Přeskočit na obsah

Informační a komunikační technologie pro rozvoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Informační a komunikační technologie pro rozvoj (anglicky Information and Communication Technologies for Development – ICT4D) je označení, jež se používá pro takový způsob využívání informačních a komunikačních technologií (ICT), který směřuje k udržitelnému rozvoji.

Instalování wifi vysílače v Mali

První pokusy o aplikaci ICT v rozvojových zemích byly učiněny v polovině padesátých let 20. století. Poprvé bylo použití počítače v oblasti rozvoje zaznamenáno v roce 1956 v Indii. Jednalo se o model HEC-2M, který byl použit v Indickém statistickém institutu. Používal se při počítání a tvorbě statistických analýz v rámci Indického národního plánu, tzv. Druhého pětiletého období (1956-61).[1] Od té doby jsou ICT využívány ve všech oblastech rozvoje po celém světě, jak ve státech vyspělých, tak rozvojových, přičemž v posledních dekádách množství jejich zavádění značně roste.

V roce 2003 byly na Světovém summitu o informační společnosti (World Summit on the Information Society - WSIS) navrženy konkrétní kroky, které mohou být učiněny při využívání ICT k udržitelnému rozvoji. Jako stěžejní jsou vymezeny tyto oblasti (a jejich průniky s ICT): veřejné správa (e-government), podnikání (e-business), vzdělávání (e-learning), zdravotní péče (e-health), zaměstnanost (e-eymployment), životní prostředí (e-environment), zemědělství (e-agriculture) a věda (e-science).

V září 2015 byly Organizací spojených národů přijaty Cíle udržitelného rozvoje. Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) v tomto roce také vytvořila studii, v níž je obsažen návod, jak jednotlivé Cíle plnit prostřednictvím ICT.[2] Ze studie ITU vyplývá, že informační a komunikační technologie hrají zásadní roli pro naplňování všech 17 Cílů udržitelného rozvoje. K dosažení prvního cíle (ukončení chudoby) může ICT přispět prostřednictvím rozvoje pracovních míst v digitálním prostředí, výměnou informací a znalostí mezi jednotlivými aktéry, nižšími transakčními náklady při nakupování zboží či služeb, popř. jejich sdílením (viz koncepce digitální ekonomiky). Technologie mohou být využity např. i při odstraňování genderového znevýhodnění skrze propojování a zapojování žen a dívek do aktivit v digitálním prostředí, které může nabízet onlinovou oporu jejich občanských práv (evolby, anonymní upozorňování na diskriminaci, svobodná diskuze na sociálních sítích, elearningové programy zaměřené na vzdělávání, informování o právech a právní poradenství, atd.), ve studii jsou dále rozpracovány všechny cíle a podcíle a vymezeny možnosti využití ICT při jejich naplňování.[3]

Informační a komunikační technologie jsou důležité jak pro klasické vzdělávání, tak i při výuce dětí se speciálními potřebami. Pro udržitelný rozvoj jsou důležité technologie zajišťující otevřený přístup k informacím, v poslední dekádě došlo k prudkému rozvoji technologií založených na myšlence volného sdílení poznatků (MOOC, Wikimedia software - zejména Wikipedia, atd.). Otevřené vzdělávací zdroje tak mohou pomoci ke snížení nerovností jak ve vzdělávání, tak v životě.[4][5]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy