Josef Klausner
| Josef Klausner | |
|---|---|
 Josef Klausner na fotografii z roku 1912 | |
| Rodné jméno | Josef Gedalja Klausner |
| Narození | 20. srpna 1874 Valkininkai |
| Úmrtí | 27. října 1958 (84 let) Jeruzalém |
| Místo pohřbení | Har ha-Menuchot |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Gedalja Klausner (hebrejsky יוסף גדליה קלוזנר; žil 20. srpna 1874 – 27. října 1958) byl židovský historik, profesor hebrejské literatury a hlavní redaktor Hebrejské encyklopedie. Byl zaníceným účastníkem sionistických polemik, podporujícím revizionistickou a náboženskou ideologii, a kandidátem na úřad presidenta v prvních izraelských prezidentských volbách v roce 1949, ve kterých podlehl Chajimu Weizmannovi poměrem 83 ku 15 hlasům.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v litevské vesnici Olkeniki a počátkem 20. století jeho rodina Litvu opustila kvůli narůstajícímu antisemitismu (podle vyprávění jeho synovce Amose Oze bylo důvodem odchodu zdraví jeho babičky) a usadila se v Oděse, kde žilo její nejbližší příbuzenstvo a kde se mu dostalo vzdělání. Pohyboval se ve vědeckých, literárních a sionistických kruzích. Klausner byl zapáleným sionistou a znal se osobně s Theodorem Herzlem.
Roku 1912 poprvé osobně navštívil Palestinu a v roce 1919 se tam přestěhoval. V roce 1925 se stal profesorem hebrejské literatury na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Angažoval se v historických výzkumech období Druhého chrámu. Přestože nebyl ortodoxním židem, dodržoval šabat a dietní předpisy. Měl obsáhlé znalosti Talmudu a midrašové literatury.
Josef Klausner náležel ke kruhu ruských sionistických aktivistů v Oděse, kam patřil i Ze'ev Žabotinský a Menachem Usiškin, a přestože nepatřil přímo ke členům strany, byl souputníkem revizionistických sionistů. Klausner se významně podílel na „sionistické výchově“ v hnutí revizionistické mládeže Bejtar, a na mládežnických nacionalistických hnutích vůbec. Jako akademický činitel se znalostí židovské historie byl poněkud netypicky také aktivistou v sionistických polemikách a jen zřídka stál na pozicích většiny sionistického vedení; to mu také vyneslo značnou židovskou nelibost z neúspěchu sionistického establishmentu v Palestině. V červenci 1929 Klausner založil Výbor pro zeď nářků na obranu židovských práv a pro řešení problémů okolo přístupu k Západní zdi.[1] Demonstrace revizionistické mládeže vzešlé z činnosti výboru byly později Shawovou komisí označeny za bezprostřední příčinu nepokojů z roku 1929.[2] Důsledkem následných nepokojů bylo také zničení jeho domu v Talpijotu.
O svém slavném strýčkovi píše Amos Oz ve své autobiografii Příběh o lásce a tmě (kap. 9–11).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Doktorát získal Klausner v Německu. Největší ohlas vzbudil svou knihou o Ježíšovi. Kniha Ježíš Nazaretský a její pokračování Od Ježíše k Pavlovi ho povznesla mezi literární velikány. Klausner zde vysvětluje, že Ježíše je nutno chápat jako Žida a Izraelce, který se pokoušel o reformu náboženství a zemřel jako oddaný Žid. Autor byl kvůli tomu napadán stejně ze strany židů jako křesťanů. Anglikánský kněz Herbert Danby si informační hodnoty díla cenil natolik, že jej přeložil z hebrejštiny do angličtiny, aby informace zpřístupnil anglickým vědcům. Několik duchovních bylo tímto kontroverzním dílem rozhořčeno natolik, že žádali Danbyho odvolání z Jeruzaléma.[3] Později získal katedru židovské historie.
Ačkoli byl zapáleným sionistou, měl Klausner četné spory s Chajimem Weizmannem. Oba kandidovali v prezidentských volbách 1949, prvním izraelským prezidentem se stal Weizmann.
Ceny a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Roku 1941 a 1949 byla Klausnerovi udělena Bialikova cena za přínos k židovskému myšlení.[4]
- Roku 1958 získal Cenu Izraele za židovská studia.[5]
- Roku 1982 ohodnotil stát Izrael jeho vědecké úspěchy vydáním známky s jeho portrétem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Klausner na anglické Wikipedii.
- ↑ SHINDLER, Colin. The Triumph of Military Zionism: Nationalism and the Origins of the Israeli Right. Londýn, New York: I. B. Tauris & Co Ltd, 2006. Dostupné online. ISBN 9781845110307. S. 96–97. (anglicky)
- ↑ MATTAR, Philip. The Mufti of Jerusalem: Al-Hajj Amin Al-Husayni and the Palestinian National Movement. New York: Columbia University Press, 1988. 158 s. ISBN 0231064632. S. 48. (anglicky)
- ↑ OZ, Amos. Příběh o lásce a tmě. [s.l.]: Paseka, 2003. 472 s. ISBN 978-80-7185-998-7. S. 63. „(…) anglikánští misionáři v Jeruzalémě se dožadovali, aby arcibiskup propustil doktora Danbyho, který Ježíše Nazaretského přeložil do angličtiny, protože to byla kniha 'poznamenaná kacířstvím, líčící našeho Spasitele jak reformního rabína, jako smrtelníka a jako žida, který s křesťanstvím nemá vůbec nic společného.'“.
- ↑ Seznam nositelů Bialikovy ceny 1933–2004 [online]. Město Tel Aviv [cit. 2011-12-16]. Dostupné online. (hebrejsky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Nositelé Ceny Izraele 1958 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2011-12-16]. Dostupné online. (hebrejsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Klausner na Wikimedia Commons - (anglicky) University of Pennsylvania – „Into the fray: Joseph Klausner's approach to Judaism and Christianity in the Greco-Roman world“
- (anglicky) Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg – Heidelberg's Hope, address by Fania Oz-Salzberger, great-great-niece of Klausner
