Přeskočit na obsah

Edward Hawke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Admirál Edward Hawke
Velkoadmirál Sir Edward Hawke (1768–1770, Francis Cotes)
Velkoadmirál Sir Edward Hawke (1768–1770, Francis Cotes)
První lord admirality
Ve funkci:
10. prosince 1766 – 12. ledna 1771
Předchůdceadmirál Sir Charles Saunders
NástupceJohn Montagu, 4. hrabě ze Sandwiche

Narození21. února 1705
Londýn
Úmrtí17. října 1781 (ve věku 76 let)
Sunbury-on-Thames
Místo pohřbeníSt. Nicolas' Church, North Stoneham
ChoťCatherine Brooke (od 1737)
RodičeEdward Hawke a Elizabeth Bladen
DětiMartin Hawke, 2nd Baron Hawke
Edward Hawke
Hon. Chaloner Hawke
PříbuzníCassandra Julia Hawke[1], Annabella Eliza Cassandra Hawke[1], Edward Hawke-Harvey, 3rd Baron Hawke of Towton[1] a Martin Bladen Edward Hawke[1] (vnoučata)
Profesepolitik a námořní důstojník
OceněníŘád lázně
CommonsEdward Hawke, 1st Baron Hawke
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Hawke, 1. baron Hawke (21. února 1705, Londýn, Anglie17. října 1781, Sunbury-on-Thames, Anglie) byl britský admirál a námořní vojevůdce válek 18. století. Proslul jako vítěz rozhodujícího střetnutí na moři s Francií v bitvě u Quiberonu za sedmileté války. Kromě služby v královském námořnictvu dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a v letech 1766–1771 ministrem námořnictva (první lord admirality). V roce 1768 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet) a v roce 1776 byl s titulem barona povolán do Sněmovny lordů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Bitva u Quiberonu (1759)

Narodil se jako jediný syn právníka Edwarda Hawkeho a jeho manželky Elizabeth, rozené Bladen. Do námořnictva vstoupil v patnácti letech jako dobrovolník a v počátku kariéry profitoval z vlivu svého strýce, dlouholetého poslance a komisaře pro obchod a kolonie Martina Bladena. Nejprve sloužil u břehů severní Ameriky, později v Lamanšském průlivu a na pobřeží západní Afriky, již v roce 1725 byl poručíkem. Poté sloužil ve Středomoří a na Jamajce, v roce 1733 byl již komandérem a v roce 1734 dosáhl hodnosti kapitána[2]. V roce 1737 se oženil a dočasně opustil aktivní službu, v roce 1739 byl povolán znovu na moře s pověřením doprovázet obchodní loďstvo do Karibiku.

Za války o rakouské dědictví se jako velitel lodi Berwick zúčastnil nerozhodné bitvy u Toulonu (1744). V roce 1747 dosáhl hodnosti kontradmirála a stal se velitelem v Lamanšském průlivu, tehdy prosazoval zlepšení výkonu posádek na lodích. V říjnu 1747 zvítězil v druhé bitvě u Finistère, kdy zajal šest francouzských lodí. Díky tomu Británie získala plnou kontrolu nad Lamanšským průlivem a také lepší podmínky při sjednávání Cášského míru. V letech 1747–1776 byl členem Dolní sněmovny (celou dobu byl poslancem za přístav Portsmouth), v Portsmouthu také v letech 1748–1752 zastával funkci velitele přístavu v hodnosti viceadmirála (1748). V roce 1749 obdržel Řád lázně a šlechtický titul.

Náhrobek admirála Hawkeho v North Stoneham (Hampshire)

Ještě před sedmiletou válkou se znovu stal velitelem v Lamanšském průlivu (1755) a zabavoval francouzské obchodní lodě. Po vypuknutí války a popravě admirála Johna Bynga převzal vrchní velení ve Středomoří (1757). Nepokusil se zpět o dobytí Menorcy a poté byl kritizován za to, že proti Byngovi svědčil před válečným soudem. V roce 1757 byl povýšen na admirála a byl pověřen blokádou francouzských přístavů Rochefort a Brest. V listopadu 1759 zvítězil v bitvě u Quiberonu, která byla zásadním střetnutím mezi britským a francouzským loďstem během sedmileté války. Pod Hawkeho velením pak britské loďstvo blokovalo prakticky celé francouzské pobřeží a v roce 1761 po počátečním neúspěchu dobyl ostrov Belle-Isle.

V prosinci 1766 byl jmenován ministrem námořnictva (formálně byl tehdejším premiérem vévoda z Graftonu, ale faktickým vůdcem vlády byl William Pitt, který byl dlouholetým Hawkeho patronem), zároveň se stal členem Tajné rady. V roce 1768 obdržel Hawke hodnost velkoadmirála a jako populární námořní vojevůdce si udržel funkci prvního lorda admirality i po Pittově pádu. Jako ministr námořnictva se snažil dostat pod kontrolu financování Royal Navy, z funkce odstoupil ze zdravotních důvodů v lednu 1771 a na jeho rezignaci navazovalo několik personálních změn hned v prvním roce fungování Northovy vlády. Novým prvním lordem admirality se na jedenáct let stal hrabě Sandwich.

V roce 1776 byl povýšen na barona a povolán do Sněmovny lordů. Jeho sídlem byl zámek Scartingwell Hall v hrabství Yorkshire, který byl přestavován koncem 18. století, v polovině 20. století byl zbořen. S manželkou Catherine Brooke (1720–1756) měl admirál Hawke čtyři děti, dědicem titulu byl syn Martin Bladen Hawke (1744-1805), který vystudoval práva a v letech 1768–1774 byl členem Dolní sněmovny. Potomstvo rodu žije dodnes, současným představitelem je William Martin Hawke, 12. baron Hawke (*1995).

Jméno admirála Edwarda Hawkeho nese několik lokalit objevených nebo osídlených během 18. století, například region Hawke's Bay na Novém Zélandu nebo přístavní město Port Hawkesbury v Kanadě.

  1. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Služební postup Edwarda Hawke na webu threedecks dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy