Evangelijní harmonie

Diatessaron neboli harmonie evangelií či evangelijní harmonie (latinsky harmonia evangelica, německy převážně Evangelienharmonie "evangelijní harmonie", plurál diatessara, z řeckého „skrze čtyři“) je označení kompilace evagelií do jednoho literárního díla. Diatessaron vznikl někdy před rokem 256 (jeden jeho zlomek se našel v Dura Europos), pravděpodobně již okolo roku 160 v syrštině; originálním jazykem mohla však být i řečtina. Jeho autorem byl Tatianos (neboli Tatianus či Tacián). Jediná dochovaná úplná verze je však v arménštině; ze syrského originálu se dochovaly asi jen 2/3. Aby se od 4. století Diatessaron odlišil od čtyř evangelií v starosyrském překladu, nazýval se evangelion da-mehalleté (evangelium smíšených), zatímco čtyři evangelia se nazývala evangelion da-mefarrešé (evangelium oddělených).

Tatianos, aby vyřešil rozpory mezi čtyřmi kanonickými evangelii, sloučil je dohromady a vytvořil tak jediné, souvislé evangelium. Nečerpal však jen z kanonických materiálů, ale používal i některé apokryfní texty, zvláště pro popis Ježíšova dětství.

Diatessaron byl standardním evangelijním textem syrských církví až přibližně do 5. století. Biskup Teodoret z Kyrrhu v 5. století nalezl ve své diecézi celkem 200 užívaných rukopisů a snažil se je vytlačit zavedením čtyř kanonických evangelií, což se mu a jeho nástupcům podařilo.

Němčina

Ve staré němčině jsou známy tři evangelijní harmonie (všechny z 9. století):

Starohornoněmecký Tatian (Althochdeutscher Tatian) - vznikl za redakce Hrabana Maura ve Fuldě kolem roku 830. Nejstarší německá evangelijní harmonie.
starosaský Heliand - sepsán cca v letech 830-850 ve Fuldě^[1] neznámým autorem, psán starou sasštinou (altsächsisch) (Heliand znamená starosasky Spasitel (novoněmecky Heiland))
starohornoněmecký, přesněji starojihorýnofrancký Evangelienbuch Otfrid z Otfrida z Weißenburgu (nejstarší německý básník, jehož jméno známe; studoval ve Fuldě u Hrabana Maura a jeho evangelijní harmonie je metrickým přepracováním Maurova Tatiana^[2]) – vznikl kolem roku 865, psán ve starém franckém nářečí. Poprvé v německé poezie je zde použit koncový rým (Endreim) místo tzv. Stabreimu^[3]

Tyto evangelijní harmonie jsou psány jazykem dnešnímu čtenáři naprosto nesrozumitelným. Krátké ukázky z Helianda a Otfridovy Evangelienbuch v moderní němčině jsou k dispozici v čítance GLOSIKOVÁ, Viera, JIČÍNSKÁ, Veronika. Anthologie der deutschen Dichtung (Bd. I). Praha: Univerzita Karlova - Pedagogická fakulta, 2007. (s. 16-20), ukázky a překlady do moderní němčiny (a někdy i češtiny) všech tří staroněmeckých evangelijních harmonií jsou k dispozici také v dnes již hůře dostupné knize SIEBENSCHEIN, Hugo, ZATOČIL, Leopold. Stručné dějiny německé literatury do roku 1250 : s ukázkami originálů a jejich překlady. Praha: SPN, 1958. (s. 43-52, 63-70). Všechny tři skladby jsou psány v tzv. Langzeilen (Langzeile se skládá ze dvou čtyřstopých veršů, tzv. Kurzzeilen, které bývají v moderních edicích psávány na jednom řádku a odděleny mezerou.) Jejich rýmem byl tzv. Stabreim - rým na přízvučných slabikách.

Heslo z Ottova slovníku naučného

„Evangelická harmonie.

Čtyři evangelia, hlavně tři první, ukazují mezi sebou nápadnou příbuznost, tak že ve mnohých zprávách často i ve slovech mezi sebou se shodují, kdežto zase ve mnohých místech od sebe se liší. Tento zjev byl již v prvých dobách křesťanských pohnutkou k pokusům, souhlas čili harmonii evangelií ukázati, což hlavně proti héretikům nutným shledáno bylo. První takový pokus učinil v 2. pol. II. století žák sv. Justina mučenníka, Tatián, který sbírku jakousi a řetěz čtyř evangelií složil, již Diatessarón (v. t.) nazval. Od tohoto díla odvislými jsou skoro všecky harmonie, které ve středověku vydány byly. Nové neřídké harmonie začaly se vydávati od století XVI., které jinou, a sice lepší, cestou se ubírají. Mezi nejnovější od katolíků vydané harmonie náleží: F. A. H. Patritii S. J.: de Evangeliis, liber II. (Freiburk, 1852, řecky a lat); J. Cl. Fillion, Synopsis evangelica (Paříž, 1882); J. B. Lohmann, S. J. Vita Domini N. e quatuor Evangeliis ipsis ss. librorum verbis concinnata (Paderborn, 1887); nejkratší nalézá se v Cornélyho S. J.: Analyses librorum sacrorum N. T. (Paříž, 1888). dk.“

Reference

↑ BAUMANN, Barbara, OBERLE, Brigitta. Deutsche Literatur in Epochen. Ismaning: Max Hueber Verlag, 1996. S. 15.
↑ SIEBENSCHEIN, Hugo, ZATOČIL, Leopold. Stručné dějiny německé literatury do roku 1250 : s ukázkami originálů a jejich překlady. Praha: SPN, 1958. S. 63.
↑ BAUMANN, Barbara, OBERLE, Brigitta. Deutsche Literatur in Epochen. Ismaning: Max Hueber Verlag, 1996. S. 16.

Literatura

Antonín Podlaha (ed.). Český slovník bohovědný. IV. díl. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1930. Heslo harmonie evangelií, str. 683–698. Dostupné také online na https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:9321f9b0-220f-11e6-8145-5ef3fc9bb22f nebo https://ndk.cz/uuid/uuid:c4326dd0-220c-11e6-9f8b-005056825209, 4. září 2024.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Evangelijní harmonie na Wikimedia Commons

[1] BAUMANN, Barbara, OBERLE, Brigitta. Deutsche Literatur in Epochen. Ismaning: Max Hueber Verlag, 1996. S. 15.

[2] SIEBENSCHEIN, Hugo, ZATOČIL, Leopold. Stručné dějiny německé literatury do roku 1250 : s ukázkami originálů a jejich překlady. Praha: SPN, 1958. S. 63.

[3] BAUMANN, Barbara, OBERLE, Brigitta. Deutsche Literatur in Epochen. Ismaning: Max Hueber Verlag, 1996. S. 16.

[1]

[2]

[3]

Ježíš Kristus

Přehled Ježíšova života • Seznam témat souvisejících s Ježíšem

Chronologie	Zvěstování Páně • Narození (Panenské početí • Datum Ježíšova narození • Útěk do Egypta) • Dítě Ježíš • Ježíšovy neznámé roky • Ježíšův křest • Pokoušení Krista ďáblem • Apoštolové (Vyvolení • Velké poslání) • Ježíšovo působení (Učedníci) • Kázání na hoře/Kázání na planině (Blahoslavenství) • Ježíšovy modlitby (Otčenáš) • Podobenství • Zázraky • Proměnění Páně • Ježíšovo bezdomovectví • Velké přikázání • Řeč na Olivetské hoře • Ježíšovo pomazání • Pašije • Triumfální vstup do Jeruzaléma • Poslední večeře (Řeč na rozloučenou) • Agonie v Getsemanské zahradě • Ježíšovo zatčení (Sanhedrin • Petrovo zapření • Pilátův soud • Herodesův dvůr) • Ukřižování (Ježíšovy výroky na kříži) • Ježíšův pohřeb (Hrob) • Vzkříšení • Nanebevstoupení

Nový zákon	Evangelia (Matouš • Marek • Lukáš • Jan • Pět Matoušových promluv • Evangelijní harmonie • Ústní evangelijní tradice) • Ježíšův život • Historické pozadí Nového zákona • Novozákonní místa spojená s Ježíšem • Ježíšova jména a tituly v Novém zákoně

Historicita	Historický Ježíš (Hledání historického Ježíše • Zdroje (Josephus • Tacitus • Mara bar Serapion • Evangelia)) • Teorie mýtu o Kristu

Vyobrazení	Seznam knih o Ježíšovi • Kristův život ve výtvarném umění • Muzeum Kristova života • Ježíšovy sochy • Proměnění Páně v křesťanském umění

Křesťanství	Kristus (1. století) • Christologie (Vtělení • Osoba Krista • Preexistence Krista) • Relikvie • Druhý příchod • Kristovo nebeské sezení • Syn Boží • Kosmický Kristus

V jiných náboženstvích	Jezuismus • Ježíš ve srovnávací mytologii • Judaismus (v Talmudu) • Islám (v ahmadíjském islámu) • Manicheismus (Ježíš nádherný) • Mandejství • Mistr Ježíš

Rodina	Ježíšův rodokmen • Maria (matka) • Josef (zákonný otec) • Svatá rodina • Pantera (domnělý otec) • Ježíšovi bratři • Svaté příbuzenstvo • Anna (tradiční babička z matčiny strany) • Jáchym (tradiční dědeček z matčiny strany) • Heli (dědeček z otcovy strany podle Lukáše) • Jakub (dědeček z otcovy strany podle Matouše) • Ježíšova pokrevní linie • Kleofáš (tradiční strýc)

Související	Ježíšův jazyk • Ježíšovy vztahy se ženami (Marie Magdalena • Maria z Betánie) • Vánoce (Ježíšek) • Velikonoce • Odmítnutí Ježíše • Kritika Ježíše • Ježíšovo duševní zdraví • Rasa a vzhled Ježíše • Ježíšova sexualita

Kategorie