Přeskočit na obsah

Hry o Marii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hry o Marii
Žánrčtyři hry (drama–mirakl–pastorel–legenda)
SkladatelBohuslav Martinů
Libretistarůzné texty
Počet dějství4
Originální jazykčeština
Premiéra23. února 1935, Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hry o Marii, H. 236, je opera skladatele Bohuslava Martinů z roku 1934.

Na začátku 30. let 20. století se Martinů, prodlužující si svůj pobyt v Paříži, odvrátil od francouzské avantgardy a začal komponovat pro české scény jevištní díla na národní témata. Po Špalíčku začal zpracovávat různé mariánské a v širší rovině náboženské příběhy do cyklu, který příznačně nazval opera-špalíček.

Ve Francii se v té době dočkala velkého zájmu historická divadelní věda, např. práce teoretika Gastona Batyho, které za prvotní začátky evropského divadla označovaly hry ze středověku. Jeho znalcem byl i režisér a divadelník Jindřich Honzl, se kterým Martinů své záměry neustále konzultoval při komponování v letech 1933–1934.

Opera nakonec obsahuje čtyři příběhy, každý pocházející z jiné literární oblasti a každý také jinak zpracovaný. Rozdělena je do dvou dílů, z nichž každý má ještě kratší prolog a tzv. velkou hru (mirákl).

Obsah opery

[editovat | editovat zdroj]

Panny moudré a panny pošetilé Liturgickou hru z 12. století přeložil, nebo spíš na její náměty nově zpracoval Vítězslav Nezval. Příběh o deseti pannách (Mt 25,1-13), které očekávají příchod Pána. Pošetilé ale vezmou s sebou málo oleje do svých lamp. Když Pán přijde, jejich lampy nehoří. Pošetilé panny shánějí olej a mezi tím ty prozíravé i s hořícími lampami vejdou s Pánem na hostinu a dveře se zavřou.

Mariken z Nimégue Vlámský námět z 15. století zpracoval Martinů původně podle francouzského překladu belgického spisovatele a dramatika Henriho Ghéona, až později dostal překlad Viléma Závady a na něj hotovou partituru upravil. Krásná Mariken se nechá ve městě svést ďáblem na cestu zla. V malém městečku ale vidí hru o Maškaronovi a Panně Marii a dává se na pokání, za což je její duše vykoupena.

Narození Páně Montáž z nejrůznějších lidových textů řady vánočních her.

Sestra Paskalina V této části zpracoval Martinů legendu o sestře Paskalině, přeloženou Juliem Zeyerem, ale doplnil ji z různých dalších zdrojů - o komentující texty z latinské liturgie, ale i z moravské lidové poezie. Paskalina, která odešla z kláštera pro světskou lásku, je za nespáchanou vraždu svého milého odsouzena k upálení na hranici, odkud ji ale zachraňuje milost Panny Marie.

Martinů původně plánoval věnovat operu k dirigování Václavu Talichovi, ale ten v té době ještě nebyl ve vedení Národního divadla a tamní přípravy se tím mírně zdržely. To Hrám nečekaně pomohlo, protože o v té době velmi vyhledávaného skladatele projevili zájem i v Brně a premiéry se chystaly na obou scénách. V Národním divadle ale k ní nakonec nedošlo.

Světová premiéra opery proběhla 23. února 1935 bez přítomnosti Martinů v brněnském divadle v režii Rudolfa Waltera a za řízení dirigenta Antonína Balatky se Zorou Šemberovou v hlavních tanečních rolích. Výpravu vytvořil za úzké skladatelovy součinnosti František Muzika. V témže roce obdržel Martinů za svou operu státní cenu. Díky úspěchu se opera později hrála i na řadě jiných scén.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠAFRÁNEK, Miloš. Divadlo Bohuslava Martinů. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1979. S. 59–63, 187–224. 
  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bohuslav Martinů, s. 242–245. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 86. 
  • MIHULE, Jaroslav. Martinů – osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0426-4. S. 207 ad.. 
  • ROZTOČILOVÁ, Klára. Opera Bohuslava Martinů „Hry o Marii“ z pohledu sbormistra. Brno, 2016. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta – Katedra kompozice, dirigování a operní režie. Vedoucí práce Josef Pančík. Dostupné online.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 850–853. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy