Přeskočit na obsah

Jana Kovaříková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jana Kovaříková
Jana Kovaříková
Jana Kovaříková
Narození12. dubna 1890
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. května 1960 (ve věku 70 let)
Dobříš
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Kovaříková, provdaná Hanáková (12. dubna 1890 Plzeň23. května 1960 Dobříš) byla česká herečka.

Vyrůstala bez sourozenců v poměrně nuzných poměrech, po ukončení školní docházky se jí ujal a hmotně zabezpečil jeden ze tří matčiných bratří, ředitel hotelu Gráf na Vinohradech. Časté návštěvy pražských divadel probudily její zájem nejprve o ochotnické, později i profesionální herectví.[1]

První angažmá získala na jaře 1907 v Horažďovicích u společnosti Jozy Tuttra,[2] následně vystupovala v řadě kočovných divadelních souborů (Jan Evangelista Sedláček, Jan Blažek, Jan Nohava, Jan Hodr, František Lacina), v sezoně 1912/1913 byla angažována v Národním divadle v Brně.[3] Po dvouletém účinkování u ředitele Roberta Morávka (1913–1915) se vrátila do Prahy, kde v letech 1915–1918 byla členkou kabaretu Rokoko, vedeném Karlem Hašlerem a později Eduardem Bassem, s hereckými protagonisty Ferencem Futuristou, Xenou Longenovou a Josefem Rovenským.[4]

Po skončení války nastoupila jako činoherní a operetní herečka k Východočeské společnosti v Pardubicích, provdala se za šéfa tamní opery Mirko Hanáka (1921),[2] společně pak v roce 1922 odešli do Národního divadla moravsko-slezského – Hanák jako dirigent opery, Jana Hanáková-Kovaříková (po rozvodu ve třicátých letech se vrátila k svému dívčímu jménu)[5] se stala na dalších čtrnáct let členkou souboru ostravské činohry, externě činnou též v operetním souboru NDMS.[6] Její doménou v hlavním oboru zde byly zejména postavy komediálně konverzačního žánru i tragikomické role českého a světového divadelního repertoáru.[2]

V letech 19361939 prošla scénami tří divadel (Kladno, Košice, Plzeň), své druhé (tentokrát jedenáctilé) ostravské angažmá zahájila počátkem sezony 1939/1940.[7] V roce 1951 (tehdy již v důchodovém věku) přijala nabídku ředitele Zdeňka Hofbaurera (19451948 režisér a šéf činohry Zemského divadla v Ostravě)[8] a spolu se skupinou mladých ostravských divadelníků (tvořili ji mj. Zora Jiráková, Luboš Pistorius, Václav Lohniský, Luděk Kopřiva, Zdeněk Jiřičný) odešla do činohry Krajského oblastního divadla v Plzni, kde působila až do definitivního odchodu na odpočinek (1956).[9] Před filmovou kamerou se objevila dvakrát, v Kubáskově romanticko-historickém snímku o strážcích moravsko- uherských hranic z konce 18. století Portáši (1947) ztvárnila roli fojtky, ve Steklého populární komedii podle známé literární předlohy Jaroslava Haška Poslušně hlásím (1957) si zahrála bábu Pejzlarku, posluhovačku četnické stanice v Putimi.[10]

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní společnost Jozy Tuttra

[editovat | editovat zdroj]
  • 1907 E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, dáma z bufetu, režie František Zvíkovský

Národní divadlo v Brně

[editovat | editovat zdroj]
  • 1912 W. J. Locke: Perská kočička, titulní role, režie Karel Jičínský

Národní divadlo Praha

[editovat | editovat zdroj]

Východoslovenské divadlo Košice

[editovat | editovat zdroj]
  • 1938 K. Čapek: Matka, titulní role, režie Jaroslav Skála

Národní divadlo moravsko-slezské Ostrava

[editovat | editovat zdroj]
  • 1922 P. Petrović: Liják, Stana, režie Karel Černý
  • 1923 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, Madlenka, režie Václav Jiřikovský
  • 1924 L. Stroupežnický: Naši furianti, Kristina, režie Gustav Hilmar
  • 1926 L. Pirandello: Šest postav hledá autora, Kochanovská, režie Karel Prox
  • 1927 R. Jesenská: Je velká láska na světě? Amálka Burianová, režie Jaroslav Skála
  • 1928 K. Čapek: Loupežník, Profesorova žena, režie František Paul (ve stejné roli v dalším nastudování Jana Škody z roku 1935)
  • 1929 F. Šrámek: Červen, Ledyňská, režie Jiří Myron
  • 1930 A. Jirásek: M. D. Rettigová, Roubínková, režie Jiří Myron
  • 1931 Arnold Ridley: Půlnoční vlak, slečna Bourneová, režie Jiří Myron
  • 1932 Paul Armont, Leopold Marchand: Pán, který budí důvěru, Genissierová, režie Jan Škoda
  • 1933 G. Hauptmann: Před slunce západem, Betina, režie Jaroslav Skála
  • 1934 Robert E. Sherwood: Londýnský most, Kitty, režie Miloš Nedbal
  • 1935 George S. Kaufman, Edna Ferberová: Večeře o osmé, Milicent Jordanová, režie Jan Škoda
  • 1936 W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Brodská, režie Jan Škoda
  • 1939 F. M. Dostojevskij, Jan Bor (dramatizace): Zločin a trest, Amalie Ivanovna, režie Karel Konstantin
  • 1940 A. Jirásek: Kolébka, Maří, režie Karel Palouš
  • 1940 Karel Krpata: Mistr ostrého meče, Rosina, režie Jan Škoda

České divadlo moravskoostravské Ostrava

[editovat | editovat zdroj]
  • 1941 Josef Štolba: Vodní družstvo, Emilie Novotná, režie Karel Palouš
  • 1942 G. Preissová: Gazdina roba, Tetka Evina, režie Jan Škoda
  • 1943 Sergio Pugliese: Mořský koník, Sabina, režie Táňa Hodanová
  • 1944 Vladimír M. Strojil: Rodinná pouta, Blažena, režie Jiří Myron

Zemské divadlo v Ostravě

[editovat | editovat zdroj]
  • 1945 K. Čapek: Matka, titulní role, režie Miloš Wasserbauer
  • 1946 Branislav Nušić: Paní ministrová, titulní role, režie Karel Šálek
  • 1947 G. Zapolska: Morálka paní Dulské, titulní role, režie Karel Šálek
  • 1948 Molière: Tartuffe, paní Pernellová, režie Maxmilián Smejkal

Státní divadlo v Ostravě

[editovat | editovat zdroj]

Krajské oblastní divadlo v Plzni

[editovat | editovat zdroj]
  • 1951 Anatolij Surov: Svítání nad Moskvou, Agrippina Semjonovna, režie Luboš Pistorius
  • 1952 Ťing-č Cho, I Ting: Dívka s bílými vlasy, matka Chuang Ž'žäna, režie Marie Eva Bergerová
  • 1953 K. Čapek: Matka, titulní role, režie Miloslav Stehlík
  • 1953 A. P. Čechov: Jubileum, Merčutkinová, režie Zdeněk Hofbauer
  • 1954 J. K. Tyl: Paličova dcera, vdova Jedličková, režie Josef Benátský

Divadlo Josefa Kajetána Tyla Plzeň

[editovat | editovat zdroj]
  • 1955 Piotr Choynowski: Základy na písku, Wróblewska, režie Václav Špidla

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1947 Portáši (fojtka)
  • 1957 Poslušně hlásím (bába Pejzlarka)
  1. Miloš Zbavitel: Osm hereckých portrétů. Ostrava : Profil, 1985, s. 90 [dále Zbavitel].
  2. a b c Biografický slovník Slezska a severní Moravy 6, s. 66.
  3. Zbavitel, s. 172.
  4. Zbavitel, s. 173-175.
  5. Zbavitel, s. 178.
  6. Eva Sýkorová-Čápová; Mojmír Weimann. 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava : SDO, 1980, s. 282.
  7. Zbavitel, s. 183.
  8. Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, s. 333.
  9. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 6, s. 67.
  10. Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky I, s. 659.
  11. Zbavitel, s. 189.
  12. Zbavitel, s. 191.
  13. Zbavitel, s. 192.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 76, 78, 338, 339, 345.
  • Kolektiv autorů. Almanach Národního divadla moravskoslezského : 1919–1999. Ostrava : Národní divadlo moravskoslezské, 1999. 175 s. ISBN 80-238-5261-2. S. 37.
  • Jana Kovaříková. In Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 6. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 1996. 147 s. ISBN 80-7042-447-8. S. 65–67.
  • Jana Kovaříková. In FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 659.
  • Jana Kovaříková. In ZBAVITEL, Miloš. Osm hereckých portrétů : Herci staré gardy ostravské činohry. Ostrava : Profil, 1985. 251 s. S. 171–192.
  • Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. In Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 2. svazek : M–Ž. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 575 s. ISBN 978-80-7464-387-3. S. 75.
  • SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva; WEIMANN, Mojmír. 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava : Státní divadlo v Ostravě, 1980. 407 s. S. 96, 103, 106, 109, 111, 282.
  • ZBAVITEL, Miloš: Jiří Myron. Ostrava : Profil, 1980. 235 s. S. 48, 68, 179.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy