Jan Lier
| Jan Lier | |
|---|---|
 Jan Lier (1883) | |
| Narození | 27. října 1852 Kutná Hora  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 2. června 1917 (ve věku 64 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | knihovník, spisovatel, dramatik, novinář, dramaturg, literární kritik, kritik umění, redaktor a prozaik |
| Děti | Miloš Lier[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Lier (27. října 1852 Kutná Hora[2] – 2. června 1917 Praha) byl český novinář, spisovatel, výtvarný a divadelní kritik, představitel lumírovců. Pracoval jako tajemník a knihovník Průmyslové jednoty. Od 70. let publikoval fejetony, v nichž ostře kritizoval český veřejný život, přijímání německých vzorů a obdiv k Rusku; jako alternativu nabízel francouzskou kulturu. Proti výchovné úloze literatury, kterou vyznávali zejména moravští kritici, stavěl „umění pro umění“. Největší vliv měl v 80. a 90. letech, později se svými názory dostával do izolace. Psal i povídky, novely a romány, inspirované postromantickou francouzskou literaturou a poplatné polemickému novinářskému stylu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 27. října 1852 v Kutné Hoře č. 179, blízko Kamenného domu.[3] V mládí ho nepříznivě zasáhla smrt otce.[4] Vystudoval reálku a profesionálně se věnoval technice. V letech 1873–77 pracoval na železnici, roku 1877 získal místo sekretáře v pražské Jednotě průmyslové. Ve volném čase psal fejetony, kritiky i samostatné literární práce.[5] 1. října 1887 se stal knihovníkem Průmyslové jednoty.[6] 1. prosince 1892 ho Česká akademie věd a umění zvolila za mimořádného člena.[7] Od roku 1896 působil i jako dramaturg a lektor Národního divadla.[8] V Průmyslové jednotě nakonec zastával funkci ředitele a za své výsledky získal záslužnou stříbrnou medaili.[9]
Cestami po Evropě získal obdiv k západní kultuře, zejména francouzské, a odpor k „malým“ českým poměrům, které se snažil změnit. Románskou kulturu si cenil výše než germánskou.[10] Řadil se mezi kosmopolitní lumírovce.[3] Velmi známý byl v 80. a 90. letech. Postupem času se svými zásadními názory dostával do stále větší izolace, takže od konce 90. let byl jeho význam jen okrajový.[10]
Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Do literatury jej uvedl Jan Neruda v 70. letech.[4] Od roku 1877 psal fejetony do Národních listů a Pokroku. V té době vydal také román Hraběnka Radová. První práce psal pod pseudonymy Adam Zero, Luděk Frič, Jan Iler a Vilemína Nováková, ale zakrátko se začal podepisovat vlastním jménem.[11]
V 80. a 90. letech se proslavil svými fejetony. Společně se Svatoplukem Čechem byl považován za pokračovatele Jana Nerudy. Čech prezentoval své úvahy s využitím poetické lyriky a jemného humoru, pro Liera byla naopak typická posměšná satira a ostrá kritika. Články uveřejňoval především v konzervativním časopise Pokrok, spojeném se staročeskou stranou. Politicky se neangažoval, věnoval se kultuře a umění. Zesměšňoval maloměšťáctví, později kritiku rozšířil na celý český veřejný život jako Kocourkov ve velkém. Kritizoval vlastenecké frázisty a sebevědomé pedanty. Na rozdíl od většiny české inteligence se stavěl proti přijímání německých vzorů i proti mladočeskému nadšení pro slovanství a Rusko. Měl velmi vyhraněný vkus; zastával se absolutního „umění pro umění“, obdivoval Francii, projevoval (v zásadě nespravedlivý) odpor k ruskému realismu, reprezentovanému Dostojevským, Vereščaginem a Ostrovským, který považoval za příliš přímočarý.[12] Na rozdíl od současníka Miroslava Tyrše neuznával kánonický ideál umění, umělec se podle něj může inspirovat v jakémkoli stylu. Nejvíc si oblíbil francouzskou kulturu 18. století za vlády Ludvíka XIV., XV. a XVI., díla Feuilleta, Paillerona a Dumase.[13]
Koncem roku 1887 se dostal do ostrého sporu s tzv. „moravskou kritikou“, soustředěnou kolem brněnského časopisu Obzor a reprezentovanou především Františkem Bartošem. V 33. čísle Lumíra uveřejnil fejeton, kde obvinil moravskou skupinu z ničení literatury tím, že ji posuzují podle povrchních, formálních kritérií (např. kritika přílišného používání cizích slov, povyšování školních instrukcí na obecně platná pravidla, „pružnost“ umožňující odsoudit prakticky kohokoli).[14] Spolupracovníci Obzoru se hájili jednak poukazem na Lierovo nepochopení jejich myšlenek[15] (např. Bartoš v kritizovaném článku psal jen o četbě pro žáky a lidové vrstvy, nikoli o literatuře jako celku), jednak rozdílnými ideovými východisky (pro Liera má literatura význam sama o sobě, pro Moravany byla jedním z prostředků v úsilí o povznesení národa; jako katolíci se také nemohli smířit s rouhačskými texty, které vycházely v Praze).[16] S odstupem nebyla Lierova kritika zcela spravedlivá.[10]
Jako známý lumírovec se stal terčem kritiky učitele Jana Váni, který roku 1897 vydal knihu epigramů a posměšných básniček, zaměřených proti kosmopolitním literátům, zejména Jaroslavu Vrchlickému. Váňa věnoval Lierovi epigram „Národ stihnou nedohledné, strašné konsekvence, budeme-li Gallicismy hustě, Bohemismy psát jen tence.“[17]
Pokud jde o beletrii, napsal Lier tři romány (Hraběnka Radová, Vojtěcha Révy nástupce, Narciss) a šedesát novel pro časopisy Ruch, Česká včela, Světozor, Květy, Lumír a Zlatá Praha. Některé byly přeloženy do polštiny a němčiny. Byl také autorem divadelní hry Flora.[11]
Je řazen mezi české žánrové realisty, společně s Františkem Heritesem a Ignátem Herrmannem.[3] Jeho díla, zasazená nezvykle do technicko-průmyslového prostředí moderní doby, si našla svůj okruh ctitelů.[4] Do české literatury uvedl železnici.[8] Jeho novely jsou bizarní, fantastické, inspirované postromantickou francouzskou literaturou. Povídky vydané na konci 90. let a po roce 1900 neměly na rozdíl od starších prací velký úspěch u čtenářů — vkus se změnil, ale Lier si zachovával původní styl.[10] Uměleckou úroveň také nepříznivě ovlivňovala autorova podrážděná povaha, která ho vedla k neustálým polemikám — podobně jako v novinových článcích — a narušovala tak plynulé vyprávění děje.[18]
V Průmyslové jednotě publikoval odborné texty.[11]
Knižně vyšly např.:
- Novely. Kniha prvá (1883)
- Novely. Kniha druhá (1886)
- Arabesky a novelly (1886), sbírka literárních prací vydaných dříve časopisecky
- Hra s ohněm (1886), novela
- Feuilletony (tři díly 1885, 1888 a 1889). Podle dobové recenze trpí toto vydání obecným problémem — články v tisku reagují na konkrétní situaci, a bez tohoto dobového kontextu mohou být pro čtenáře nezajímavé či dokonce nesrozumitelné. Navzdory tomu sborník dokládá Lierův talent k polemice, důležitou vlastnost úspěšného novináře, a jeho bojovný temperament, který se projevuje od první do poslední stránky a vedl ho možná až k zbytečně ostrým a přímým útokům.[18]
- Klín klínem (1899)
- Píseň míru (1900), satirická novela
- V područí litery (1905)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 440 • 1852 • Lier, Jan. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
- ↑ a b c d Náhrobek Jana Liera na Olšanech. Národ. 1932-10-28, roč. 72, čís. 211, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ a b c Jan Lier. Světozor. 1883-08-17, roč. 17, čís. 34, s. 402. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ Jan Lier. Humoristické listy. 1883-11-03, roč. 25, čís. 44, s. 368. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ Šedesát let veřejné knihovny jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách 1835-1895. Praha: Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách, 1895. 44 s. Dostupné online. S. 40.
- ↑ Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Ročník 6. Praha: Česká akademie, 1896. 136 s. Dostupné online. S. 20.
- ↑ a b Dvě šedesátá výročí. Zlatá Praha. 1912-11-01, roč. 30, čís. 8, s. 95. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ Jednota ku povzbuzení…. Národní listy. 1917-06-03, roč. 57, čís. 150, s. 7. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ a b c d FOLPRECHT, Josef. Jan Lier. Národní listy. 1917-06-10, roč. 57, čís. 157, s. 9. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ a b c Jan Lier. Národní listy. 1917-06-03, roč. 57, čís. 150, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ NOVÁK, Arne. Jan Lier feuilletonista. Zlatá Praha. 1917-08-22, roč. 34, čís. 47, s. 560. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ NOVÁK, Arne. Jan Lier feuilletonista (Dokončení). Zlatá Praha. 1917-08-29, roč. 34, čís. 48, s. 570. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ LIER, Jan. Feuilleton. Lumír. 1887-11-20, roč. 15, čís. 33, s. 463–465. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ BARTOŠ, František. Beseda. Vzor »té pravé« kritiky. Obzor. 1887-12-05, roč. 10, čís. 23, s. 350. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ Beseda. Dodatek k obraně. Obzor. 1888-01-05, roč. 11, čís. 1, s. 11. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
- ↑ VÁŇA, Jan. Kokrhy a krákory. Praha: Kovařovic a Tůma, 1897. 162 s. Dostupné online. Kapitola Jan Lier, s. 115.
- ↑ a b Belletrie. Národní listy. 1889-08-30, roč. 29, čís. 239, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-06-25].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Lier na Wikimedia Commons 
Autor Jan Lier ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Lier
- Jan Lier v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitalizovaná díla Jana Liera v České digitální knihovně
