Hladomor v Povolží
| Hladomor v Povolží v roce 1921-1922 | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Trvání | 1921 - 1922 |
| Stát |  Sovětský svaz /  RSFSR (Povolží) |
| Příčina | špatná úroda a povinné odvody úrody |
| Statistika | |
| Úmrtí | asi 5 milionů osob[1] |
Hladomor v Povolží, také známý jako ruský hladomor v roce 1921, byl katastrofální hladomor, který zasáhl rozsáhlé oblasti v bolševickém Rusku v letech 1921 až 1922. Během katastrofy primárně způsobené špatným počasí a bídnou úrodou zemřelo v Rusku přibližně 5 milionů osob. Situaci výrazně zhoršil rozvrat země způsobený občanskou válkou a sovětské úřady zabavující rolníkům zásoby a osivo navzdory hrozící tragédii.[2] Nejhůře postiženými regiony byly oblasti kolem řek Volha a Ural, přičemž na mnoha místech zde docházelo ke kanibalismu. Hladomor se podařilo zastavit do roku 1923 i díky pomoci zahraničních humanitárních organizací, především americké American Relief Administration.[3]
Příčiny hladomoru
[editovat | editovat zdroj]Hladomor byl výsledkem kombinace ekonomických otřesů, které začaly již v průběhu první světové války a pokračovaly během nepokojů ruské revoluce a ruské občanské války. Katastrofu znásobila sovětská politika válečného komunismu, a to zejména prodrazvjorstky (konfiskace obilí a dalších produktů), kterou zhoršovala situace na železnicích, které nedokázaly potraviny efektivně dodávat.
Velkému hladomoru, který v Rusku vypukl na přelomu let 1921 a 1922, předcházela velmi špatná úroda v roce 1920. V nejhůře zasažené oblasti Povolží následovala mrazivá zima a velmi suché léto v roce 1921. Jarní větry odvály svrchní písečnou část půdy a zničily tak křehké výhonky zasetých obilovin. Osení, které nezahubily mrazy a jarní větry, následně zničily přemnožené kobylky a hraboši.[2] Rolníci se tak již z jara museli připravovat na druhý rok špatné úrody. Katastrofu však zesílil rozvrat oblasti zasažené občanskou válkou. Neustálé vojenské rekvizice a nedostatek pracovních sil způsobily, že rolníci v oblasti neměli téměř žádné zásoby, díky kterým v minulosti dokázali pravidelné nepřízně počasí překonat. Ve srovnání s rokem 1917 byla v Povolží oseta jen čtvrtina půdy. Bolševici však přesto zabavovali zbývající zásoby potravin a osiva, čímž sílu nadcházícího hladomoru v oblasti výrazně zvýšili.[2]
Průběh
[editovat | editovat zdroj]
Hladomor v Povolží v plné síle vypukl na počátku roku 1921. Zasáhl však také oblasti v povodí řek Ural, Kama a Don, Baškirsko, Kazachstán, jižní Ukrajinu a západní Sibiř, takže do příchodu jara hladem trpěla čtvrtina rolníků sovětského Ruska.[2] Vedle hladu umírali obyvatelé těchto oblastí i v důsledku infekčních chorob, které se v zesláblé populaci rychle šířily. Zoufalí vesničané mleli mouku ze žaludů, hlíny, pilin a koňského trusu, jedli trávu, listí, mech a kůru ze stromů a na mnoha místech došlo i k rozšíření kanibalismu.[4] Tisíce případů pojídaní mrtvých byly hlášeny z baškirské oblasti, z okolí Buzuluku a Pugačova, kde byl hladomor nejhorší. Běžným jevem se stávalo i usmrcování lidí na maso.[5]
„V naší vesnici jí lidské maso každý, jenomže nahlas se to neříká. Máme tam několik hospod a všechny nabízejí dětské maso.“Výslech muže zadrženého kvůli kanibalismu.[4]
Hladomor trval i po celý rok 1922. Odhadem při něm zemřelo na 5 milionů lidí.[2] Nejhůře postiženými regiony bylo okolí řek Volha a Ural.[6][7][8] Sovětská vláda z důvodů propagandy odmítala existenci hladomoru připustit až do léta roku 1921.[5] Nedostatek potravin však vedle venkova zasáhl i ruská města. Po snižování přídělů potravin vypukly v Moskvě a Petrohradě nepokoje a v březnu 1921 se většina sovětské Baltské flotily vzbouřila proti bolševické vládě během Kronštadtského povstání.
Katastrofu nebyl sovětský režim zaměstnaný válkou a bojem s vnitřní opozicí schopen řešit a zajištění humanitární pomoci proto poskytovala pouze domácí veřejnost a zahraniční organizace. Pomoc hladovějícím Rusům v počátích organizoval především spisovatel Maxim Gorkij, kterému dal svolení k založení dobrovolné humanitární organizace samotný Vladimir Iljič Lenin. Tzv. Pogmol, neboli Všeruský lidový výbor na pomoc hladovějícím, byl založen 21. července 1921.
„Do země Tolstého, Dostojevského, Mendělejeva, Pavlova, Musorgského, Glinky a ostatních mužů, vážených po celém světě, zavítalo neštěstí. Pokud humanitární myšlenky a pocity - jejichž vírou ve společenský význam otřásla prokletá válka a nelítostnost vítězů vůči poraženým - a pokud víra v tvořivou sílu těchto myšlenek a pocitů musí a může být obnovena, nabízí tu Rusko skvělou příležitost, jak ukázat, že lidský soucit nezhynul. Žádám všechny čestné Evropany a Američany o rychlou pomoc ruskému lidu. Pošlete chléb a léky. Maxim Gorkij.“Prohlášení Maxima Gorkého v západním tisku z 13. července 1921.[9]
V reakci na Gorkého výzvu vyslal tehdejší americký ministr obchodu Herbert Hoover do Ruska humanitární organizaci American Relief Administration poskytující potravinovou a lékařskou pomoc v poválečné Evropě. Podmínkou Američanů bylo, že ARA bude působit nezávisle na komunistické správě a že ze sovětských vězení budou propuštěni američtí občané. Lenin souhlasil, avšak jakmile byla zajištěna americká pomoc, dal rozpustit Pogmol a 27. srpna byli všichni jeho veřejní činitelé kromě Gorkého a spisovatele Korolenka zatčeni Čekou a obviněni z protirevoluční činnosti.[3] Během léta 1922 poskytovala ARA v Rusku potravu pro zhruba 10 milionů lidí denně. Vedle toho navíc do země proudily zásoby osiva, léků, nástrojů a ošacení. Náklady na činnost ARA se vyšplhaly na šest milionů dolarů. Díky dodanému osivu se podařilo v Rusku zajistit dobré úrody v letech 1922 a 1923, což uspíšilo konec hladomoru.[10] Bolševici obávající se amerického diplomatického nátlaku však po celou dobu porušovali americké podmínky, když prohledávali konvoje a vlaky organizace a dokonce zatýkali její humanitární pracovníky. Pobouření v USA způsobilo především zjištění, že navzdory přijímané pomoci Sovětský svaz v téže době prodával velké množství obilí na zahraničních trzích. Sověti argumentovali, že za prodané obilí museli nakupovat nezbytné zemědělské a průmyslové vybavení. Bolševici současně obvinili organizaci ARA ze špionáže a snahy zdiskreditovat sovětský režim. Po skandálu ukončila American Relief Administration svou činnost v červnu 1923.[10]
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Úředníci kontrolující špatnou úrodu -
Těla zemřelých na hřbitově v Buzuluku -
Vyhladovělé děti na fotografii Fridtjofa Nansena, 1922 -
Oběti hladomoru, Saratov 1921 -
Vyhladovělá sedmiletá dívka -
Rodina přežívající na břehu Volhy -
Zadržení kanibalové v provincii Samara, 1921 -
Chlapec, který usmrtil a snědl svého 3letého bratra, Záporožská oblast 1922 -
Ženy ze vsi v provincii Samara děkující zástupcům ARA, 1922
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FIGES, Orlando. Lidská tragédie : ruská revoluce 1891-1924. Praha: Beta-Dobrovský & Ševčík, 2000. 837 s. ISBN 80-86278-72-7. S. 720. [Dále jen: Figes (2000)].
- ↑ a b c d e Figes (2000), s. 720.
- ↑ a b Figes (2000), s. 723–724.
- ↑ a b Figes (2000), s. 721.
- ↑ a b Figes (2000), s. 722.
- ↑ Marxist Dreams and Soviet Realities. AU: Mises Institute Dostupné online. Kapitola Marxist Dreams and Soviet Realities..
- ↑ Hoover Digest. [s.l.]: Hoover Institution Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-30. Kapitola Food as a Weapon..
- ↑ The German Colonies on the Volga River. [s.l.]: Volga Germans Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28-02-2009. Kapitola Famine Years..
- ↑ Figes (2000), s. 723.
- ↑ a b Figes (2000), s. 724.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FIGES, Orlando. Lidská tragédie : ruská revoluce 1891-1924. Praha: Beta-Dobrovský & Ševčík, 2000. 837 s. ISBN 80-86278-72-7.
- MALIA, Martin Edward. Sovětská tragédie : dějiny socialismu v Rusku v letech 1917-1991. Praha: Argo, 2004. 566 s. ISBN 80-7203-566-5.
- PIPES, Richard. Dějiny ruské revoluce. Praha: Argo, 1998. 396 s. ISBN 80-7203-081-7.
- VEJMĚLKOVÁ, Barbora. Rok 1921 v Rusku - ohlas v soudobém československém tisku. Brno, 2013 [cit. 2022-03-18]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jaroslav Vaculík. Dostupné online.
- VYDRA, Zbyněk, a kol. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 499 s. ISBN 978-80-7422-324-2.
- ZIEGLER, Aleš. Pomoc Československé republiky hladovějícímu Rusku a Ukrajině v letech 1921-23 a 1932-33. Brno, 2020 [cit. 2022-03-18]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hladomor v Povolží na Wikimedia Commons
