95KU. Provoz komplexu Tu-95K/Ch-20 ukázal, že dolet letounu (hmotnost střely, zvýšený aerodynamický odpor) oproti jiným verzím poklesl na 2000 km. Proto byla vyvinuta verze Tu-95KD schopná doplňování paliva za letu. Vyrobeno bylo 23 nových Tu-95KD, přičemž na tuto verzi byly modernizovány i původní letouny.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Střela měla šípová křídla o úhlu 55° a jednoduchou ocasní plochu. Neměla vztlakové klapky ani brzdicí štíty. Poháněl ji proudový motor Ljulka AL-7FK s tahem 60–70 kN. Nadzvukové vstupní ústrojí s centrálním kuželem bylo převzato z prototypu I-7U. Výzbroj střely představovala jaderná hlavice a později silnější termonukleární hlavice o síle až 3 Mt TNT. Alternativně mohla být nesena i hlavice konvenční.[1]
Mateřský letoun Tu-95K nesl střelu Ch-20 polozapuštěnou pod trupem na speciálním závěsníku BD-206. Za letu ji chránil vysouvatelný aerodynamický kryt. Kvůli zvětšení doletu motor střely během spouštění odebíral palivo z nádrže na palubě mateřského letounu. Střela měla kombinovaný naváděcí systém pomocí autopilota. Při obvyklém nasazení byla střela vypuštěna 600 km od cíle a v první fázi letu byla naváděna pomocí autopilota. Když se cíl dostal do dosahu radiolokátoru JaD mateřského letounu Tu-95 (350–450 km), automatické radio-povelové řízení opravovalo trajektorii letu. Posledních 70 km pak střelu opět naváděl autopilot na zadané souřadnice. Ve chvíli zásahu cíle se mateřský letoun pohyboval ve vzdálenosti přibližně 250 km.[1] Vypuštění probíhalo ve výšce 15 000 m a střela letěla rychlostí 1850 km/h ve výšce 20 000 m.[2]
Verze
[editovat | editovat zdroj]- Ch-20 – Základní verze střely s jadernou hlavicí.
- Ch-20M – Modernizovaná verze s termonukleární hlavicí.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Specifikace (Ch-20M)
[editovat | editovat zdroj]Údaje dle[2]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 0
- Rozpětí: 9,04 m
- Délka trupu: 14,96 m
- Výška: 3,015 m
- Nosná plocha:
- Hmotnost: 11 000 kg
- Vzletová hmotnost:
- Max. vzletová hmotnost:
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor Ljulka AL-7FK
- Tah motoru: 60–70 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 1850 km/h
- Dolet: 350–800 km
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- termonukleární hlavice do 3 Mt nebo konvenční o hmotnosti 2300 kg
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e PANCHARTEK, Radek. Jaderný „drobek“ měl ničit strategické cíle v USA, později letadlové lodě [online]. iDnes.cz, rev. 2021-09-12 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ a b KUSSIOR, Zdeněk. Ch-20 (AS-3 Kangaroo) [online]. Leteckemotory.cz, rev. 2002-08-06 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ch-20 na Wikimedia Commons