Doktrína Dahíja
Doktrína Dahíja (hebrejsky דוקטרינת הדאחייה, Doktrinat ha-Dachija), též strategie Dahíja, je vojenská doktrína izraelské armády vystavěná na principech asymetrické války. Považuje místa civilní infrastruktury, ze kterých (nebo z jejichž blízkosti) došlo k útoku na Izrael – nikoliv jen ve formě střelby, ale i plánování či přípravě takového útoku – za vojenské základny a tudíž oprávněné cíle, vůči kterým je nutné udeřit nadproporční vojenskou silou a naprosto je zničit i s okolím. Za cíle této doktríny jsou považovány i takové civilní cíle, z nichž sice k nějakému útoku přímo ani nepřímo nedošlo, ale mají nějakou souvislost s protivníkem, třeba vlastnickou, rezidenční nebo dokonce jen „symbolickou“ (tj. jejich zničením Izrael dává najevo svou naprostou převahu a připravenost se kdykoli a násobně silněji pomstít za ozbrojené akce). Účelem takového postupu je zastrašení, demoralizace civilního obyvatelstva, zlomení jeho vůle k odporu a výhledově i nakonec jeho postavení se proti ozbrojeným uskupením či státním úřadům bojujícím s Izraelem;[1][2] doprovodným cílem je pak způsobení takových škod (materiálních i lidských), jež bude časově i finančně náročné opravit a zůstanou dlouho v paměti zasažených obyvatel a jejich rozhodujících elit.[3]
Název doktríny pochází od ší'itské čtvrti Dahíja v Bejrútu, kterou izraelské letectvo během druhé libanonské války (2006) vybombardovalo, protože v ní mělo údajně svou velící základnu hnutí Hizballáh.[2]
Poprvé tento přístup roku 2008 veřejně zformuloval Gadi Eizenkot, náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil.[1][4] Doktrína byla posléze uplatňována ve všech následných konfliktech a vojenských operacích Izraele, a to se zvyšující se tvrdostí.[4] Do vypuknutí války proti Hamásu a Gaze (2023) armáda – dle oficiálních tvrzení – předem upozorňovala obyvatelstvo na chystaný úder, aby mělo šanci utéct; v operaci Železné meče už i od tohoto upustila.[5][6]
Kritika
[editovat | editovat zdroj]Richard Falk, tehdejší Zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva na Palestinských územích okupovaných od roku 1967, uvedl v roce 2021 že podle této doktríny je „civilní infrastruktura protivníka jako je Hamás nebo Hizballáh brána jako povolený vojenský cíl, což je nejen zjevné porušení nejzákladnějších pravidel války a univerzální morálky, ale také uznání doktríny násilí, které musí být nazývána správným jménem: státní terorismus”. [7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Israel warns Hizbullah war would invite destruction [online]. Ynetnews, 2008-10-03 [cit. 2011-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The Self-Fulfilling Dahiya Doctrine [online]. The Mantle, 2010-01-15 [cit. 2011-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-27. (anglicky)
- ↑ SIBONI, Gabi. Disproportionate Force: Israel's Concept of Response in Light of the Second Lebanon War. INSS Insight [online]. The Institute for National Security Studies, 2008-10-02 [cit. 2024-02-03]. No. 74. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ROGERS, Paul. Israel’s use of disproportionate force is a long-established tactic – with a clear aim. Guardian [online]. 2023-12-05 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THAROOR, Ishaan. The punishing military doctrine that Israel may be following in Gaza. The Washington Post [online]. 2023-11-10 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COOK, Jonathan. Israel-Palestine war: How Israel uses AI genocide programme to obliterate Gaza [online]. Middle East Eye, 2023-12-05 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FALK, Richard. Israel’s Violence Against Separation Wall Protests: Along the Road of STATE TERRORISM [online]. 2011-01-07 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) Ynetnews – The Dahiya strategy (10/2008)
